Sníh je totiž jen obyčejná voda v trochu jiném skupenství, ale právě ve své bílé a netekuté podobě je pro rostliny nedostupná. A pokud je zahrada promrzlá, vlhkosti je v ní také přítomno minimum. Mráz ji už vytáhl ven, dostává ji i ze země pod kořeny, a tak je z hlediska dostupnosti o každou kapku vody velká nouze. Nedostatek vody v zimě samozřejmě netrápí všechny rostliny bez rozdílu. Většina vyšších rostlin v našich klimatických podmínkách velmi chytře rezignovala na souboj s nevyzpytatelným mrazem, zbavila se listí a přešla do klidového režimu. Z nějž procitne až na jaře. Ty zimní sucho většinou ustojí. Do úzkých se při naší zimě dostávají hlavně stálezelené a neopadavé keře a stromy. Okrasné jehličnany, živé ploty, exotické rododendrony, skalníky. Protože zima a mráz paradoxně znamená sucho, a dehydratace, přesušení, je může zahubit spolehlivěji, než teploty pod bodem mrazu. Sníh je sice užitečná přírodní tepelná izolace rostlin, ale vodu nenahradí. Jednak deset centimetrů sněhové nadílky odpovídá jen asi centimetru dešťových srážek, a navíc nedobytných. Co z toho plyne? Že co na zahradě zůstalo zelené, bude třeba jednou za čas pozalévat. V trochu skromnějším a střídmějším režimu, ne tak vydatně, ale přece. Jak často? Velmi šibalská otázka, na kterou nám dá odpověď až aktuální počasí a teplota za oknem. Ve vánici pochopitelně nezalévat, ani nelít vodu do závěje. Ale do menší vyfoukané návěje, obalující jehličnany? To už dává více smyslu. A pokud je zima suchá, bez sněhu? Pak určitě ano. Rozhodující je i to, co vyčteme z teploměru. Od nuly vzhůru zalévat, pod nulou spíše nezalévat. Když se Ladovská zima protentokrát nevyvedla, a je vytrvale +4°C, rozhodně zalévat. Tehdy je totiž z hlediska dostupnosti vody v půdě vaše zahrada podobná vyprahlé poušti. To samé platí, když není půda zcela promrzlá/zamrzlá. Tady se můžete poradit s rýčem, a uvidíte sami. Případně můžete dát prostor technice, a vyzkoušet vlhkoměr. Když ráno pozaléváte a večer přijde mrazivá slota, můžete dobře myšlenou péčí uškodit. Obecně platí, že zalévat v zimě byste měli spíše v odpoledních hodinách, raději za slunečného dne. Dopřejete tím čas rostlinám vodu vstřebat před chladnější nocí. Což nás vrací zpět k zahradní konvičce. Netřeba vodu rozprašovat, ale dobře mířit. Cílit na suchá místa u kořenů, nikoliv u kmene. A pokud máte tu možnost, zkuste spíše vlažnější vodu. Ta má větší šanci, že k vyprahlému cíli studenou zeminou prorazí. Chce se to také ujistit, že se voda skutečně vsákla. I proto je konev lepší, nabízí totiž osobnější přístup. Určitě se přitom nestrháte, protože v zimě zaléváte jen decentně. Kolik je tak akorát? Liší se podle vyprahlosti půdy, ale počítejte, že každý jehličnan si řekne zhruba o 3-5 litrů na každý rok svého věku. Jen pozor, ať půdu okolo vyloženě nerozbahníte. Zálivku můžete dopřát i nově vysazeným dřevinám, a pokud je nad nulou, tak v rozumné míře i trvalkám.Podstatnou a dvojí roli tu sehrává mulč. Ten totiž chrání kořeny rostliny před vymrzáním, je izolační vrstvou. Zajišťuje také, aby se z půdy kolem kořenů neztrácelo v zimě tolik vody. A při zimním zalévání se právě mulč stane zásobárnou dostupné vlhkosti. Jak často zalévat? Pokud podmínky zimy-nezimy přetrvávají, pak přibližně 2x do měsíce. Podobné to je, když je netající sněhové pokrývky méně než 5 centimetrů. Jestli v prosinci zapomenete, nebude to taková katastrofa, jako když si nevzpomenete v březnu. Tehdy se totiž zakládají nové kořínky, a poptávka po vodě je kritická. Prioritní zalévání si také zaslouží jehličnany, stojící na osluněných plochách a stojící solitérně, mimo zapojený porost. Ty také prosychají v zimě rychleji.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock.com
