Udělat ze silnice pěší zónu, to není zase tak náročný počin. Stačí k tomu vlastně jen pár značek a možná betonový blok, omezující vjezd. Jak ale tenhle vydobytý prostor asfaltu silnice, těch 5,5 metrů šířky, dál využívat, aby ta paráda bez aut byla veřejnosti skutečně ku prospěchu? Z praktického hlediska se to rozhodli ozkoušet designéři ze studia LAAB Collective, v rámci svého projektu „taktického urbanismu“. Kanadské město Montreal jim pronajalo jednu vozovku v historicky malebné Latinské čtvrti – tam, kde výpadek provozu automobilů nezpůsobí kolaps dopravy – a nechali mladé návrháře ukázat, k čemu by se takový uprázdněný prostor bez aut dal využít. Pod jejich taktovkou se ulice Saint-Denis proměnila na Agora Maximus, veřejný prostor inspirovaný starořeckými a římskými bulváry. Hodí se zmínit, že byť v Kanadě všemožně zeleným trendy-ideálům fandí - a vize měst s celými čtvrtěmi bez aut jsou tu docela podporovány – nepřijímají je tu nekriticky. Lidé si totiž uvědomují, že mimo města, ve stokilometrových měřítcích zalesněné mrazivé severské pustiny, je život bez osobní mobility prakticky nemožný. Takže jen tak vyškrtnout auta z měst bez pečlivé rozvahy nechtějí. Už proto, že těch ukázek skutečně smysluplného využití plochy silnic zbavené aut ve světě moc není. Tedy – je jich přehršel, ale mají většinou krátkodobý charakter. Uspořádat na uzavřené ulici města farmářský trh, představení divadla pod širým nebem, sportovní den pro děti nebo nějaký happening, s tím se setkáme i v Česku. Ale když ta sláva pomine, komu bude prostor takové ulice sloužit dál? Pokud by se tu nějaká kulturní nebo sportovní akce konala každý den, tedy – pokud by někdo dokázal takovým způsobem zařídit na každý den program - kvalita bydlení by se tu spíše snížila, než zvýšila. Samotní chodci, kteří se v pěší zóně nebudou muset bát aut, k chůzi o moc víc než prostor chodníků stejně nepotřebují. Takže kdo by si uvolněný asfalt osoboval? Cyklisté a koloběžkáři? A nesoupeřili by nakonec o místo s hrajícími si dětmi ze sousedství, jak propagují zastánci ulic bez vozidel? Nebo by asfalt silnice, který stejně jen napomáhá oteplování center měst, měla plošně nahradit zeleň? Jenže likvidovat cestní těleso, v němž jsou vložena vedení sítí, to celé jen kvůli výsadbě stromů, to je dost nákladný počin. Zkrátka a dobře, ulice bez aut je moc hezký experiment, ale čím déle běží, tím více se začínají prosazovat odlišné názory na jeho využití ve skupinách těch, co odtud auta prve ve vzájemné shodě vytlačili. V Montrealu tomu nechali volný průběh, a zvědavě se dívali, jak s uprázdněným místem budou umělci, designéři a architekti nakládat celý rok. A – jako malé překvapení – nyní městská radnice rozšířila tento experiment na dvě sousední ulice (de Maisonneuve a Sherbrooke), s tím, že celý soubor pěších zón musí lidé z LAAB Collective „udržet“ v chodu do roku 2024. Když se experiment myšlenkově vyčerpá, lidi ulice bez aut přestanou bavit, bude kanadská celonárodní debata o vyloučené mobilitě hned jiná. Nicméně, po roce „v akci“ to s Agora Maximus bledě rozhodně nevypadá. Obyvatelé si zatím chválí novou identitu čtvrti, kde obě strany krajnice obsadily „inkluzivní urbanistické formy“, respektive vsazené mobilní boxy. Ty v sobě nesou jak zeleň – od keříků až po opravdu rostlé stromy – tak i lavičky a místa k posezení, hravé součásti a prvky, různě oživující veřejný prostor. Ulice se tu změnila na „lineární amfiteátr“. A zatím to vypadá, že v tomto podání, které nevnucuje obyvatelům jen jedno řešení, ale celou sérii programového řešení využití veřejného prostoru, funguje velmi dobře.Materiály: LAAB collectiveFoto-kredit: Raphael Thibodeau
