O architektuře Íránu nejde ve světových médiích většinou moc slyšet, ale je to spíš nevyhnutelným artefaktem oboustranné politické izolace tohoto státu. Přitom je to rozhodně země, která má co nabídnout k pochlubení. Rodinná vila, která loni vznikla v provincii Maku, je toho názorným příkladem. V hluboce zařezaných údolích, tvarovaných divokou řekou Zangmar, je totiž o stavební místo nouze. Jako stavební parcely by se tu rády nabízely rovinaté říční náplavy, ale ty mají silně nestabilní podloží a s rizikem sezónních povodní. Místní proto preferují tuto půdu z úrodných naplavenin využívat pro zemědělskou produkci, zatímco vlastní obydlí staví spíše do terasovitých svahů. Od tohoto modelu se v podstatě neodloučili ani majitelé tzv. Šedé vily. Domu, který je vystavěn na betonovým soklem zpevněné terase, bezpečně nad hranou říčního rozlivu. Z majestátu své vyvýšené pozice pak přehlíží rozsáhlé sady (ořešáky, třešně a meruňky), nacházející se pod ním. Až potud by to nebylo nic extrémního. Jenže ona stavba se silně vymyká konvencím svým tvarem - ostrou špicí lomeného štítu, třemi podlažími. A tím, že při základně stavby o výměře pouhých 20 metrů čtverečních nabízí přes 100 metrů čtverečních užitného prostoru. Je to hodně netradiční model, který využívá přízemí vlastně jen jako další podklad pro vrstvení místností domu. Vybudovat si v domě nezabydlené vstupní lobby vypadá trochu jako záležitost jen pro parádu, ale když si projdete plán bydlení, uvidíte, že na první pohled trochu chaotická geometrie domu vychází z velmi logického uspořádání. Ze směru, kterým praží slunce, se dům kryje anonymním masivem nepřerušované stěny, a zase se otevírá tam, kudy proudí chladný vítr. Pracuje s přirozeným světlem i poutavými výhledy do krajiny. Chytře zužitkovává profil rovné střechy jako další venkovní terasy. A byť je svými jehlovitými a do výšky taženými proporcemi velmi výrazný, s okolní krajinou splývá barvou i materiálem. Ano, je vystavěný z místně příslušných součástí, které si pro stavbu bral přímo z místa stavby. V tomto případě se ale kameny, vykutané a nalámané z čedičového masivu hory (vydobyté při stavbě pevné terasy) dočkaly technologické úpravy. Je to tedy „ten samý čedič“, je ale továrně upravený do podoby staviva a obkladů. I v Íránu prostě chtějí bydlet moderně a stylově, a rovněž udržitelně. S minimální zastavěnou plochou, neproporční k celkové užitné ploše, vyzískává Šedá vila maximum tím, že se na úrovni prvního patra rozbíhá do čtyř stran. Každé patro, vynášené ocelovými konzolovými nosníky je tak volnější a otevřenější. V prvním patře narazíte na spojitý prostor kuchyně, jídelny a obývacího pokoje, o úroveň výše se nachází obytné zázemí. Pohyb mezi patry zajišťují schodiště vnitřní i vnější (ty vizuálně „vylehčují“ hmotu stavby) a otevírají ji širším scenériím. Jak připouští sami architekti, celková forma stavby odráží snahu o napojení na místní přírodu, v níž je rodinná vila jakoby lapená. Jako perla v lastuře. Přitom reprezentuje moderní přístup v oblasti výběru barev, objemů, napojení jednotlivých součástí interiéru. Stavba je navenek možná šedá, ale rozhodně není průměrná a bez nápadů. A pozornost si zdejší moderní architektura jistě zaslouží.Materiály: White Cube AtelierFoto-kredit: Farshid Nasrabadi
