Stavět z místně dostupných a přírodních materiálů není ani tak tradicí, jako spíš otázkou rozumu. A o ten se dá opřít kdekoliv, klidně i ve skalnatých polopouštích Íránu. Právě tady nedávno vznikl originální rodinný dům. Který sice stavebně vychází z osvědčené materiálové předlohy, ale ubírá se vlastní cestou.
O architektuře Íránu nejde ve světových médiích většinou moc slyšet, ale je to spíš nevyhnutelným artefaktem oboustranné politické izolace tohoto státu. Přitom je to rozhodně země, která má co nabídnout k pochlubení. Rodinná vila, která loni vznikla v provincii Maku, je toho názorným příkladem. V hluboce zařezaných údolích, tvarovaných divokou řekou Zangmar, je totiž o stavební místo nouze. Jako stavební parcely by se tu rády nabízely rovinaté říční náplavy, ale ty mají silně nestabilní podloží a s rizikem sezónních povodní. Místní proto preferují tuto půdu z úrodných naplavenin využívat pro zemědělskou produkci, zatímco vlastní obydlí staví spíše do terasovitých svahů.
Uděláme to trochu jinak
Od tohoto modelu se v podstatě neodloučili ani majitelé tzv. Šedé vily. Domu, který je vystavěn na betonovým soklem zpevněné terase, bezpečně nad hranou říčního rozlivu. Z majestátu své vyvýšené pozice pak přehlíží rozsáhlé sady (ořešáky, třešně a meruňky), nacházející se pod ním. Až potud by to nebylo nic extrémního. Jenže ona stavba se silně vymyká konvencím svým tvarem - ostrou špicí lomeného štítu, třemi podlažími. A tím, že při základně stavby o výměře pouhých 20 metrů čtverečních nabízí přes 100 metrů čtverečních užitného prostoru. Je to hodně netradiční model, který využívá přízemí vlastně jen jako další podklad pro vrstvení místností domu.
Dostat z potenciálu krajiny co nejvíc
Vybudovat si v domě nezabydlené vstupní lobby vypadá trochu jako záležitost jen pro parádu, ale když si projdete plán bydlení, uvidíte, že na první pohled trochu chaotická geometrie domu vychází z velmi logického uspořádání. Ze směru, kterým praží slunce, se dům kryje anonymním masivem nepřerušované stěny, a zase se otevírá tam, kudy proudí chladný vítr. Pracuje s přirozeným světlem i poutavými výhledy do krajiny. Chytře zužitkovává profil rovné střechy jako další venkovní terasy.
A byť je svými jehlovitými a do výšky taženými proporcemi velmi výrazný, s okolní krajinou splývá barvou i materiálem. Ano, je vystavěný z místně příslušných součástí, které si pro stavbu bral přímo z místa stavby. V tomto případě se ale kameny, vykutané a nalámané z čedičového masivu hory (vydobyté při stavbě pevné terasy) dočkaly technologické úpravy. Je to tedy „ten samý čedič“, je ale továrně upravený do podoby staviva a obkladů. I v Íránu prostě chtějí bydlet moderně a stylově, a rovněž udržitelně.
Navýsost moderní obydlí
S minimální zastavěnou plochou, neproporční k celkové užitné ploše, vyzískává Šedá vila maximum tím, že se na úrovni prvního patra rozbíhá do čtyř stran. Každé patro, vynášené ocelovými konzolovými nosníky je tak volnější a otevřenější. V prvním patře narazíte na spojitý prostor kuchyně, jídelny a obývacího pokoje, o úroveň výše se nachází obytné zázemí. Pohyb mezi patry zajišťují schodiště vnitřní i vnější (ty vizuálně „vylehčují“ hmotu stavby) a otevírají ji širším scenériím.
Jak připouští sami architekti, celková forma stavby odráží snahu o napojení na místní přírodu, v níž je rodinná vila jakoby lapená. Jako perla v lastuře. Přitom reprezentuje moderní přístup v oblasti výběru barev, objemů, napojení jednotlivých součástí interiéru. Stavba je navenek možná šedá, ale rozhodně není průměrná a bez nápadů. A pozornost si zdejší moderní architektura jistě zaslouží.
Materiály: White Cube Atelier
Foto-kredit: Farshid Nasrabadi