Je celkem jedno, v jak luxusní nebo obyčejné domácnosti žijete, jak často uklízíte. A nezáleží ani na tom, jestli žijete třeba v Číně, na Novém Zélandu nebo v Česku. Prach v domácnosti totiž mají všichni.Výzkumníky z australské Macquarie University ale zajímalo, zdali se ten čínský, novozélandský potažmo český prach v domácnostech nějak liší. Svým složením, chemickou strukturou, převahou koncentrací zdrojů. Proto rozjeli poměrně zajímavý projekt, do nějž se zapojilo dohromady pětatřicet zemí z celého světa. Ten projekt, v krátkosti řečeno, začal docela vesele. Tím, že si v celkem 2265 domácnostech světa lidé vysáli. Speciálním vysavačem, ovšem. A vzorky toho prachu pak odeslali k analýze odborníkům. Ti pak mohli v laboratořích vyhodnotit, co mají složky prachu v jednotlivých domácnostech společného nebo odlišného. Ptáte se, k čemu je – tedy kromě toho, že si někdo doma vysával – takové bádání dobré?Odpověď souvisí s tím, že v prostorech pod střechou trávíme až 90 procent svého času. Převážně tedy v domácnostech, bytech a domech. A tudíž existuje velmi výrazný prostor k tomu, aby nás ty složky prachu nějak ovlivnily. Identifikovat ty potenciálně závadné složky znamená umět předvídat rizika, zdravotní, hygienická. A samozřejmě, takový transkontinentální výzkum přináší novou perspektivu, srovnání. Tou první – a upřímně asi dobrou – zprávou je, že Česko v té studii nezazářilo. Nebylo, když přišlo na prach a jeho složení, nikterak výrazné, odchylné ani mimořádné. Docela se ztratilo v průměrech, nevybočovalo z normy. Což vzhledem k tomu, jak dopadly prašné domácnosti v jiných státech, můžeme považovat za úspěch. Poměrně dost domácností/států totiž vyniklo, a ne v dobrém slova smyslu. Prach v jejich domácnostech například obsahoval výrazné koncentrace těžkých kovů. Které jsou toxické.V Nové Kaledonii například „zazářili“ prachem s vysokými koncentracemi chromu, niklu a manganu. Příčinou je pravděpodobně tamní složení hornin v podloží a historie těžby. A cenou za tu minulost je pravděpodobně i výrazně větší podíl rakoviny plic a štítné žlázy. Na Novém Zélandu vybočují prachem, který se bohatý na arsen. Prach tu přesahoval koncentrace, které by se podle norem nedaly považovat za bezpečné pro děti. I v tomto případě za to může geologie hornin v podloží. Každá šestá australská domácnost se naopak může pochlubit prachem s nezvykle vysokými koncentracemi olova. Ty pak mohou negativně ovlivňovat rozvoj mozku a nervového systému. Austrálie za ty vysoké koncentrace olova v prachu pravděpodobně může poděkovat důlní činnosti, ocelárnám, a později ukončené éře olovnatého benzinu, stejně jako olovnatým barvám v domovních nátěrech.Koncentrace mědi (a též olova a niklu) byla výrazně odchylná i v ghanské Akkře. Vzhledem k tomu, jak tu „recyklují“ elektroodpad navezený sem z Evropy – spalují ho na haldách a vybírají z něj vzácné kovy – dá se to vysvětlit celkem snadno. Že to končí rakovinou asi netřeba dodávat. Badatele zajímalo, jaké jsou vlastně ty zdroje, z nichž se do domácností těžké kovy usazující se v prachu dostávají.Ukázalo se, že mezi vstupy onoho prachu se počítá celá řádka věcí. Třeba to, jestli máte zvířecí mazlíčky v domácnosti. Zda se vám náhodou loupe (nebo neloupe) nátěrová barva v interiéru či exteriéru. Jestli žijete s kuřákem, zdali máte zahradu, kdy jste naposledy renovovali, z jakého materiálu máte podlahu… jak často vysáváte a jaké je stáří domu, z čeho je dům vystavěn, čím jej vytápíte. A taky, zda ten dům stojí v zástavbě anebo na samotě.Nejvýraznější cestou, kudy se toxické složky prachu dostávají dovnitř, jsou pozůstatky emisí olovnatých paliv a olovnaté barvy. Přítomnost zinku a mědi je pak ovlivněna degradací stavebních materiálů u starších domů. A třetí takovou cestou bylo, že se ono nebezpečné znečištění zanese do domu na podrážkách bot, případně jej tam zanesou domácí mazlíčci. Zvlášť, když máte vlastní zahradu.Jak už tu padlo, Češi v tomhle velkém mezikontinentálním srovnání nevynikli. Naše obydlí mají totožné problémy, ale naměřené koncentrace v prachu nepatřily ke světovým extrémům. Přesto bychom asi spali klidněji, kdybychom věděli, jak ty naše stávající koncentrace prachu nějak umenšit. Abychom se nevystavovali zbytečnému riziku. A to naštěstí výzkumníci z Macquarie University nepodcenili. Vypracovali poměrně obsáhlý seznam doporučení, kterých by se vyplatilo držet. Patří k nim časté vysávání, vytírání a utírání prachu vlhkým hadříkem. Vysávání samotné moc nepomáhá – pokud tedy nemáte HEPA filtr částic - ale zase snižuje množství kontaminantů, jako jsou mikroplasty v domácím prachu. Důležitá je údržba nátěrů, barev. Zvlášť těch, kde se odlupují. Při malování nebo renovacích je třeba dodržovat bezpečnostní pravidla.Kouřit by se v domácnosti vůbec nemělo (snížíte tím koncentraci chromu i manganu), stejně jako by se v ní neměly provozovat koníčky spojené s prací s olovem (rybářská olůvka by si cestu dovnitř najít neměla). Pokud v okolí domácnosti probíhá stavba anebo sami stavíte, měli byste mnohem důsledněji kontrolovat (a odbourávat) prostup prachových částic zvenčí. Domům i bytům se vyplatí vstupní i vnitřní rohože, a boty by se měly zouvat ideálně před vlastním obytným prostorem. Zvířata byste měli koupat častěji, nebo jim alespoň po návratu z venkovních toulek otírat tlapky. Topit byste neměli chemicky ošetřeným dřevem, topeniště by mělo být uzavřené. Na zahradě byste neměli mít odhalenou půdu – s tím pomůže zelené hnojení nebo mulč. Víc byste měli pracovat s mopem, než zametat. V domech či bytech, zkrátka našich domácnostech, trávíme většinu svého času. A je proto rozumné vyvarovat se tomu, aby nám všudypřítomný prach s nějakými toxickými kovy zamořoval naše nejbližší prostředí. Česko mezi rekordmany prachu nepatří, a ani prach v našich domácnostech není nějak extrémní. Pozor si na něj ale dávat musíme.Zdroj: pubs.acs.org, TheConversation.com
