Švédský úřad pro jadernou bezpečnost se k monitoringu rozhodl využít silnou tradici sbírání hub a jiných darů lesa mezi Švédy. Požádal houbaře o spolupráci při měření radioaktivity ze spadu pocházejícího právě z havárie jaderné elektrárny v ukrajinském Černobylu. Po houbařích se chce jediné, totiž aby úřadu zasílali k testování vzorky z letošního sběru. A to dokonce aniž by museli prozradit přesné místo nálezu. Obzvláště má úřad zájem o lišky obecné, které jsou označované za “zlato mezi lesními houbami“, a které jsou ve Švédsku považované za přísně střežená rodinná tajemství. Tedy místa jejich nálezů. Pracovníci Švédského úřadu pro jadernou bezpečnost usoudili, že není nutné uvádět přesné lokace nejtajnějších míst výskytu lišek obecných, vypočítáván bude celostátní průměr hladiny cesia-137 v houbách, které mohou absorbovat právě tento izotop z půdy. Vědci tak chtějí zjistit, kolik izotopu v zemi ještě zbývá. Cesium-137 má poločas rozpadu přibližně 30 let, vzniká přitom při štěpení uranu-235 v jaderných reaktorech a je jednou z hlavních látek v radioaktivním spadu. Navíc se může hromadit v lidském organismu, jde proto o izotop velice rizikový. Konkrétně úřad požádal houbaře, aby posílali vzorky buďto s nejméně 100 gramy (3,53 unce) čerstvých jedlých hub, nebo 20 gramy (0,71 unce) hub sušených, pokud i ty pochází z letošního sběru. Termín zveřejnění výsledků výzkumu úřad teprve uvede. Švédsko je ze 60 procent pokryto lesy a mnoho Švédů tráví právě konec léta a začátek podzimu sběrem hub a dalších lesních plodů. Po černobylské havárii v roce 1986 se radioaktivní spad rozšířil po celé Evropě a právě švédské úřady byly první, kdo tento spad detekoval. Právě to donutilo představitele tehdejšího Sovětského svazu o tutlané havárii oficiálně informovat. Stejně však pustili na veřejnost především spoustu lží a spekulací. Nahrával tomu i fakt, že s tak rozsáhlou havárií jaderné elektrárny neměl svět dosud zkušenost. Pro nás je dobrou zprávou, že švédský výzkum nám může udělat alespoň přibližnou představu o tom, co se s cesiem-137 stalo po 38 letech, když jeho poločas rozpadu by měl být 30 let. Mnoho náznaků z více míst Evropy včetně našeho území totiž ukazuje, že by rozpad mohl být o dost delší a problematičtější, než jsme si dosud mysleli. Třeba divoká prasata u nás dosud někde vykazují značné hodnoty radioaktivity.Zdroj: novinky.cz, apnews.com, abcnews.go.com, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia
