K černobylské havárii, tedy havárii Černobylské jaderné elektrárny na severu Ukrajiny, která tehdy patřila k Sovětskému svazu, došlo 26. dubna 1986 při pokusu na 4. reaktoru. Reaktor se přehřál, protavil a explodoval. Při výbuchu se do ovzduší uvolnily radioaktivní látky, načež došlo ke kontaminaci okolního prostředí, která se kvůli klimatickým vlivům rozšířila na velkou část Evropy. A právě Švédové se rozhodli monitorovat úroveň radioaktivního spadu v houbách ještě dnes.
Spad z Černobylu nedá Švédům spát dosud
Švédský úřad pro jadernou bezpečnost se k monitoringu rozhodl využít silnou tradici sbírání hub a jiných darů lesa mezi Švédy. Požádal houbaře o spolupráci při měření radioaktivity ze spadu pocházejícího právě z havárie jaderné elektrárny v ukrajinském Černobylu. Po houbařích se chce jediné, totiž aby úřadu zasílali k testování vzorky z letošního sběru. A to dokonce aniž by museli prozradit přesné místo nálezu.
Není třeba uvádět přesné lokace
Pracovníci Švédského úřadu pro jadernou bezpečnost usoudili, že není nutné uvádět přesné lokace nejtajnějších míst výskytu lišek obecných, vypočítáván bude celostátní průměr hladiny cesia-137 v houbách, které mohou absorbovat právě tento izotop z půdy. Vědci tak chtějí zjistit, kolik izotopu v zemi ještě zbývá. Cesium-137 má poločas rozpadu přibližně 30 let, vzniká přitom při štěpení uranu-235 v jaderných reaktorech a je jednou z hlavních látek v radioaktivním spadu. Navíc se může hromadit v lidském organismu, jde proto o izotop velice rizikový.
100 gramů čerstvých, nebo 20 g sušených, ale výhradně z letošního sběru
Konkrétně úřad požádal houbaře, aby posílali vzorky buďto s nejméně 100 gramy (3,53 unce) čerstvých jedlých hub, nebo 20 gramy (0,71 unce) hub sušených, pokud i ty pochází z letošního sběru. Termín zveřejnění výsledků výzkumu úřad teprve uvede.
Švédsko je pokryté lesy a ty jsou plné houbařů
Švédsko je ze 60 procent pokryto lesy a mnoho Švédů tráví právě konec léta a začátek podzimu sběrem hub a dalších lesních plodů. Po černobylské havárii v roce 1986 se radioaktivní spad rozšířil po celé Evropě a právě švédské úřady byly první, kdo tento spad detekoval. Právě to donutilo představitele tehdejšího Sovětského svazu o tutlané havárii oficiálně informovat. Stejně však pustili na veřejnost především spoustu lží a spekulací. Nahrával tomu i fakt, že s tak rozsáhlou havárií jaderné elektrárny neměl svět dosud zkušenost.
I my si vytvoříme jistou představu, co ještě máme v půdě
Pro nás je dobrou zprávou, že švédský výzkum nám může udělat alespoň přibližnou představu o tom, co se s cesiem-137 stalo po 38 letech, když jeho poločas rozpadu by měl být 30 let. Mnoho náznaků z více míst Evropy včetně našeho území totiž ukazuje, že by rozpad mohl být o dost delší a problematičtější, než jsme si dosud mysleli. Třeba divoká prasata u nás dosud někde vykazují značné hodnoty radioaktivity.
Zdroj: novinky.cz, apnews.com, abcnews.go.com, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia