Co je zmíněná alelopatie? Jde o jeden ze základních typů biologických interakcí mezi dvěma či více organismy. Jeden organismus (inhibitor) ovlivňuje negativně druhý organismus (amenzál) svými chemickými látkami, které vypouští do prostředí. Může jít o jednu konkrétní látku či více látek. Amenzál (omezovaná rostlina) přitom na inhibitora (invazní rostlinu) nepůsobí nijak, čili ani kladně ani záporně. Suma sumárum, v sousedství trnovníku akát se u nás nedaří žádné jiné přirozeně rostoucí rostlině ani dřevině s výjimkou bezu černého. A právě spolu s bezem černým tvoří trnovník akát doslova neproniknutelné porosty. Z bylin pak v těchto porostech ještě najdeme především vlaštovičník větší. A to je co se týká biodiverzity stanovišť s invazně rozšířeným trnovníkem akát téměř vše. Dřevina obsahuje toxické látky (tzv. toxalbuminy) robin a fasin spolu s flavonoidy (robinetin, myricetin a kvercetin) a dosud neznámým alkaloidem. Jedovatá je s výjimkou sladkých květů celá rostlina, nejvíce pak čerstvá semena a kůra. Čili nejen inhibiční schopnosti pomocí chemikálií vypouštěných do půdy, ale i celková jedovatost chrání akáty.A pozor, pokud lusky se semeny požijí koně, dostaví se u nich nechutenství, skleslost, průjem, kolika, slabost a srdeční arytmie. Příznaky můžeme pozorovat do hodiny a je nezbytné přivolat veterináře. V případě otravy lidí byl pozorován neklid, jakési až obluzení, křečovité bolesti žaludku, nauzea (nevolnosti), zvracení a tachykardie (neobvykle rychlé srdeční reakce různé intenzity a závažnosti). Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) patří do čeledi bobovité (Fabaceae) a společného má s jinými druhy této čeledi mnoho. Roste rychle, dobře snáší chemicky zamořené prostředí exhalacemi (zakouřené prostředí) i chemicky zamořené půdy, snáší také vysoké koncentrace solí v půdě, mechanické poškozování včetně ořezu a okusu, ale i požáry, silně zhutněné půdy a půdy chudé na živiny. Jde o dřevinu světlomilnou a zcela nenáročnou i na vláhu. Daří se mu v půdách písčitých i jílovitých, roste přitom v nadmořských výškách až 1600 m.n.m.. Kořeny trnovníku akát (stejně jako kořeny všech zástupců čeledi bobovité) na sobě nesou symbiotické hlízkové nitrogenní bakterie, které poutají vzdušný dusík a přeměňují jej na organické formy využitelné rostlinami. Proto tato dřevina dovede dobře prosperovat i na půdách velmi chudých na živiny. Lesníci se dříve dokonce domnívali, že toto obohacování chudých půd živinami bude mít pozitivní vliv na produktivitu lesů. Obzvláště lesů na půdách mělkých a písčitých a na svažitých stanovištích. Nakonec se však ukázalo, že je tento efekt jen zanedbatelný a pěstování akátu vedlo spíše k ruderalizaci stanovišť spojené s ústupem přirozených druhů bylin a keřů. Trnovník akát vytváří husté, vysušené a tmavé porosty, přičemž dovoluje růst jen velmi málo rostlinným druhům. Původní druhy jsou zde vytlačeny druhy nitrofilními a mění se celé biotopy. Trnovník akát je označován za invazní neofyt, který vytváří metapopulace. Je řazen mezi 15 nejinvaznějších druhů mediteránní oblasti, 100 nejinvaznějších druhů Evropy a 40 nejinvaznějších dřevin světa. U nás je oficiálně řazen mezi hojně rozšířené invazní neofyty, stromy a keře (černý a šedý seznam, řazení do druhové skupiny BL2). Trnovník akát pochází z Mexika a ze Severní Ameriky, konkrétně v lesích Apalačských hor představuje přibližně 4 % lesního společenství. Z Ameriky se však s lidskou pomocí ochotně rozšířil od teplejších částí Evropy a Asie až do mírného klimatického pásu těchto kontinentů. A pronikl třeba i do Austrálie. V mnohých zemích se pak stal stejně jako na našem území nebezpečnou dřevinou invazní. Trnovník akát je dřevina relativně krátkověká, dožije se nejvýše 200 let. Zajímavostí je, že ve fosiliích z období eocénu a miocénu byly v Evropě nalezeny zkamenělé pozůstatky jedinců rodu Robinia. Do Evropy byl trnovník akát poprvé dovezen na začátku 17. století francouzským botanikem Jeanem Robinem. Po něm tato dřevina získala své rodové jméno. Na našem území byl prvně zmíněn v roce 1710, čili zhruba po dalších 100 letech. Na konci devatenáctého století byla tato dřevina v Evropě často vysazována kvůli potřebě zakrytí písčitých a skalnatých ploch. A právě odsud začala rychle vytlačovat původní a často dosti vzácnou vegetaci. A jelikož je vitalita této dřeviny ohromná, jsou snahy o její likvidaci neuvěřitelně náročné. Na území naší země působí trnovník akát největší problémy například v Národním parku Podyjí. U nás jsou jinak výsadby trnovníku akát velmi časté na ruderálních stanovištích, čili výsypkách, okolí dopravních liniových staveb apod.. Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) je rychle rostoucí opadavý listnatý strom nebo keř. Byť mu Němci říkají falešná akácie (Falsche Akazie, jinak ale také Robinie, Scheinakazie a Silberregen - stříbrný déšť) a byť má akáciím podobné listy a otrněné větvičky, s opravdovými akáciemi nemá prakticky nic společného. Známo je přibližně 20 druhů trnovníků, které mají v dospělosti obvykle nepravidelně rozložitou a širokou korunu. Stromovité druhy dorůstají výšky až 20 metrů a jejich koruna může být široká až 15 metrů. Větve mají v mládí kůru hnědou a s výraznými trny, později šedohnědou až šedou a hluboce rozpraskanou. Díky otrněným větvím se trnovníky stávají oblíbeným útočištěm ptáků, kteří v jejich korunách s oblibou hnízdí a shromažďují se. Listy trnovníku akát jsou dlouhé 10 až 25 cm, lichozpeřené a celokrajné, se čtyřmi až osmi jařmy. Jednotlivé lístky jsou dlouhé 4 až 8 cm. Tmavohnědé trny vznikají z dřevnatějících palistů. U nás tato dřevina kvete v květnu až červnu bílými květy, jaké jsou typické pro všechny bobovité rostliny. Kalich květů je pětizubý, dvoupyský, chloupkatý a pavéza široká. Květy jsou velké jen cca 1 až 2 cm a jsou uspořádané v hroznech. V každém hroznu bývá 3 až 6 květů. Plodem jsou ploché hnědé lusky, s tmavě hnědými až hnědooranžovými semeny. Lusky obsahují většinou 8 semen a zůstávají na stromech až do časného jara. Když jsme psali o silně invazních vlastostech trnovníku akát, je třeba doplnit, že je podporují dlouhé, tenké, bohatě větvené a spletité kořeny. Ty vyrůstají velmi často těsně pod povrchem půdy a tvoří mnoho výmladků. A právě jimi se dřevina šíří invazně po okolí. Dřevo trnovníku akát je žlutohnědé, těžké, tvrdé, pevné a velmi odolné. Především pak i ve styku s půdou. Pokud zůstane akátové dřevo pod zemí, flavonoidy jsou schopné jej chránit i více jak 100 let. Z tohoto důvodu je akátové dřevo vnímáno jako nejkvalitnější možný materiál například pro ohradníkové kůly. Dřevo se však využívá i v nábytkářství, ke stavbám malých plavidel, ve stavebnictví a při uzení. Výhřevnost akátového dřeva je 11 850 MJ/m3, což je vůbec nejvyšších hodnota ze všech palivových dřev. Nenechme se však mýlit, trnovník akát k nám byl původně dovážen a byl masivně vysazován také jako strom medonosný. A to dokonce ještě v šedesátých letech 20. století. Akátový med je velice světlé barvy a je vůbec považován za jeden z nejlepších a nejléčivějších. Možná je dokonce vůbec nejlepším medem. Dalším důvodem výsadeb trnovníku akát byly okrasné účely. Vysazoval se v botanických zahradách, parcích či v podobě uličních stromořadí. V Německu pak byl již okolo roku 1700 rozšířen jako lesnická dřevina, kdy si cenili její nenáročnosti, trvanlivého a vysoce výhřevného dřeva odolávajícího hmyzu a houbám, rychlého růstu, snadného rozmnožování a schopnosti zpevňovat volnou půdu. V 18. století se trnovník akát dokonce stal velmi propagovanou dřevinou, brzy se proto rozšířil téměř po celé Evropě a pronikl též do východní Asie, Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie. Na našem území se akátem osazovaly spíše strmé, suťové stráně okolo řek a železničních tratí. Akát zde byl pěstován v hustém zápoji jako tzv. nízký les (pařezina). Jenže právě z těchto výsadeb rychle zplaňoval do okolí.Zdroj: wikipedia.org, abecedazahrady.cz, ochranarskaprirucka.cz, invaznirostliny.ibot.cas.cz
