Trnovník akát má více předností, pro které byl dříve často vysazován. Dnes se však již od jeho okrasných výsadeb ustupuje, stejně jako od jiných, protože jde o silně invazní rostlinu. Šíří se kořenovými výmladky, alelopaticky omezuje růst ostatních rostlinných druhů a odstranit porosty této dřeviny je velice obtížné.
Alelopatie a jedovatost dřeviny
Co je zmíněná alelopatie? Jde o jeden ze základních typů biologických interakcí mezi dvěma či více organismy. Jeden organismus (inhibitor) ovlivňuje negativně druhý organismus (amenzál) svými chemickými látkami, které vypouští do prostředí. Může jít o jednu konkrétní látku či více látek. Amenzál (omezovaná rostlina) přitom na inhibitora (invazní rostlinu) nepůsobí nijak, čili ani kladně ani záporně.
)
Suma sumárum, v sousedství trnovníku akát se u nás nedaří žádné jiné přirozeně rostoucí rostlině ani dřevině s výjimkou bezu černého. A právě spolu s bezem černým tvoří trnovník akát doslova neproniknutelné porosty. Z bylin pak v těchto porostech ještě najdeme především vlaštovičník větší. A to je co se týká biodiverzity stanovišť s invazně rozšířeným trnovníkem akát téměř vše. Dřevina obsahuje toxické látky (tzv. toxalbuminy) robin a fasin spolu s flavonoidy (robinetin, myricetin a kvercetin) a dosud neznámým alkaloidem. Jedovatá je s výjimkou sladkých květů celá rostlina, nejvíce pak čerstvá semena a kůra. Čili nejen inhibiční schopnosti pomocí chemikálií vypouštěných do půdy, ale i celková jedovatost chrání akáty.
A pozor, pokud lusky se semeny požijí koně, dostaví se u nich nechutenství, skleslost, průjem, kolika, slabost a srdeční arytmie. Příznaky můžeme pozorovat do hodiny a je nezbytné přivolat veterináře. V případě otravy lidí byl pozorován neklid, jakési až obluzení, křečovité bolesti žaludku, nauzea (nevolnosti), zvracení a tachykardie (neobvykle rychlé srdeční reakce různé intenzity a závažnosti).
)
Přednosti dřeviny jsou zastíněny jejím negativním působením na biotopy, kde je vysazována
Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) patří do čeledi bobovité (Fabaceae) a společného má s jinými druhy této čeledi mnoho. Roste rychle, dobře snáší chemicky zamořené prostředí exhalacemi (zakouřené prostředí) i chemicky zamořené půdy, snáší také vysoké koncentrace solí v půdě, mechanické poškozování včetně ořezu a okusu, ale i požáry, silně zhutněné půdy a půdy chudé na živiny. Jde o dřevinu světlomilnou a zcela nenáročnou i na vláhu. Daří se mu v půdách písčitých i jílovitých, roste přitom v nadmořských výškách až 1600 m.n.m..
)
Kořeny trnovníku akát (stejně jako kořeny všech zástupců čeledi bobovité) na sobě nesou symbiotické hlízkové nitrogenní bakterie, které poutají vzdušný dusík a přeměňují jej na organické formy využitelné rostlinami. Proto tato dřevina dovede dobře prosperovat i na půdách velmi chudých na živiny. Lesníci se dříve dokonce domnívali, že toto obohacování chudých půd živinami bude mít pozitivní vliv na produktivitu lesů. Obzvláště lesů na půdách mělkých a písčitých a na svažitých stanovištích. Nakonec se však ukázalo, že je tento efekt jen zanedbatelný a pěstování akátu vedlo spíše k ruderalizaci stanovišť spojené s ústupem přirozených druhů bylin a keřů. Trnovník akát vytváří husté, vysušené a tmavé porosty, přičemž dovoluje růst jen velmi málo rostlinným druhům. Původní druhy jsou zde vytlačeny druhy nitrofilními a mění se celé biotopy.
Trnovník akát je označován za invazní neofyt, který vytváří metapopulace. Je řazen mezi 15 nejinvaznějších druhů mediteránní oblasti, 100 nejinvaznějších druhů Evropy a 40 nejinvaznějších dřevin světa. U nás je oficiálně řazen mezi hojně rozšířené invazní neofyty, stromy a keře (černý a šedý seznam, řazení do druhové skupiny BL2).
)
Invazní druh původem z Mexika a Severní Ameriky
Trnovník akát pochází z Mexika a ze Severní Ameriky, konkrétně v lesích Apalačských hor představuje přibližně 4 % lesního společenství. Z Ameriky se však s lidskou pomocí ochotně rozšířil od teplejších částí Evropy a Asie až do mírného klimatického pásu těchto kontinentů. A pronikl třeba i do Austrálie. V mnohých zemích se pak stal stejně jako na našem území nebezpečnou dřevinou invazní. Trnovník akát je dřevina relativně krátkověká, dožije se nejvýše 200 let. Zajímavostí je, že ve fosiliích z období eocénu a miocénu byly v Evropě nalezeny zkamenělé pozůstatky jedinců rodu Robinia.
)
)
Do Evropy byl trnovník akát poprvé dovezen na začátku 17. století francouzským botanikem Jeanem Robinem. Po něm tato dřevina získala své rodové jméno. Na našem území byl prvně zmíněn v roce 1710, čili zhruba po dalších 100 letech. Na konci devatenáctého století byla tato dřevina v Evropě často vysazována kvůli potřebě zakrytí písčitých a skalnatých ploch. A právě odsud začala rychle vytlačovat původní a často dosti vzácnou vegetaci. A jelikož je vitalita této dřeviny ohromná, jsou snahy o její likvidaci neuvěřitelně náročné. Na území naší země působí trnovník akát největší problémy například v Národním parku Podyjí. U nás jsou jinak výsadby trnovníku akát velmi časté na ruderálních stanovištích, čili výsypkách, okolí dopravních liniových staveb apod..
)
)
Trnovník akát
Trnovník akát (Robinia pseudoacacia) je rychle rostoucí opadavý listnatý strom nebo keř. Byť mu Němci říkají falešná akácie (Falsche Akazie, jinak ale také Robinie, Scheinakazie a Silberregen - stříbrný déšť) a byť má akáciím podobné listy a otrněné větvičky, s opravdovými akáciemi nemá prakticky nic společného. Známo je přibližně 20 druhů trnovníků, které mají v dospělosti obvykle nepravidelně rozložitou a širokou korunu. Stromovité druhy dorůstají výšky až 20 metrů a jejich koruna může být široká až 15 metrů. Větve mají v mládí kůru hnědou a s výraznými trny, později šedohnědou až šedou a hluboce rozpraskanou. Díky otrněným větvím se trnovníky stávají oblíbeným útočištěm ptáků, kteří v jejich korunách s oblibou hnízdí a shromažďují se.
)
)
Listy trnovníku akát jsou dlouhé 10 až 25 cm, lichozpeřené a celokrajné, se čtyřmi až osmi jařmy. Jednotlivé lístky jsou dlouhé 4 až 8 cm. Tmavohnědé trny vznikají z dřevnatějících palistů. U nás tato dřevina kvete v květnu až červnu bílými květy, jaké jsou typické pro všechny bobovité rostliny. Kalich květů je pětizubý, dvoupyský, chloupkatý a pavéza široká. Květy jsou velké jen cca 1 až 2 cm a jsou uspořádané v hroznech. V každém hroznu bývá 3 až 6 květů. Plodem jsou ploché hnědé lusky, s tmavě hnědými až hnědooranžovými semeny. Lusky obsahují většinou 8 semen a zůstávají na stromech až do časného jara.
)
)
Invazní kořeny tvořící výmladky a odolné dřevo
Když jsme psali o silně invazních vlastostech trnovníku akát, je třeba doplnit, že je podporují dlouhé, tenké, bohatě větvené a spletité kořeny. Ty vyrůstají velmi často těsně pod povrchem půdy a tvoří mnoho výmladků. A právě jimi se dřevina šíří invazně po okolí. Dřevo trnovníku akát je žlutohnědé, těžké, tvrdé, pevné a velmi odolné. Především pak i ve styku s půdou. Pokud zůstane akátové dřevo pod zemí, flavonoidy jsou schopné jej chránit i více jak 100 let. Z tohoto důvodu je akátové dřevo vnímáno jako nejkvalitnější možný materiál například pro ohradníkové kůly. Dřevo se však využívá i v nábytkářství, ke stavbám malých plavidel, ve stavebnictví a při uzení. Výhřevnost akátového dřeva je 11 850 MJ/m3, což je vůbec nejvyšších hodnota ze všech palivových dřev.
)
Úžasná medonosná dřevina
Nenechme se však mýlit, trnovník akát k nám byl původně dovážen a byl masivně vysazován také jako strom medonosný. A to dokonce ještě v šedesátých letech 20. století. Akátový med je velice světlé barvy a je vůbec považován za jeden z nejlepších a nejléčivějších. Možná je dokonce vůbec nejlepším medem.
)
Další důvody historických výsadeb
Dalším důvodem výsadeb trnovníku akát byly okrasné účely. Vysazoval se v botanických zahradách, parcích či v podobě uličních stromořadí. V Německu pak byl již okolo roku 1700 rozšířen jako lesnická dřevina, kdy si cenili její nenáročnosti, trvanlivého a vysoce výhřevného dřeva odolávajícího hmyzu a houbám, rychlého růstu, snadného rozmnožování a schopnosti zpevňovat volnou půdu. V 18. století se trnovník akát dokonce stal velmi propagovanou dřevinou, brzy se proto rozšířil téměř po celé Evropě a pronikl též do východní Asie, Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie. Na našem území se akátem osazovaly spíše strmé, suťové stráně okolo řek a železničních tratí. Akát zde byl pěstován v hustém zápoji jako tzv. nízký les (pařezina). Jenže právě z těchto výsadeb rychle zplaňoval do okolí.
Zdroj: wikipedia.org, abecedazahrady.cz, ochranarskaprirucka.cz, invaznirostliny.ibot.cas.cz
)
