Klasickou áčkovou chatu si jistě v paměti vybavíte. Po dlouhá léta tenhle model dotvářel atmosféru kempů, zahrádkářských kolonií i chatových osad Česka i Slovenska. Byl tak všudypřítomný, že se okoukal a dnes už skoro nikomu nepřijde zvlášť atraktivní. Kanaďané, kteří před lety zavítali na dovolenou po střední Evropě, z něj ale byli úplně unešení. Byl pro ně úplnou novinkou. A líbil se jim tak moc, že když později dávali dohromady stavební plány na rekonstrukci vlastní chatu/bungalovu kdesi u jezera poblíž Montrealu, rozhodli se ono ikonické áčko začlenit do nově vznikající stavby. Tahle fúze dvou stylů – hranaté krabice malého bungalovu a napojení áčka – možná ladí právě proto, že obě myšlenkově pochází z 60. let minulého století. Pokud jde o samotný projekt, nazvaný Chalet A, jeho zvláštností je umístění na samé hraně břehu. A rovněž to, že v zimních měsících – což je v Kanadě opravdu široký pojem – je tahle lokalita nepřístupná. Proto koncepce nové podoby musela odrážet to, že objekt bude muset odolávat rozmarům mrazivého počasí a nahromaděnému sněhu bez pomoci či údržby. Návrhu se zhostili architekti ze studia Matiére Premiére Architecture. Na nich bylo zajistit realizaci rekreační stavby, která může být obývána tři roční období, a to čtvrté musí ustát o samotě. Typologie áčkové stavby se jim líbila, protože snižovala zátěž tajícího sněhu. Kromě toho pak rozpracovali vizi sepětí s vodním živlem - napojení na vodu skrze malé molo. Rozhodli se také upravit i dispoziční řešení, směrem k většímu pohodlí, světlosti interiéru. Áčkový rám tomu napomáhá, protože je přikloněný k hladině, a denní světlo tak propouští do chaty na několika úrovních. Architekti zvolili místní, udržitelné a především trvanlivé materiály. K vidění tu jsou podlahy z jedlovce, a přiznaný dřevěný rám i fasáda je z natřených smrkových prken. Okna mají hliníkové rámy, střecha je překrytá plechem. Materiály budou přirozeně „řízeně“ stárnout, aniž by ohrožovaly jeho životnost, a přitom utvářet patinu, kterou budou postupně Chalet A anonymizovat v krajině. Samotná rekonstrukce/stavba nepatřila ke zrovna snadným počinům, protože k přístupu na pozemek bylo třeba urazit 150 schodů, strmě sestupujících z příkrého svahu. I proto se architekti snažili v maximální míře zhodnotit ty materiály, které se už v místě nacházely.Materiály: Mati?re Premi?re ArchitectureFoto-kredit: Ian Balmorel
