Když to vezmeme v krátkosti: Vodárenské společnosti v USA musí ze zákona garantovat kvalitu a nezávadnost vody, kterou pouští do sítě. Na tom by nic asi tak překvapivého nebylo. Překvapivější ovšem je, že ta americká legislativa je skutečně vztažená jen k čistotě vody, když opouští vodárenský závod. Co se s ní děje dál, poté co zamíří do světa, to už na bedrech vodárenských společností neleží. Ony garantují kvalitu na počátku, nikoliv na konci potrubí.A co tedy z kohoutku vyteče na opačném konci? To právě zkoumal docent stavebního inženýrství Andrew Whelton a jím vedený tým profesionálů, z univerzit v Memphisu, Purdue a Michiganské státní.Nesoustředili se přitom na pokrytí nějaké velké oblasti, čtvrti nebo ulice. Vystačili si s jedním jediným rodinným domem. Zato v něm sledovali všechny vodovodní výpustě. Každý kohoutek byl dlouhodobě napojený na datalogger, snímající průběžně data o kvalitě vody. Dohromady to dalo 220 000 hodin datového záznamu, celkem 2,4 miliard datových bodů.Než tahle ohromující čísla, dokazující, že to výzkumníci neodflákli, jsou důležité jejich výsledky.A ty zní, že zjednodušeně řečeno, čistota vody v domácnosti se dost lišila.Jak?Rozhodně nedosahovala těch samých hodnot kvality a stoprocentní nezávadnosti, jako když opouštěla vodárenský závod. Cestou od zdroje ke kohoutku se proměnila, ztratila cosi ze své čistoty. To nejvíc bolavé zjištění je, že přibližně v deseti procentech z toho měřeného času, u výtoku z vodovodního kohoutku v rodinném domě, neobsahovala ani minimální stopy těch purifikačních, desinfekčních a přečišťujících látek, které do ní byly vpraveny v úpravně vody.Lidsky přeloženo, po desetinu měřeného času tato voda nebyla po vstupu do domu řádně chráněna, třeba před růstem bakterií.Což je varovné a současně taky dost matoucí. Protože v 90 procentech byla ta voda v pořádku. Laicky by se asi očekávalo, že když už bude jednou nechráněná, je tam nějaká chyba a bude tedy taková „nedobrá“ pořád. Ale ne. Ta koncentrace látek v pitné vodě zkrátka průběžně kolísala. Různě, v průběhu roku. A dokonce různě v čase mezi jednotlivými kohoutky jedné domácnosti.V kuchyni jste si v jeden moment mohli natočit do sklenice vodu potenciálně závadnou, zatímco třeba v koupelně úplně v pořádku.Roli v tom hrála teplota vody, její odebíraný objem, počet obyvatel domu, materiál armatury a potrubí. A také roční období. Vliv do jisté míry mohl hrát i faktor klimatických změn. Teoreticky nejméně ošetřená (a tedy potenciálně závadná) voda tekla z ohřívače vody. V 85 procentech případů voda pocházející z něj neobsahovala žádný dezinfekční prostředek.Z dat také vyplynulo, že se co po stránce složení a vlastností měnilo u té domácí pitné vody pH a docházelo i k velkým výkyvům hodnot naměřené koncentrace organického uhlíku. Obě tyto zaznamenané proměny indikují, že voda „někde cestou“ do domu – anebo „někde doma v potrubí“ – prodělala jakousi krátkodobou jednorázovou změnu v kvalitě.Co přesně ale takový výkyv způsobilo? To už bohužel výzkumníci nezjistili. Naopak se zjistilo, že některé bezolovnaté součásti vodovodní instalace v domě obsahují a do vody luhují olovo. Sice jen v nekritické koncentraci, která je podle federálních limitů přípustná, ale ani to zrovna potěšující není. Pokud by v tomto konkrétním domě žily děti, podle tabulek pediatrů už by to stopové množství olova vadilo.Hypotéz o tom, co by mohlo vést k výkyvům v kvalitě vody v domácnosti, dali výzkumníci dohromady několik.„Například je známo, že vyšší teploty umožňují mikroorganismům přetrvávat ve zdrojové vodě delší dobu,“ vysvětluje Jade Mitchellová, docentka bio-systémového inženýrství na Michiganské státní univerzitě. „Podobně pak vydatnější srážky mohou mít v některých lokalitách za následek také přetečení kombinované kanalizace, zatímco sucha ovlivňují množství vody a dostupnost zdrojové vody.“Dalším podstatným faktorem je tzv. stárnutí vody. Poté, co se voda dostane do domu, před svým vyústěním neobíhá. Stárne. A u starší vody je větší pravděpodobnost, že bude obsahovat problematické kontaminanty. Které se vyluhovaly z vodovodního potrubí. „Naše malá studie tak odhalila, že pitná voda vstupující do vodovodního řadu nemá stejnou kvalitu, jako voda, kterou si doma natočíte z kohoutku," říká Andrew Whelton, hlavní autor studie. „Je to do jisté míry očekávatelné, ale v zásadě to zpochybňuje základní hygienický předpoklad, že voda ve veřejném vodovodním systému je stejná, jako voda, která prochází vodovodem v budově.“K nějakým dalším závěrům výzkumníci zatím nedospěli. Zkoumali jeden dům a zjistili, že by se příště vyplatilo zacílit na vícero domácností. Třeba v domech různého stáří. Mohlo by se tak podařit lépe porozumět těm jednotlivým v čase proměnlivým faktorům, které kvalitu vody tak nahodile ovlivňují.Whelton a jeho kolegové, aniž by nějak cíleně vyvolávali paniku, svou malou studií velkou Ameriku přeci jen varují.Ve Státech je totiž pitná voda stoprocentně čistá a nezávadná, jen když opouští vodárnu. V jakém stavu ale přiteče až k domácnosti, potažmo co se s ní v té domácnosti stane, to už nikdo nekontroluje. A zvláště u starších domácností a letitých vodovodních potrubí by se možná vyplatilo zainvestovat do nějakého „koncového“ čištění a systémů filtrace. Pro jistotu.A jak je to v Česku? Zeptali jsme se Dany Veselé, tiskové mluvčí Vodárny Plzeň. A má pro nás vcelku dobré zprávy.V kontextu oné americké studie si Česko totiž přeci jen stojí o dost lépe. To, že pitná voda splňuje přísné legislativní normy, je tu naprostým standardem. Vyplatí se přitom zmínit, že právě kvůli té přísnosti českých norem vychází z úpraven vodárny voda čistší, než jakou si jinde koupíte balenou.I dobré zprávy ale mají své limity.Tu navazující infrastrukturu rozvodů a vodovodních řadů totiž nemají vždy kompletně pod palcem vodárny. Části sítí provozují například obce, jiné úseky mohou být technicky i materiálově zastaralé. Počítat se také musí s rizikem havárií. Že někde dojde k sesuvu nebo vyplavení jímky, a tím pádem třeba i ke kontaminaci infrastruktury, to se zkrátka stát může všude. Ve Státech i v Česku.Rozdíl je ovšem v tom, že u nás - minimálně tedy Vodárny Plzeň, které dodávají vodu 250 000 připojených odběratelů – rutinně provádí odběry vzorků v celé síti, včetně kontrol v uzlových bodech rozvodů, a též namátkových kontrol v tzv. cílových objektech. Což je přesně ten druh servisu, který ve Státech tolik chybí.Studie z USA nicméně naznačuje, kde by se i ve vaší domácnosti mohly nacházet ony „rizikové“ body, v nichž voda stárne anebo prodělává změny, které by asi lidskému zdraví zrovna prospívat nemusely.Zdroj: ScienceDaily.com, Purdue.edu, Building and Environment
