K řece objekt o zastavěné ploše 20 metrů čtverečních zhlíží ze skalnatého svahu Asberget, ale měřítka tu trochu klamou. Strmost hory se zdá být menší, protože obydlí stojí v rovině, vyvážené svou základnou podpíranou dřevěnými sloupky. A šálí i zevnitř: dřevostavba se zevnitř jeví být mnohem větší, prostornější, než vlastně vypadá zvenčí. Jak to? Architekti si totiž pohráli s prostorovou fantazií, netradičním vertikálním členěním prostoru a také se světlem. Objem místa, na němž mohou dočasní obyvatelé fungovat, násobí zastřešená venkovní terasa. Je balkonem a současně přístupovou cestou. V objektu se formálně nachází jen jedna místnost – ale je tak chytře rozfázovaná, že je vlastně několika pokoji. Místo k přespání se nachází jednak v přízemí, na dohled malého kuchyňského koutku, ale i v patře. Poležení na svinovací matraci možná není známkou nejvyššího komfortu, ale je to naprosto dostačující. A kompenzuje to světlý interiér mile provoněný dřevem. Čarovalo se tu s okny – atypického čtvercového formátu – které vyhlíží do stran i před obydlí. Les je tak součástí interiéru.Je tu všechno, co by se od „srubu“ nejspíš očekávalo, nic tu nepřekáží. Napomáhá tomu promyšlená koncepce prostoru a vybavení. Skládací dřevěné židle k pevnému stolu jsou zavěšeny na stěně, z podlahové plochy tedy místa neubírají. Vše lze snadno uklidit nebo přeskládat podle aktuálních potřeb. Uskromněné dispozice také nahrávají snadnému vytápění. Prodloužená lavice zde plní vícenásobný účel - je to sezení při jídle, lůžko na spaní, vyvýšené podium pro cvičení jógy nebo při rozjímání nad výhledem. Povrchy ze světlé březové překližky dodávají místu jas, jakési vnitřní světlo, kontrastující s tmavými lesy za okny. Architekti nechtěli, aby objekt vnášel do přírody umělé a nepřirozené součásti. Konstrukce proto neobsahuje žádné plasty a fólie. Stěny a střecha jsou izolovány lněnými vlákny, přesně podle severských stavebních tradic. Zdroj: Fria FolketFoto-kredit: Hanna Michelson
