Útulna pro turisty, která se nebojí odvážně proniknout do divoké přírody, a přitom nenarušuje její majestát. To je ambice, se kterou šli do realizace projektu „krajinného hotelu“ švédští architekti. Pro neutrální vyznění objekt pojali jako dřevostavbu, které do vínku dali dramatický výhled na údolí řeky Ljusnan.
K řece objekt o zastavěné ploše 20 metrů čtverečních zhlíží ze skalnatého svahu Asberget, ale měřítka tu trochu klamou. Strmost hory se zdá být menší, protože obydlí stojí v rovině, vyvážené svou základnou podpíranou dřevěnými sloupky. A šálí i zevnitř: dřevostavba se zevnitř jeví být mnohem větší, prostornější, než vlastně vypadá zvenčí. Jak to?
V dřevěné náruči
Architekti si totiž pohráli s prostorovou fantazií, netradičním vertikálním členěním prostoru a také se světlem. Objem místa, na němž mohou dočasní obyvatelé fungovat, násobí zastřešená venkovní terasa. Je balkonem a současně přístupovou cestou. V objektu se formálně nachází jen jedna místnost – ale je tak chytře rozfázovaná, že je vlastně několika pokoji.
Místo k přespání se nachází jednak v přízemí, na dohled malého kuchyňského koutku, ale i v patře. Poležení na svinovací matraci možná není známkou nejvyššího komfortu, ale je to naprosto dostačující. A kompenzuje to světlý interiér mile provoněný dřevem. Čarovalo se tu s okny – atypického čtvercového formátu – které vyhlíží do stran i před obydlí. Les je tak součástí interiéru.
Je tu všechno, co by se od „srubu“ nejspíš očekávalo, nic tu nepřekáží. Napomáhá tomu promyšlená koncepce prostoru a vybavení.
Prodloužená lavice zde plní vícenásobný účel - je to sezení při jídle, lůžko na spaní, vyvýšené podium pro cvičení jógy nebo při rozjímání nad výhledem. Povrchy ze světlé březové překližky dodávají místu jas, jakési vnitřní světlo, kontrastující s tmavými lesy za okny.
Zdroj: Fria Folket
Foto-kredit: Hanna Michelson