V první řadě se pokoušeli vyzvednout to, co obydlí dodávalo na kvalitě a posílit to. Mérida na yucatanském poloostrově je populárním střediskem cestovního ruchu, a tak tu má cenu každý metr parcely, ať už malé či velké. A dům, Casa Lorena, se nacházel v historickém centru. Představovala tedy objekt, do nějž se investice daly předem považovat za splacené. Na své velmi podlouhlé a vegetací porostlé parcele mohla Casa Lorena těžit alespoň z toho, že ji nic neomezovalo v růstu do výšky. Proto za sebou mohla řadit průchozí místnosti s výškou stropů až 5 metrů. To každému pokoji dodávalo velmi luxusní vyznění. A vyšší stropy současně sloužily jako dobrá ochrana proti přehřívání místností. Plán definovalo to, jak dalece mohou být z hlediska soukromí obyvatel místnosti průchozí. U vchodu, za přístupovým prostorem z ulice, se tedy nachází pokoje společenské – obývací pokoj, kuchyně a jídelna otevřená do zahrady. Zeleň a vodní prvek nádrže vytváří předělovou zónu, za níž už se nachází pokoje soukromé – ložnice, koupelny a toaleta. V těchto zadních partiích se pak zmenšuje výška místností a nastupuje tu i skrovné podlaží, přístupné po schodech. Celek pak nabízí 125 metrů čtverečních užitné plochy, z mála se tu udělalo hodně. Práce architektů měla na řadě míst domu podobu renovačních zákroků. Například boje o zachování původních decauvillských trámů. Ty pocházejí ze vzácného a odolného dřeva sisalu, a byly do domu osazeny na počátku 20. století (poté, co sem jako hotová tesařská práce byly dovezeny z Francie). Těch francouzských rysů je tu víc než dost: konstrukce krovů je typicky galská, původní krytinou jsou pálené tašky z Marseille. Oživit vše v původní kráse si tedy žádalo zakázky za oceánem. Výsledek ale nepopírá kvalitu i citlivé uchopení minulosti. Velký oblouk za obývacím pokojem vás zve k pokračování cesty směrem ke kuchyni, která má bílý křemenný centrální ostrůvek a obklady z těstovin v modrých tónech, které integrují barvy trámů v obývacím pokoji. Terasa je vnější součástí kuchyně prostřednictvím dveří z tvrzeného skla, ukotvených do starých dřevěných rámů. Ze stěn tu vystupují staré kameny, které „hrají“ s dlažbou z červené hlíny. Soukromá část domu má dvě ložnice. Jednu v přízemí, do níž se vstupuje přes dřevěnou palubu. Horní má modernější charakter, jak po stránce vybavení, tak i z hlediska prostornosti. Casa Lorena, umenšená předchozím dělením na minimum, dnes stísněně nepůsobí. Je jakousi oázou v centru města, souborem prvků historie i současnosti, mile obklopená tropickou vegetací. Zdroj: Workshop, Diseňo y ConstrucciónFoto-kredit: Manolo R. Solís
