Umělci a bohémové, kteří měli hluboko do kapsy a na velkoměstské hýření šetřili tím, že se usadili zde. Právě ti se postarali téhle destinaci o nehynoucí slávu a vytvořili jí pověst místa, kde je i nemožné možným. Na přelomu 19. a 20. století se tu teoreticky mohli jen potkat pánové van Gogh, Modigliani, Picasso nebo Toulouse-Lautrec.Přičtěte k tomu ještě bělostnou baziliku Sacré-Couer, kabaret Moulin Rogue a zašlou krásu hřbitova Calvarie, a máte hned jasno, proč se tu dnes turisté netrhnou. A bydlet tady? To musí být přeci nádhera! Jenže tady už to chce ze snění a oblačných výšin sestoupit zpátky na zem. Montmartre není, z hlediska svých dispozic a zástavby zrovna ideálním místem k bydlení. Přísný památkový dozor to zrovna nevylepšuje, a přesto tu ceny nemovitostí překonávají vilky na Riviéře. A peníze, jak už to tak bývá - to byl také ten nejsilnější motiv pro projekt, na němž se tu podíleli architekti ze studia Imagine. Jejich zakázkou bylo rekonstruovat, designově upravit a celkově zařídit jeden z dostupných bytů. Přímo v srdci té kouzelné čtvrtě, v jednom z historických domů. V čem byl háček? Že ten byt v nejvyšším patře měl rozlohu podlahové plochy necelých pětatřicet metrů čtverečních. Což není mnoho, ani když jste nenáročný bohém. A chtělo to hodně práce, aby se z něj podařilo vytvořit něco, co by si našlo svého kupce.Architekti museli zapracovat na tom, aby jejích návrh maximalizoval prostor a světlo – z nichž ani jedno tu prve přítomné nebylo. A museli si hlídat, aby dodrželi pravidla symbiózy starého a nového. Řešili to alternativní střešní přístavbou, která přeorientovala celý prostor. Byť teď vyhlíží na pařížskou oblohu a kochá se panoramatickým rozhledem. Interiér poznamenaný měkkostí a smyslností vyniká použitím vysoce kvalitních materiálů, několika vintage a zakázkovými prvky, a má vysoce elegantní atmosféru. Tu podtrhuje původní renovovaná mramorová dlažba, restaurovaná původní obkladová stěna z ořechového dřeva a nově vyhotovený travertinový stůl. Fialové koberce bytu propůjčily jméno - Mélodie Violet – a kvůli množství uměleckých doplňků uvnitř je tu nesnadné zbavit se pocitu, že dole po chodníku se nejspíš zrovna prochází van Gogh a Picassem. Než ale propadnete kouzlu tohoto apartmánu, myslete na to, že pořád má jen pětatřicet metrů čtverečních užitné plochy a za jeho cenu jinde koupíte celý dům. Není bez zajímavosti, že většinu triků, které tu architekti použili, aby zvýšili pocitově rozměrnost bytu – práce se zrcadli, svislými dlaždicemi, zanořenými policemi – dávno znáte i z dočista obyčejných paneláků a garsonek. Materiály: ImagineFoto-kredit: Julien Pépy
