V Evropě není snad romantičtější adresy, než pařížský Montmartre. Až do 18. století to byla obyčejná vesnice za hradbami, na kopci nad Paříží, která ji definitivně pohltila v roce 1860. Tehdy se „Hora mučedníků“ – to je její název v překladu – stala součástí 18. obvodu. A právě proto, že to byl tehdy učiněný Vystrkov, stahovaly se tu za lacinými nájmy nejrůznější existence.
Umělci a bohémové, kteří měli hluboko do kapsy a na velkoměstské hýření šetřili tím, že se usadili zde. Právě ti se postarali téhle destinaci o nehynoucí slávu a vytvořili jí pověst místa, kde je i nemožné možným. Na přelomu 19. a 20. století se tu teoreticky mohli jen potkat pánové van Gogh, Modigliani, Picasso nebo Toulouse-Lautrec.
Přičtěte k tomu ještě bělostnou baziliku Sacré-Couer, kabaret Moulin Rogue a zašlou krásu hřbitova Calvarie, a máte hned jasno, proč se tu dnes turisté netrhnou. A bydlet tady? To musí být přeci nádhera!
)
)
)
)
Sny, realita a pořádný balík peněz
Jenže tady už to chce ze snění a oblačných výšin sestoupit zpátky na zem. Montmartre není, z hlediska svých dispozic a zástavby zrovna ideálním místem k bydlení. Přísný památkový dozor to zrovna nevylepšuje, a přesto tu ceny nemovitostí překonávají vilky na Riviéře. A peníze, jak už to tak bývá - to byl také ten nejsilnější motiv pro projekt, na němž se tu podíleli architekti ze studia Imagine.
Jejich zakázkou bylo rekonstruovat, designově upravit a celkově zařídit jeden z dostupných bytů. Přímo v srdci té kouzelné čtvrtě, v jednom z historických domů. V čem byl háček? Že ten byt v nejvyšším patře měl rozlohu podlahové plochy necelých pětatřicet metrů čtverečních. Což není mnoho, ani když jste nenáročný bohém. A chtělo to hodně práce, aby se z něj podařilo vytvořit něco, co by si našlo svého kupce.
Architekti museli zapracovat na tom, aby jejích návrh maximalizoval prostor a světlo – z nichž ani jedno tu prve přítomné nebylo. A museli si hlídat, aby dodrželi pravidla symbiózy starého a nového.
)
Vítejte v Mélodie Violet
Řešili to alternativní střešní přístavbou, která přeorientovala celý prostor. Byť teď vyhlíží na pařížskou oblohu a kochá se panoramatickým rozhledem. Interiér poznamenaný měkkostí a smyslností vyniká použitím vysoce kvalitních materiálů, několika vintage a zakázkovými prvky, a má vysoce elegantní atmosféru.
)
)
Tu podtrhuje původní renovovaná mramorová dlažba, restaurovaná původní obkladová stěna z ořechového dřeva a nově vyhotovený travertinový stůl. Fialové koberce bytu propůjčily jméno - Mélodie Violet – a kvůli množství uměleckých doplňků uvnitř je tu nesnadné zbavit se pocitu, že dole po chodníku se nejspíš zrovna prochází van Gogh a Picassem.
)
)
Než ale propadnete kouzlu tohoto apartmánu, myslete na to, že pořád má jen pětatřicet metrů čtverečních užitné plochy a za jeho cenu jinde koupíte celý dům. Není bez zajímavosti, že většinu triků, které tu architekti použili, aby zvýšili pocitově rozměrnost bytu – práce se zrcadli, svislými dlaždicemi, zanořenými policemi – dávno znáte i z dočista obyčejných paneláků a garsonek.
Materiály: Imagine
Foto-kredit: Julien Pépy
