Nahlížet bez svolení do oken cizích domácností je samozřejmě velká nepřístojnost. Ale dělat to se schválením a ve jménu vědy, to je už něco jiného. Unikátní studie výzkumníků z amerických univerzit takhle nahlédla do 54 000 domácností, přesněji řečeno do jejich obývacích pokojů. Proč? Hledala obecné vzorce uspořádání dekorací.
Shodneme se na tom, že se neshodneme. Tedy když přijde na uspořádání obývacího pokoje. Každý se totiž snaží srovnat si a polidštit ten prostor v domácnosti tak nějak po svém. Je to v pořádku, všichni potřebujeme personalizovaný prostor, který nejlépe odpovídá právě našim vlastním potřebám. S tím se pak pojí ta velká rozmanitost.
)
Obývací pokoje jsou skutečně dobrým příkladem rozmanitosti, protože jejich fungování předjímá v různých domácnostech, na různých kontinentech, často výrazně odlišné funkce. Tím se liší třeba od ložnicí, kuchyní nebo koupelen. Tam se naopak všichni zpravidla shodneme. Dřez nechceme v ložnici, sporák do koupelny také nepatří, ať už jste na jihu Ameriky, v Evropě anebo v Asii.
Můžeme se sice hádat o to, jestli třeba má být WC součástí koupelny anebo jestli k němu má patřit i bidet, ale v obecné rovině máme všichni tak nějak jasno, co by se ve které místnosti mělo nacházet. U obývacích pokojů to ale tak jasně nalinkované není. Patří tam televize, knihovna, květiny, gauč, krb, vycpaná losí hlava, obrazy na stěnách? To se až překvapivě může mezi jednotlivými domácnostmi i kontinenty lišit.
)
Tisíce obýváků, desítky měst
Výzkumníci z Pensylvánské státní univerzity se v tom pokusili udělat aspoň trochu pořádek. Rozhodli se, že na základě dostupných fotek z domácností celého světa vyhodnotí ty nejmenší společné jmenovatele, univerzální prvky všech obývacích pokojů.
Jen pro hrubou představu, s jak velkým balíkem dat při tom pracovali: výzkumem postihli obýváky více než 54 000 domácností, na šesti kontinentech, v 107 různých městech, dohromady přináležejících 46 různým národům. A protože by počítání pohovek, lustrů a kdovíčeho ještě nedávalo z badatelského hlediska příliš smysl, zaměřili se otázku výzdoby, dekorace obývacích pokojů.
)
Díky mravenčí práci výzkumníků (kterým víc než trochu pomáhala umělá inteligence) tak můžeme, skrze výsledky jejich studie, naprosto bez vzbuzování pohoršení nahlédnout na to, jak vypadají obýváky po celém světě. A v čem se ty naše/vaše od ostatních liší.
Nejprve bylo třeba udělat si pořádek v tom nepořádku. Roztřídit obývací pokoje alespoň podle nejjednodušších vlastností do nějakých kategorií. Když si listujete nějakým časopisem o bytovém designu, můžete nabýt dojmu, že těch kategorií budou stovky. Ve skutečnosti se ale všechny obýváky světa dají zařadit do jedné ze čtyř širokých škatulek.
Jakých? Popisně jsou to styly vintage, rustikální, barokní a moderní. Když se nad tím zamyslíte, dává to smysl. Svůj obývací pokoj byste do jedné z těch škatulek asi po chvilce zařadit dokázali.
Nenáhodná podobnost regionů
Další věc, která už z vyhodnocovaných dat na výzkumníky vykoukla, byla nenáhodná souvztažnost, podobnost výzdoby obývacích pokojů napříč určitými regiony.
Opět nic až tak překvapivého. V některých národech či státech převládají určité módní trendy. A jinde zase design obývacích pokojů diktují geografické a přírodní podmínky. Když máte za okny severskou mrazivou pustinu anebo poušť, promítne se to pochopitelně i do podoby obýváku.
)
V Indii nebo v Maroku, kde domácnosti chrání před tropickými vedry, jsou okna domů malá a zakrytá. Výsledkem je šerý interiér. Který se ale – shodně – snaží obývací pokoje rozbít zářivými a jasnými barvami. Které jinde na světě obvyklé v obývácích nejsou.
Jinde si dávají záležet na tzv. afektivních barvách. Barvách, které ovlivňují naši náladu. Konkrétně v Afghánistánu tedy vůbec, tam se jevila být barva obývacích pokojů naprosto nepodstatnou složkou. Naopak nejvíc na barevných kompozicích obýváků záleželo ve Finsku. Sytost barvy je tam zásadní věc.
)
V africkém (a afroamerickém) kontextu byly často preferovány barvy v červeno-fialovo-černém spektru odstínů, zatímco jedinci bílé barvy pleti měli tendenci preferovat pro obývací pokoje zelenou a modrou. Je jistě zajímavou zvláštností, že můžete odhadnout barvu kůže majitele obývacího pokoje podle jím zvolených barev omítky.
Častější než mezirasové jsou při barevné skladbě obývacích pokojů mezikulturní rozdíly. V Řecku obývací pokoje nosí barevné pastely; Skotsko používá hlubokou, bohatou paletu; Guatemala preferuje modrozelenou.
)
A co třeba knihy?
Jejich přítomnost historicky souvisí s investicemi do vzdělání, a koreluje s vědeckou kulturou domácnosti, gramotností. Pokud v obývacím pokoji schází, nacházíte se nejspíš v Makedonii, Brazílii, Indonésii nebo Rumunsku. Tady jsou obývací pokoje knihu-prosté. A kde je knih naopak nejvíce? Upozorňujeme na to rádi: v Německu, Maďarsku, Rakousku. A v České republice.
Jestli jsou Češi (a jejich obýváky) něčím ve světě jedinečné, tak množstvím knih, které si tu vystavují. Naše sbírky literatury odráží vzdělanost, gramotnost i úctu ke kultuře. Jsme zkrátka pašáci, aspoň v něčem. Přes kulturu ale nevedeme, ta je doménou Italů a jejich obývacích pokojů. Považují za standard obrazy i sochy. Na stěnách italského obýváků to tak často vypadá, jako v galerii. Obrazu-prostosti našich obýváků by se asi divili.
)
Nezvyklí přístup k uspořádání mají na Fidži a v Karibiku. Udržují je až chorobně vyprázdněné a čisté. Je to u nich ta nejčistší místnost v domácnosti, kde o smítka nebo prach nezavadíte.
Skandinávské země byly zase zajímavým (a vzhledem k tamnímu podnebí paradoxnímu) příkladu biofilie. Normou jsou tam zelené rostliny v květináčích. Opravdu spousty, až nezdravě a k nehnutí, řekli bychom. Ale snad proto, že té vytrvalé okrasné zeleně za okny mnoho nemají, pouštějí si ji do obývacích pokojů s velkou intenzitou.
)
Pozor na ikeizaci domácností
Jinak se ale výzkumníkům příliš nedařilo. Tedy, pokoušeli se rozlišit, zda ty jednotlivé trendy v obývacích pokojů na národní úrovni kolísají. Jestli se nějak zásadně liší uspořádání podle úrovně dosaženého vzdělání, nezaměstnanosti a dalších faktorů. Moc se to ale statisticky neprojevilo.
Dá se tedy říct, že když už jako Češi budete mít v obývacím pokoji knihovnu, možná ji jako nízkopříjmová rodina vybavíte paperbacky, a jako milionáři to budou knihy historické, se zlatou ořízkou a vázané v kůži – ale pořád to bude knihovna v obýváku. Ty zásadní vnitro-národní proměny z výzkumu patrné nebyly.
)
Jestli ale něco výzkum prokázal, tak spolehlivě doložil tzv. IKEizaci vybavení. Ano, pojmenovanou přesně podle výrobce rádoby ekologického a rádoby laciného nábytku a bytových doplňků. Stále více domácností světa do svých obývacích pokojů instaluje takové univerzální kousky, které stírají identitu a unikátnost obývacích pokojů. Kvůli tomu se stávají vzájemně podobnější, ať už jsou v Africe, Asii nebo třeba v Evropě.
Možná by takový výzkum před desetiletími přinesl pestřejší výsledky. Těšit nás může, že soudě podle obýváků máme ve světě pověst vzdělanců. Ale jinak se lidé po celém světě, když přijde o dekorace, vybavení, barvy nebo umění v obývacích pokojích shodnou jen na tom, že se neshodnou.
Zdroj: ČeskéStavby.cz, EPJdatascience.com, PSU.edu, ScienceDaily.com
