Když se v našich říčních korytech a na jejich březích začalo dařit prvním párům bobrů, byla to senzace. Přírodovědná i společenská. Dnes jich u nás žije více než 15 tisíc a dále se množí, jelikož v naší přírodě nemají žádného přirozeného nepřítele, predátora. Sílí proto hlasy žádající povolení odstřelu bobrů především kvůli milionovým škodám, které způsobují svými ostrými zuby na dřevinách v okolí vodních toků. Na mnoha místech je prostě bobr evropský (Castor fiber) již nežádoucím hostem. Nepočítal s českým majetnictvím. I podle odborníků (včetně ochránců přírody) se opravdu nezadržitelně blíží doba, kdy už nebude možné dále odkládat žádosti lesních hospodářů, zemědělců, rybářů a vlastníků nemovitostí o státem povolený odstřel přemnožených bobrů. A ve výhodě budou v tu dobu páry a jedinci, kteří se zabydlí v chráněných krajinných oblastech. Tam totiž nebudou nikomu škodit. Ve městech a na okrajích měst však z těchto vodních hlodavců s plochými ocasy nemají mnoho radosti. Na mnoha místech bobři podhrabávají nábřežní hráze u řek, které je pak nutné vyztužovat, jako tomu bylo například v Břeclavi. Bobry lze dnes najít v podstatě po celé republice, dokonce včetně Brna a Prahy, kde by měli podle nedávného výzkumu obývat dokonce okolo dvaceti teritorií. Bohužel byla původní populace v Čechách a na Moravě právě vystřílena. A to v polovině minulého století, to samé se stalo i u našich sousedů, třeba v Rakousku. A právě zde uměle vypuštění bobři se dostali proti proudu řeky Moravy z rakousko-slovenského pomezí až na Moravu. I ochránci přírody v oblasti řeky Dyje na Břeclavsku jásali, když se znova objevili bobři. Jenže velmi rychle bobři začali způsobovat velké škody v Lednicko-valtickém areálu. Hrázemi bobři zadržují vodu v krajině, což by vlastně mělo být správně a žádoucí. Lesníci si však stěžují na ničení stromů a vodohospodářům vadí pro změnu koryta řek plná větví. To zcela jiný příběh než pohádku o žádoucím návratu, který se zvrtl a ukázal v plné síle, proč vlastně bobři byli kdysi vyhubeni, si vyplavávají v říčních korytech nutrie říční (Myocastor coypus). Ty totiž byly v 70. a 80. letech velmi oblíbené mezi chovateli, šlo o významný způsob, jak si za socialismu přivydělat. Nutrie se velikostí pohybují mezi ondatrou a bobrem, chovaly se přitom na kožešinu i maso, které mají podobně dobré jako bobr. Často šlo o docela velké chovy na běžné domácí podmínky. Jenže aby v tom nebyl čert, teplomilné nutrie na mnoha místech unikly do přírody a světe div se, daří se jim. Jenže právě nutrie jsou docela nebezpeční vodní hlodavci. Například východočeská Litomyšl nechává z břehů říčky Loučná nutrie odchytávat již 8 let. Nutrie se velice dobře rozmnožují, v jednom vrhu najdeme i šest mláďat, rodit navíc mohou i několikrát do roka. Litomyšlské odchyty nutrií jsou proto vlastně nekonečné. Odchycené jedince si pak odebírají záchranné stanice pro rozšíření druhové bohatosti, bohužel však nutrie může klidně i ukousnout prst, navíc se ve svém prostředí chová o dost agresivněji než plachý bobr. Právě ve svých čelistech má obrovskou sílu. Byl zaznamenán i případ, kdy nutrie stáhla pod vodu menšího psíka a utopila. Výskyt nutrií je vlastně novinkou, která se rozšířila vzhledem k příznivému počasí, tedy hlavně díky teplým zimám. Nutrie mohou navíc přenášet i nemoci, třeba žloutenku, salmonelu, jsou též hostiteli různých cizopasníků, zejména svalovce. Pouští se také do kořenových systémů stromů a dělají díry do břehů, čímž je podemílají a poškozují. Stromy pak ztrácí pevnou půdu právě pod kořeny. Okousané kořeny nedovedou nasávat vodu a živiny a stromy odumírají, přičemž jsou náchylné k vývratům. Nutriím se též říká vodní krysy, řekomyš americká, řekomyš bonárská, bobr bahenní, bobr jihoamerický a koypu. Pochází z Jižní Ameriky a do naší přírody rozhodně nepatří. Ještě před cca čtyřiceti lety však byly u nás chovány často, jejich maso bylo dokonce prodáváno do nemocnic, protože je velmi dietní. Ovšem bez veterinárního razítka by si dnes toto maso vzal do své kuchyně jen blázen. Nejvíce se nutriím samozřejmě daří ve městech, kde je lidé krmí. Díky tomu přežívají zimu. Zimy jsou navíc mírnější a s určitým chladem se nutrie musely vyrovnávat i v umělých chovech. Navíc jídlo, které nutrie nezkonzumují, přiláká další hlodavce, například potkany. Nutrie se prostě začaly invazně šířit Českem a značně jim v tom pomáhá právě člověk. Jenže nutrie není bobr a i bobr už má na kahánku… První povolení k odstřelu bobrů již ze strany úřadů padla, zdá se však, že střelit v noci žijícího a plachého bobra je nad úsilí lovců.Nutrie se dokonce zařadila na seznam invazních druhů. Mezinárodní unií pro ochranu přírody IUCN byla již v roce 2000 zařazena mezi 100 nejhorších invazních druhů světa.Zdroj: novinky.cz, Wikipedia, idnes.cz, irozhlas.cz
