Jihoamerická teplomilná nutrie do naší přírody nikdy nepatřila, řadíme ji tedy mezi invazní druhy. V přírodě se však na mnoha místech naší země uchytili jedinci uniklí z chovů a nechovají se zrovna předpisově. Ovšem bobr, tedy ten evropský, to je jiná. Ještě na konci 90. let v naší přírodě vzácnost, dnes již mnohde nechtěný, nežádoucí. A vytlačovaný do chráněných oblastí. Jinde již hrozí jeho odstřel. I v případě bobra totiž nemůžeme hovořit o předpisovém chování. Především vůči lidskému majetku.
Zprvu přírodovědná i společenská senzace
Když se v našich říčních korytech a na jejich březích začalo dařit prvním párům bobrů, byla to senzace. Přírodovědná i společenská. Dnes jich u nás žije více než 15 tisíc a dále se množí, jelikož v naší přírodě nemají žádného přirozeného nepřítele, predátora. Sílí proto hlasy žádající povolení odstřelu bobrů především kvůli milionovým škodám, které způsobují svými ostrými zuby na dřevinách v okolí vodních toků. Na mnoha místech je prostě bobr evropský (Castor fiber) již nežádoucím hostem. Nepočítal s českým majetnictvím.
)
Tlak na státem povolený odstřel bobrů sílí
I podle odborníků (včetně ochránců přírody) se opravdu nezadržitelně blíží doba, kdy už nebude možné dále odkládat žádosti lesních hospodářů, zemědělců, rybářů a vlastníků nemovitostí o státem povolený odstřel přemnožených bobrů. A ve výhodě budou v tu dobu páry a jedinci, kteří se zabydlí v chráněných krajinných oblastech. Tam totiž nebudou nikomu škodit. Ve městech a na okrajích měst však z těchto vodních hlodavců s plochými ocasy nemají mnoho radosti.
)
)
Z Rakouska na Moravu
Na mnoha místech bobři podhrabávají nábřežní hráze u řek, které je pak nutné vyztužovat, jako tomu bylo například v Břeclavi. Bobry lze dnes najít v podstatě po celé republice, dokonce včetně Brna a Prahy, kde by měli podle nedávného výzkumu obývat dokonce okolo dvaceti teritorií. Bohužel byla původní populace v Čechách a na Moravě právě vystřílena. A to v polovině minulého století, to samé se stalo i u našich sousedů, třeba v Rakousku. A právě zde uměle vypuštění bobři se dostali proti proudu řeky Moravy z rakousko-slovenského pomezí až na Moravu.
Ničení stromů a koryta řek plná větví
I ochránci přírody v oblasti řeky Dyje na Břeclavsku jásali, když se znova objevili bobři. Jenže velmi rychle bobři začali způsobovat velké škody v Lednicko-valtickém areálu. Hrázemi bobři zadržují vodu v krajině, což by vlastně mělo být správně a žádoucí. Lesníci si však stěžují na ničení stromů a vodohospodářům vadí pro změnu koryta řek plná větví.
)
)
Nutrie oblíbené mezi chovateli – socialistický přivýdělek
To zcela jiný příběh než pohádku o žádoucím návratu, který se zvrtl a ukázal v plné síle, proč vlastně bobři byli kdysi vyhubeni, si vyplavávají v říčních korytech nutrie říční (Myocastor coypus). Ty totiž byly v 70. a 80. letech velmi oblíbené mezi chovateli, šlo o významný způsob, jak si za socialismu přivydělat. Nutrie se velikostí pohybují mezi ondatrou a bobrem, chovaly se přitom na kožešinu i maso, které mají podobně dobré jako bobr. Často šlo o docela velké chovy na běžné domácí podmínky. Jenže aby v tom nebyl čert, teplomilné nutrie na mnoha místech unikly do přírody a světe div se, daří se jim.
)
)
Odchyty nutrií
Jenže právě nutrie jsou docela nebezpeční vodní hlodavci. Například východočeská Litomyšl nechává z břehů říčky Loučná nutrie odchytávat již 8 let. Nutrie se velice dobře rozmnožují, v jednom vrhu najdeme i šest mláďat, rodit navíc mohou i několikrát do roka. Litomyšlské odchyty nutrií jsou proto vlastně nekonečné.
Odchycené jedince si pak odebírají záchranné stanice pro rozšíření druhové bohatosti, bohužel však nutrie může klidně i ukousnout prst, navíc se ve svém prostředí chová o dost agresivněji než plachý bobr. Právě ve svých čelistech má obrovskou sílu. Byl zaznamenán i případ, kdy nutrie stáhla pod vodu menšího psíka a utopila. Výskyt nutrií je vlastně novinkou, která se rozšířila vzhledem k příznivému počasí, tedy hlavně díky teplým zimám.
)
Přenašeč nemocí i škůdce břehů a jejich porostů
Nutrie mohou navíc přenášet i nemoci, třeba žloutenku, salmonelu, jsou též hostiteli různých cizopasníků, zejména svalovce. Pouští se také do kořenových systémů stromů a dělají díry do břehů, čímž je podemílají a poškozují. Stromy pak ztrácí pevnou půdu právě pod kořeny. Okousané kořeny nedovedou nasávat vodu a živiny a stromy odumírají, přičemž jsou náchylné k vývratům.
)
Maso nutrií se dokonce prodávalo do nemocnic
Nutriím se též říká vodní krysy, řekomyš americká, řekomyš bonárská, bobr bahenní, bobr jihoamerický a koypu. Pochází z Jižní Ameriky a do naší přírody rozhodně nepatří. Ještě před cca čtyřiceti lety však byly u nás chovány často, jejich maso bylo dokonce prodáváno do nemocnic, protože je velmi dietní. Ovšem bez veterinárního razítka by si dnes toto maso vzal do své kuchyně jen blázen.
)
Nutrie se invazně šíří Českem
Nejvíce se nutriím samozřejmě daří ve městech, kde je lidé krmí. Díky tomu přežívají zimu. Zimy jsou navíc mírnější a s určitým chladem se nutrie musely vyrovnávat i v umělých chovech. Navíc jídlo, které nutrie nezkonzumují, přiláká další hlodavce, například potkany. Nutrie se prostě začaly invazně šířit Českem a značně jim v tom pomáhá právě člověk. Jenže nutrie není bobr a i bobr už má na kahánku… První povolení k odstřelu bobrů již ze strany úřadů padla, zdá se však, že střelit v noci žijícího a plachého bobra je nad úsilí lovců.
Nutrie se dokonce zařadila na seznam invazních druhů. Mezinárodní unií pro ochranu přírody IUCN byla již v roce 2000 zařazena mezi 100 nejhorších invazních druhů světa.
Zdroj: novinky.cz, Wikipedia, idnes.cz, irozhlas.cz
)
