Deratizace měst? Krysí antikoncepce vypadá dobře na papíře, ale jinak je to propadák

Krysy či jejich blízcí příbuzní, potkani, jsou přítomni ve většině měst světa. I když je rozhodně nevítáme, za zlé jim to úplně mít nemůžeme. Města jsou totiž pro tyhle hlodavce naprosto ideálním habitatem. Nachází tu bezpečí před svými predátory, dostatek úkrytů a spoustu snadno dostupné potravy. Rozdílů mezi nimi není, viděno lidskýma očima, zase tolik. Sucho vyprázdněných skladů a vybydlených budov svědčí spíše krysám, vlhko kanalizace o něco lépe snáší potkani.

Společné jim naopak je to, že ničí a znehodnocují infrastrukturu, roznáší všemožné choroby a lekají nás. Proto se je taky snažíme všemožně hubit. Háček je v tom, že potkani i krysy jsou až nebezpečně vychytralá zvířátka. Klasické otrávené návnady na ně nezabírají se stoprocentní účinností právě proto, že je ne vždy chtějí jíst. Přesněji řečeno, krysy i potkani často zřizují v rámci svých rodinných skupinek funkci ochutnavačů. Nové zdroje potravy na nich testují. A když se takový dobrovolník otráví, zbytek „rodinky“ se takové otrávené návnadě preventivně vyhýbá.

Předejít tomu lze tím, že návnada bude mít pomalý účinek a svého hlodavčího konzumenta zahubí až po delší době. Navenek a první ochutnání tak vypadá jedle, a proto si na ní pochutná více zvířátek. Jenže to už předpokládá dlouhodobou expozici návnady, a s tím narůstají i rizika. Třeba to, že takovou otrávenou návnadu pozře pes, kočka nebo třeba dítě. Necílové organismy, které hubit jedy určitě nechceme. Jde to udělat i jinak? Jistě.

Jedním z mnoha nápadů takové deratizace – která má být současně humánní i efektivní – se v poslední době staly přípravky s hlodavčí antikoncepcí. Požerné návnady, které nemají samice krys a potkanů hubit. Naopak jim mají moc chutnat, aby jich snědly co nejvíce. A kromě toho je tím mají učinit neplodné. Tím mají vést ke snížení celkové hlodavčí populace, aniž by přitom otravovaly necílové organismy a byly nějak nebezpečné životnímu prostředí.

Vypadá to skvěle, logicky. Taková krysa totiž zvládne za jednu sezónu až pět vrhů mláďat, a v každém vrhu je od čtyř do osmi mláďat. To je poukázka na pěknou hlodavčí katastrofu. Ale pokud se délka života krysy nebo potkana na ulici pohybuje v rozmezí 12 – 24 měsíců, a nevyplodí přitom žádné potomstvo? Pak by měl být hlodavčí problém za chvilku dočista vyřešený.

Jak se ale na příkladech ze zahraničí ukazuje, pořádný zádrhel je v tom, že to dohromady takhle moc nefunguje. Proč?

Předně, ne všechny krysy si na sladké návnadě s hlodavčí antikoncepcí pochutnají. Není to nic objevného, jen pouhý a dávno prověřený artefakt každé takové strategie, která u hlodavců něco řeší požerem. Ty vylepšené návnady se zkrátka nedostanou k úplně každému hlodavci, někteří takříkajíc propadnou sítem. Nejčastěji třeba proto, že než okusování cukrem obohacené škrobové pěny s antikoncepcí mají zrovna ke snědku něco mnohem lepšího.

Dokud budou mít hlodavci alternativu jakékoliv jiné dostupné potravy – a to ve městech zpravidla mají všude – nikdy nebude ta konzumace antikoncepčních návnad stoprocentní. A k čemu to povede? Že se některé krysy sice přestanou rozmnožovat, ale ty, které na antikoncepci nefrčí, se budou dál množit. A tempem jednoho vrhu za čtyři týdny rychle dorovnají populační schodek těch, které se už nemnoží. Antikoncepce tedy udělá v narůstající populaci hlodavců zásek, nikoliv však trvalý.

Tenhle první problém velmi úzce souvisí s druhým. Požerné návnady s antikoncepcí totiž z principu řeší důsledek, nikoliv však samotnou příčinu. To, proč se všemožným hlodavcům ve městech vlastně tolik líbí. A jak už víte, úkryty i potrava jsou tu k nalezení opravdu snadno. A dokud budou na ulicích měst ležet odpadky, dostupné koše nebo kontejnery přeplněné dobrotami pro nevybíravé hlodavce, vždycky se sem budou hlodavci stahovat. Města jsou pro ně rájem, zemí zaslíbenou. A tak se nemůžeme moc divit, že sem míří.

Svou roli tu hraje evoluční hledisko, které se u tak „inteligentních“ živočichů dá čekat. V dlouhodobém časovém trendu totiž budou zvýhodněni ti hlodavci, kteří si na antikoncepci ve formě cukrové pochoutky nepochutnají. Jinými slovy, vyhrají ti, kteří se naučí ty antikoncepční návnady nejíst. A ti to naučí i svá mláďata. Tohle učení pak povede k tomu, že se bude efektivita opatření průběžně – zato více a více - snižovat.

Poslední výtka vůči návnadám pro hlodavce je asi nejkontroverznější. Protože stojí a padá na tom, že odstraňovat krysy a potkany je vlastně kontraproduktivní. Proč, když jen škodí a prokazatelně šíří nemoci? Jde o to, že hlodavci svou existencí přitahují pozornost veřejnosti k širším sociálním problémům celých městských čtvrtí. Jdou vidět, jsou zřetelným signálem nepravostí, toho, že je něco v dané čtvrti nebo předměstí něco silně v nepořádku.

Radnice měst nemají ve zvyku jen tak plýtvat prostředky na zvelebování nejrůznějších ghett, slumů a chudinských zón. Ale přítomnost krys zamaskovat před lidmi nedokáží. Boj s hlodavci bývá často tím nejvýraznějším impulsem, proč s takovými čtvrtěmi radnice něco konečně začnou dělat.

Krysy a potkani jsou tedy cosi jako bezpečnostní kontrolky, které se rozsvítí, když je někde něco v nepořádku. A jako vnější projev takového nepořádku tak paradoxně přispívají ke snaze o nápravu, hledání řešení. Ať už jde o zvýšení hygieny, svozu odpadků, čištění ulic anebo opravu kanalizace či starých domů. Potlačení krys tedy vlastně není žádoucí. Podivné, že?

Odborníci se shodují na tom, že nápad s hlodavčí antikoncepcí sám o sobě špatný není, ale žádnému městu boj s krysami či potkany nevyhraje. To, že se prakticky každé město (ne)chlubí hlodavčí potkany má své příčiny. A ty je třeba řešit jinak než návnadami, po které hlodavce přejde chuť na sex.

Zdroj: bmcpublichealth.biomedcentral.com, cbc.ca, link.springer.com, wikipedia.org, TheConversation.com