Radon je jeden z nejvzácnějších přírodních plynů, přesto je ale všudypřítomný. Jeho nebezpečí spočívá v tom, že jde o plyn radiokativní, který má při dlouhodobém působení na lidské tělo karcinogenní účinky a může tak přinést vážné zdravotní komplikace. Nejvýznamnějším zdrojem radonu je geologické podloží (ale i podzemní voda a stavební materiály). Právě proto je v dnešní době nezbytné doložit výsledky měření přítomnosti radonu v půdě či geologickém podloží pozemku při stavebním řízení. Na stránkách České geologické služby najdete poměrně podrobné radonové mapy, ukazující výskyt radonu na území České republiky. Mohou vám posloužit k prvotní orientaci v tom, ve kterých oblastech je radon velkým problémem a kde mu tedy bude třeba věnovat zvýšenou pozornost. Přesné hodnoty objemové aktivity radonu je však nutné zjistit měřením přímo na vašem stavebním pozemku. Měření provede a doklad vám o něm vydá odborná firma s příslušným povolením. Jejich seznam najdete na stránkách Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Všeobecně uznávanou hranicí objemové aktivity radonu pro zdravé mikroklima je přitom hodnota 100 Bq/m3. Radon se přirozeně vyskytuje pod zemským povrchem a proniká směrem k povrchu a poté do vzduchu, který má nižší hustotu, než půda. V závislosti na typu geologického podloží a jeho propustnosti se radon přes něj na povrch dostane, či se pod povrchem nahromadí a dostane se ven průchodnějším místem. Stejně si to můžeme představit i u postaveného objektu – základní deska domu je také jakousi nepropustnou bariérou, pod kterou se radon hromadí. K průniku do objektu však stačí několik prasklin v podlaze, základové desce či v obvodové konstrukci sklepních prostor. Dalším jevem, který způsobuje snazší pronikání radonu do objektů, je takzvaný komínový efekt. Ten nastává v zimních obdobích, kdy přirozené teplotní rozvrstvení vzduchu vytváří v nejnižším podlaží budovy mírný podtlak, který může způsobit ´nasávání´ radonu do objektu. Tento efekt je navíc umocněn tím, že v zimním období, kdy je půda nasycena vodou, se pod zemským povrchem radon kumuluje ještě víc. Dnes musíme změřit přesný radonový index na konkrétním pozemku už během stavebního řízení. U novostaveb se tak v případě zvýšeného radonového rizika provádějí už v rámci stavby pasivní opatření, která umožní kvalitně oddělit radon z podloží od vnitřního prostředí objektu (často se používá speciální fólie, obsahující aluminiovou vrstvičku). Povinnost měřit radonovou zátěž však platí až od roku 2002. V předchozích letech se možné riziko stanovovalo na základě radonových map a v nedostatečně podrobném měřítku. Následně navržená protiradonová opatření tak byla často neadekvátní. Pokud si nejste jisti, jaké radonové zátěži je vystaven právě váš objekt, určitě je na místě zvážit možnost nechat si ji změřit odborníky. U již postavených budov je přitom vhodné změřit radonovou zátěž přímo ve vnitřním prostředí. Jelikož je však hodnota objemové aktivity radonu proměnlivá, mělo by se toto měření provést vícekrát - například v rozmezí jednoho týdne, ale třeba i celého roku. Zjistili jste, že stavíte či máte postaveno na místě, kde radon proniká z podloží pozemku ve zvýšené míře? Pak je na místě začít hledat řešení takové situace. Dá se říci, že nejvhodnějším způsobem, jak se vypořádat s přílišnou koncentrací radonu uvnitř objektu, je intenzivnější větrání. Můžete zkusit změnit své užívací návyky a naučit se hodně a často větrat – efektivnější ale bude větrat dům řízeně. Takové větrání je totiž pečlivě navržené a kromě toho, že se o něj nemusíte starat, má mnoho dalších výhod. Řízené větrání je především účinné v odvádění nejrůznějších škodlivin z objektu (například pachy, kouř, těkavé látky z nábytku) a tím významně snižuje i koncentraci radonu. V chladnějších obdobích pak nedochází k tepelným ztrátám, které jinak neřízeným větráním vznikají. Ideálním řešením je volba řízeného větrání s rekuperací tepla, kdy vám odpadní teplo v důmyslném systému zároveň ohřívá přiváděný vzduch a vy tak ušetříte za topení. Nejpodstatnější výhodou této metody je přitom to, že skutečně řeší problém vysoké radonové zátěže bez ohledu na to, čím je způsobena. Je ale nutné podotknout, že rekuperace je nejúčinnější v objektech, které jsou dobře izolované, především tedy v novostavbách a ve zrekonstruovaných budovách. Rekuperace se tak postupně stává oblíbenou metodou, která dokáže účinně regulovat radonové zatížení vnitřního mikroklimatu v nejrůznějších objektech. Může to znít jako klišé, ale zdraví je opravdu tím nejcennějším, co máme. Proto neberte problematiku radonového zatížení na lehkou váhu. Pokud nevíte, jaký je radonový index podloží vašeho domu, pozvěte si specialisty na měření radonové zátěže.
