8 nejdůležitějších rad pro práci se sádrokartonem

1. Vyberte správný typ sádrokartonu pro váš projekt. Různé typy sádrokartonu mají různé vlastnosti a jsou vhodné pro různé použití.
2. Zvolte správný typ tepelné a protihlukové izolace. Izolace je důležitá pro snížení tepelných ztrát a zvukového hluku.
3. Zajistěte pevnou a vhodnou nosnou konstrukci pro sádrokarton. Sádrokarton musí být nesen nějakou nosnou konstrukcí, například hliníkovými profily nebo dřevěnými latěmi.
4. Připravte si všechno potřebné příslušenství pro práci se sádrokartonem. K práci se sádrokartonem budete potřebovat různé nástroje a materiály, jako jsou šrouby, vruty, nůžky na plech, pilu ocasku, nerez stěrky, brusné mřížky, hoblíku na hrany, nerez hladítka, špachtle a nebozezu.
5. Opracujte sádrokartonové desky správně. Sádrokartonové desky se řežou nožem a složitější výřezy se provádí pilou ocaskou.
6. Připevněte sádrokartonové desky správně. Desky se připevňují k podkonstrukci šrouby typu TN.
7. Tmelte spáry a hrany šroubů správně. Tmelení je důležitý krok pro dosažení hladkého a rovného povrchu.
8. Proveďte správnou povrchovou úpravu sádrokartonových desek. Po zatmelení a přebroušení je vhodné povrch desek penetrovat, aby došlo k sjednocení nasákavosti povrchu. Poté lze provést jakoukoli běžnou povrchovou úpravu, jako je malování, tapetování nebo keramický obklad.

1. Vyberte správný typ sádrokartonu

Například v řadových domech nemůžeme v podkroví použít jiný sádrokarton než ten červený (růžový) – se zvýšenou odolností vůči vysokým teplotám při požáru. Do koupelny zase musíme použít sádrokarton zelený, který je impregnován a má tudíž zvýšenou odolnost vůči vlhkosti. Běžný sádrokarton je bílý - šedý, ovšem prodává se i modrý sádrokarton s vysokým zvukovým útlumem. Pokud zase chceme tvarované stropní podhledy, je třeba použít sádrokarton, který lze ohýbat do požadovaného tvaru. Výběr typu sádrokartonu by měl být uveden v projektu stavby domu či stavebních úprav domu stávajícího, nebo se prostě poraďte s odborníkem. 

2. Vyberte správný typ tepelné a protihlukové izolace

I v tomto případě jde o zásadní volbu. Volíme nejen typ konkrétní izolace, její materiálovou skladbu a fyzikální vlastnosti, ale i tloušťku a tedy schopnost izolovat. Izolace izoluje teplo (respektive redukuje tepelné ztráty), ale zároveň i zvuk (hluk). Od izolace sádrokartonové podlahy očekáváme dostatečný kročejový útlum, od izolace příček zase ochranu před hlukem ze sousedních místností, od izolace stropních podhledů a obvodových stěn včetně šikmin šikmých střech minimalizaci úniků tepla. Opět platí, že není izolace jako izolace.

3. Nosná konstrukce

Sádrokarton musí být nějak a něčím nesen, čili je vlastně opláštěním nosné konstrukce (hovoříme o podkonstrukci). Prodávají se sofistikované systémové komponenty tenkostěnných nosných profilů z hliníku včetně kotvícího materiálu, ovšem sádrokarton lze kotvit i na dřevěné latě – rošty. Hliníkové profily vlastně tvoří „podkonstrukci“ sádrokartonových konstrukcí. I zde dejte pozor na výběr, jelikož jsou vyráběné profily příčkové, podhledové a obkladové. Příčkové profily se rozdělují na UW – vodorovné profily, které jsou určené k připevnění příčky na podlahu a strop a CW – svislé profily (stojiny), které se vkládají do UW profilů. Jsou to vlastně nosné profily příček. Podhledové a obkladové profily rozdělujeme na UD – obvodové profily, které jsou určené k připevnění podhledu na okolní navazující konstrukce a CD – profily podhledu, které se po obvodu vkládají do UD profilů a jsou určené k připevnění sádrokartonového opláštění.

4. Příslušenství sádrokartonových konstrukcí

Mezi příslušenství sádrokartonových konstrukcí patří krokvové závěsy, stavěcí třmeny, přímé závěsy, pérové rychlozávěsy, spojky profilů, dráty s okem, pérové spojky, křížové rychlospojky, úhlové kotvy, více typů šroubů a vrutů, natloukací a kovové hmoždinky. Samozřejmě se též neobejdeme bez příslušného nářadí – vodováhy, vrtačky, vrtáků, šroubováku (nejlépe elektrického aku), měřících pomůcek, nože s vyměnitelným ostřím, tužky, nůžek na plech, pilu ocasku, nerez stěrky, brusné mřížky, hoblíku na hrany, nerez hladítka, špachtle a nebozezu.

5. Opracování sádrokartonových desek

Sádrokartonové desky řežeme nožem. Nejdřív se nařízne lícový povrch desky, poté se deska otočí a zlomí v místě naříznutí. Poté se dořízne rubový karton. Složitější výřezy se provádí pilou ocaskou. Poté upravíme hrany řezů pomocí hoblíku na hrany. Otvory v ploše se provádí pomocí nebozezu.

6. Připevňování sádrokartonových desek

Sádrokartonové desky se připevňují k podkonstrukci šrouby typu TN. Pokud připevňujeme do kovové podkonstrukce, musí být hloubka zašroubování šroubu skrz kovový profil alespoň 10 mm, čili k jednoduchému opláštění deskou tloušťky 12,5 mm použijeme TN šrouby dlouhé 25 mm. V případě dřevěné podkonstrukce je třeba, aby hloubka zašroubování do dřeva byla alespoň taková jako tloušťka desky, ovšem minimální hloubka zašroubování je uváděna 20 mm. Čili i v případě desky silné 12,5 mm potřebujeme TN šrouby délky 35 mm. Důležitá je též správná míra zapuštění hlavy šroubu pod úroveň lícového kartonu. Největší vzájemná vzdálenost šroubů od sebe musí být 170 mm u šikmin a podhledů a 250 mm při opláštění svislých ploch. Přitom dodržujeme i minimální vzdálenost šroubů od hran sádrokartonu. U řezaných hran je to 15 mm a u originálních podélných hran 10 mm.

Jaká je rozteč roštu pod sádrokarton?

Rozteč roštu pro montáž sádrokartonu se může lišit v závislosti na konkrétním projektu a požadavcích na konstrukci, ale obecně platí následující pravidla:

• Pro stěny a příčky se obvykle používá rozteč 60 cm. To znamená, že stojiny (vertikální profily) jsou umístěny v rozestupech 60 cm.
• Pro stropy a podhledy se často používá menší rozteč, obvykle 40 cm. To je z důvodu vyšších požadavků na nosnost v těchto konstrukcích.

Vždy je ale důležité dodržovat technické pokyny výrobce sádrokartonu a konstrukčních prvků, protože ty mohou určovat specifické požadavky na rozteč roštu.

Jak probíhá montáž sádrokartonu na trámy?

Montáž sádrokartonu na dřevěné trámy nebo rošty probíhá v několika krocích. Zde je základní postup:

1. Příprava trámů: Před začátkem montáže je důležité se ujistit, že trámy jsou rovné a stabilní. Pokud jsou trámy nerovné, může být nutné je vyrovnat pomocí dřevěných lišt nebo podložek.
2. Měření a značení: Před montáží sádrokartonu je důležité správně změřit a označit místa, kde budou desky připevněny. To zahrnuje měření a značení polohy trámů na sádrokartonových deskách.
3. Řezání sádrokartonu: Sádrokartonové desky je třeba přizpůsobit rozměrům stěny nebo stropu. Desky se řežou pomocí nože pro sádrokarton - na jedné straně se nařízne papír, deska se zlomí a poté se nařízne papír na druhé straně.
4. Připevnění sádrokartonu: Sádrokartonové desky se připevňují k trámům pomocí šroubů. Šrouby by měly být zapuštěny tak, aby hlava šroubu byla mírně pod povrchem sádrokartonu, ale neprořízla papír.
5. Tmelení a broušení: Po připevnění desek je třeba zatmelit švy mezi deskami a místa, kde jsou šrouby. K tmelení se používá sádrokartonový tmel a pásky. Po zaschnutí tmelu se povrch přebrousí, aby byl hladký.
6. Povrchová úprava: Po broušení je možné provést finální povrchovou úpravu, jako je malování, tapetování nebo aplikace texturovaných povlaků.

Při montáži sádrokartonu na dřevěné trámy je důležité dodržovat technické pokyny výrobce a zohlednit specifické požadavky konkrétního projektu.

7. Tmelení spár a hran šroubů

Tmelení spár a hran šroubů je samostatnou kapitolou, která by opět vydala nejméně na samostatných článek – stejně jako třeba kotvení profilů k nosným konstrukcím. Používají se práškové spárovací tmely, které se po zaschnutí přebrušují. Pro finální vrstvu se nakonec používají nejlépe tmely pastové. Vždy se v případě práškový tmelů nejprve míchá hustší směs a ta se podle potřeby dořeďuje vodou. Provádíme to tak, že do čisté nádoby s vodou pomalu přisypáváme práškový – sádrový tmel, až prášek dosáhne přibližně hladiny vody. Poté necháme směs 2 až 3 minuty stát a následně ji ručně promícháme. Až poté můžeme podle potřeby doředit vodou. A pozor – směs vyloženě nelze dodatečně zahušťovat! Při tmelení spár přitom vždy používáme výztužné pásky! Pásky se lepí na suché desky a přetmelíme je. Můžeme též použít skelnou pásku, která se vkládá do tenké vrstvy čerstvě naneseného tmelu a poté se přetáhne lehce hladítkem (tmelem). Po zaschnutí první vrstvy tmelu spáry tmelem přestěrkujeme a hranou hladítka tmel roztáhneme do šířky a uhladíme do ztracena. Následuje konečná – finální povrchová úprava. Ta je nejvhodnější pastovým tmelem. Po zaschnutí tmelu přebrousíme tmelený povrch brusnou mřížkou, pozor však na to, aby nebyla porušena výztužná páska a přiléhající povrch sádrokartonových desek. O něco obtížnější je tmelení vnitřních koutů a vnějších rohů, stejně jako napojení tmelených desek na okolní konstrukce – obzvláště tam může v budoucnu dojít k prasklinám a poškození, pokud nebudeme postupovat správně.  

8. Povrchová úprava sádrokartonových desek

Po zatmelení a přebroušení je vhodné povrch desek penetrovat, aby došlo k sjednocení nasákavosti povrchu. Jinak lze po zaschnutí penetrace použít jakoukoli běžnou povrchovou úpravu – malování, tapetování, keramický obklad atd. Vždy je jen třeba vybrat materiály, které jsou vhodné pro nanášení na sádrokartonové povrchy. Malujeme válečkem a nebo barvu stříkáme – klasická malířská štětka se v tomto případě nedoporučuje. Jelikož je sádrokarton obkladovým materiálem, určitě jej nezakrýváme například dřevěnými palubkami, ty se kotví přímo na nosnou mříž z latí.

K dispozici jsou též velmi podrobné materiály a knihy, které posunou dál každého kutila, například ZDE. 

Zdroj: www.e-stavebniny.cz, www.rigips.cz, www.shutterstock.com