Není nic nového na tom, že sádrokarton je v současném stavebním světě nepostradatelný a nikdo o tom již zřejmě nepochybuje. Souhrn známých vlastností, jakými jsou akustika, rychlost výstavby, nízká hmotnost, odolnost vůči požáru atd., které mají jednotlivé desky ve svém DNA, již dávno překročil hranice běžného využití. Sádrokarton se tak stal signifikantním pro tvorbu a členění interiérů v kategorii nenosných příček. Není tedy žádným překvapením, že se také natrvalo usídlil v zorném poli developerů. Jeho uplatnění v bytové výstavbě získává čím dál více příznivců, o čemž svědčí řada projektů poslední doby. Vzpomeňme například projekty Central Group v Praze nebo rezidenci Svratka v Brně, které byly realizované v systému suché výstavby Knauf. Co ale sádrokarton skutečně unese? Jak těžký nábytek a jiné předměty na něj lze kotvit?
Unese nebo neunese?
Přes všechny pozitivní vlastnosti sádrokartonu se občas objevují pochyby ohledně jeho únosnosti. Pravdou je, že sádrokartonová příčka je v principu nenosná, ale to neznamená, že neunese dodatečná užitečná zatížení, které jsou zejména v bytové výstavbě potřeba. Na mysli máme nedynamicky namáhaná konzolová zatížení. V závislosti na druhu a počtu sádrokartonových desek v opláštění jsou na příčkách možná dodatečná zatížení až 1,5 kN/m (tzn. 150 kg/m) délky stěny, což v kombinaci s dutinovými hmoždinkami pro systémy suché výstavby s únosností až 75 kg umožňuje bezproblémové zavěšení kuchyňských skříněk, nábytkových sestav, televizí, knihoven, boilerů apod.
)
Princip řešení pro zavěšení skříněk
Pro správný návrh příčky pro zavěšení skříněk jsou rozhodující tyto parametry. Prvním z nich je excentricita zavěšené skříňky, tj. polovina její hloubka. Druhým parametrem je vlastní hmotnost skříňky. Třetím, velmi důležitým faktorem, je únosnost samotné sádrokartonové desky nebo více vrstev desek pro upevňovací prostředek, tedy hmoždinku. Posledním faktorem je únosnost příčky jako celku z pohledu její celkové ohybové tuhosti (volba typu a šířky profilů).
)
Excentricita zavěšených skříněk se v praxi pohybuje do 200 mm (tzn. hloubka horních skříněk do 400 mm). To je také hodnota, se kterou budeme v našem modelovém příkladu uvažovat.
Hmotnost skříňky. Běžná kuchyňská skříňka má rozměr cca 60 x 70 x 40 cm (š x v x hl.). Prázdná váží přibližně 23 kg (materiál korpusu = dřevotříska). Po naplnění nádobím její váha vzroste na cca 45 až 70 kg (podle toho, zda obsahuje kombinaci nádobí a skla anebo jen keramické nádobí). V praxi to znamená, že skříňka šířky 1 m zatěžuje 1 m délky příčky hmotností 116 kg.
)
)
Únosnost samotné desky/desek pro upevňovací prostředek
Pro zavěšené skříňky s výše uvedenými parametry se vyplatí použít dvě vrstvy desek KNAUF Diamant (tl. 12,5 mm), které mají v kombinaci s jednoduše aplikovatelnou hmoždinkou Knauf Hartmut únosnost 70 kg na jednou hmoždinku. Samozřejmě pro zavěšení skříňky používáme dvě a více hmoždinek. Výhodou tohoto jednoduchého řešení je svobodná volba místa zavěšení, a to i během používání, kdy je možné provézt změnu pozice takové skříňky. To znamená, že investorovi je k dispozici celá plocha příčky.
)
)
Ve světle zmíněného argumentu můžeme zapomenout na upevňování skříněk šrouby, byť to vypadá na první pohled líbivě a uživatelsky jednoduše. Je ale třeba mít na paměti, že únosnost jednoho šroubu je do 40 kg (pro excentricitu 100 mm), a proto se hodí spíše na lehčí a nedynamicky zatížené předměty jako jsou obrazy, poličky na fotografie atd. Kuchyňská skříňka je vzhledem k vyndávání a zandávání nádobí spíše dynamicky namáhaná a na šrouby je tedy dobré okamžitě zapomenout. Navíc je zde vždy riziko protočení šroubu v desce a tím i dramatické snížení únosnosti. Také není možné takový šroub povolit a následně zpětně upevnit.
)
Únosnost příčky jako celku z pohledu její ohybové tuhosti (volba typu a šířky profilů)
Zde se paradoxně nehraje o případný pád konstrukce, ale spíše o druhý mezní stav, tedy průhyb příčky, který by neměl překročit u příček výšky do 4,0 m 1/200 výšky, u vyšších příček 1/350 výšky. Z toho vyplývá, že pro příčky výšky do 4,0 m je nutné použít profil CW 75 především s ohledem na vedení instalací v průřezu profilů v osové vzdálenosti max 625 mm (DN 40 resp. DN 50).
)
V této souvislosti může také vyvstat otázka, je-li možné použít v konstrukci příčky pouze 1 vrstvu desek. Prakticky to možné je, pokud se v podkonstrukci použije profil CW 75, deska Diamant tloušťky 15 mm a omezíme únosnost jedné hmoždinky Hartmut na 50 kg! Nacházíme se však na hranici maximálního průhybu a jakékoli další zatížení bude znamenat velký problém. Navíc v případě obkladů to možné není, protože vyžadují vždy dvouvrstvé opláštění.
)
)
Pro ucelený obraz problematiky zavěšování břemen je třeba zmínit situaci při zavěšování umyvadel. Excentricita běžného umyvadla se pohybuje také na hranici 250 mm (hloubka do 500 mm), ale zatížení je velmi blízké dynamickému. Stačí si uvědomit, že o umyvadlo se uživatel často opírá, čímž může krátkodobě vzniknout zatížení silou blížící se 100 kilogramů. V tomto případě je namístě použít robustnější upevnění než pouze přes sádrokartonové desky. Pro tyto případy jsou určeny upevňovací traverzy ze sádrovláknitých desek tl. 18 mm, které se velmi snadno upevňují na profily a zároveň snadno zkracují. Robustnost sádrovláknité desky o objemové hmotnosti 1500 kg/m3 umožňuje spolehlivé upevnění umyvadla. Bonusem navíc je nehořlavost sádrovláknitých desek (třída reakce na oheň A1) a stěna tak nemá problémy s hodnocením konstrukčních částí DP1. Ještě bychom mohli dodat, že pro správné uchycení odpadů je řemeslně čisté použití uchycovacích traverz pro armatury (odpady a přívody vody).
)
Shrnutí na závěr
Z uvedených informací lze vyvodit, že únosnost opláštění sádrokartonových příček v kombinaci s vhodným typem hmoždinky je velmi vysoká a bez větších problémů zvládne naprostou většinu běžně se vyskytujících zatížení. Je možná paradoxní, že v některých specifických případech je únosnost opláštění vyšší, než je únosnost vlastní podkonstrukce sestavené z CW profilů, do které se pochopitelně zatížení přenáší. V těchto případech je třeba zvýšit tuhost podkonstrukce, například zvýšením počtu desek v opláštění nebo zmenšením rozteče nosných profilů, případně záměnou profilu za větší nebo profil s vyšší tloušťkou plechu (profily UA s tl. plechu 2 mm).
Když se trochu s odstupem po přečtení tohoto článku podíváte na hodnoty únosnosti desek či samotných stěn suché výstavby, zjistíte, že kromě betonu, plných a vápenopískových cihel vlastně neexistuje materiál, který by se při tloušťce do 150 mm svými hodnotami stěnám suché výstavby alespoň blížil. Ano, je zde potřeba před samotnou výstavbou mít jasno o umístění zařizovacích předmětů kvůli uchycení jich samotných a uchycení armatur, ale tohle zamyšlení se vám v průběhu výstavby vrátí rychlostí a mnohonásobně i cenou. Zavěšování předmětů je pak při pochopení principů suché výstavby a s pomocí tohoto článku vlastně hračkou.
Autor: Miroslav Nyč
