Bez černý - plevel, nebo ovocný keř a léčivka?

Plevel, nebo užitečný keř?

Obzvláště na okrajích nových parcel se s bezem černým potýkáme v negativním smyslu. Pokud pak realizujeme zahradu z rumiště, budeme zřejmě likvidovat právě bez černý jako plevel a zbavovat se též jeho kořenů. Roste bujně téměř všude, je odolný a houževnatý, nemá velké nároky na stanoviště, půdu, ani závlahu, je mrazuvzdorný a netrpí chorobami s výjimkou extrémního napadání mšicemi. Sladká šťáva bezu jim prostě chutná. Ovšem právě bez černý je též úžasnou léčivkou – léčivé jsou jeho květy i plody. Na zahradě přitom právě bez pomáhá udržet přírodní rovnováhu. Zeptejte se svých babiček a dědečků, jak velice pro ně byl a je právě bez důležitý. Známé lidové rčení říká: Před heřmánkem smekni, před bezem klekni!

Bez ochrání vaši zahradu před škůdci!

Poměrně novým poznatkem je význam bezu pro udržení přírodní rovnováhy na zahradě. Na bezu žije velmi hojná mšice bezová (Aphis sambuci). Ta tvoří na letorostech husté kolonie, obepínající nové stvoly doslova jako ponožka. Mšice bezová je nápadná svou velikostí i zvláštní šedou až černou barvou, ovšem žije pouze na bezu a žádným jiným rostlinám neškodí! A právě ke koloniím mšic na bezech kladou vajíčka pestřenky, jejichž larvy se mšicemi živí. Mšice bezové tedy naopak pomáhají udržet stav pestřenek na zahradě i v pokročilejší sezóně, kdy už mšice na jiných dřevinách nejsou. Bez je tedy zdrojem nových pestřenek a právě ty pomáhají s udržováním stavu škůdců na zahradě – živí se jakýmikoli mšicemi!

Bez vyžene ze zahrady krtky a hlodavce

Vysazením černého bezu na zahradě zřejmě vyženete krtky a hlodavce. Jejich odchod můžete uspíšit, když jim necháte v norách tlít a zapáchat bezové listí. Nesnáší to!

Využití květů a plodů bezu černého

Květenství bezu černého sbíráme a sušíme na čaj. Bezový čaj je vhodný při horečnatém onemocnění dýchacích cest a při nemocech z nachlazení, podporuje vypocení a snižuje teplotu (podobné účinky se přikládají třeba i koncentrované šťávě z lesních malin). Ideálně kombinujeme sušené bezové květy se sušenými květy lipovými. Čerstvá (nesušená) bezová květenství též nakládáme – vyluhováváme a získáme tak velmi chutný a osvěžující nápoj. Květenství bezu též můžete obalit (namáčet) vajíčky smísenými se strouhankou či moukou (těstíčko), vzniknou chutné a aromatické, smažené „obalenky.“

Plody bezu černého obsahují organické kyseliny, cukr, draslík, barvivo, vitamíny A, C a silice. Šťáva z bezových plodů zmírňuje bolesti při zánětech nervů (ischias, bolesti páteře apod.), tiší křeče trávícího traktu a odstraňuje nadýmání. Oblíbené jsou bezové plody i ve smíšených marmeládách, v podobě sirupů, likérů a domácího vína. Vyrobit si též můžeme marmeládu pouze z bezinek. Syrové bezinky se při žaludečních potížích nepodávají – mohly by naopak způsobovat nevolnost, vhodný je pouze odvar – a to vždy!

Pro léčivé účely je vhodné používat původní bez černý, rostoucí ve volné přírodě!

Stanoviště a podmínky pěstování bezu černého

Bezu černému vyhovují na našem území všechny půdy, pouze má raději ty bohatší na živiny a vyloženě miluje půdy písčitohlinité. Pokud je bez na suchém stanovišti, bude mít menší květenství a plody, jinak se mu nestane nic. Bez roste bez problémů i v mrazových kotlinách (nevadí mu zimní mrazy, jarní ani podzimní mrazíky). A jelikož je bez černý samosprašný, nemusíme se obávat, že by neplodil. Nemá ani zvláštní nároky na zalévání či hnojení, daří se mu na stinnějším stanovišti, ale vydrží i přímé slunce.

Jelikož se bez černý rozroste, volte pro něj buďto místo někde v rohu zahrady a nebo jej naopak vysuňte do popředí jako „solitér.“ Vhodně bezem zakryjete například kompost a jiné nežádoucí výhledy, naopak se bude bezu u kompostu či hnojiště dařit, protože miluje dostatek dusíku. Bez prý navíc vylučuje látky, které urychlují zrání kompostu. Plody bezu navíc poslouží jako potrava pro ptáky, kteří se kvůli nim budou vracet na zahradu.

Bez černý produkuje nadměrné množství pylu, čímž nahrazuje opylování hmyzem – je samosprašný. Pro hmyz totiž není květ bezu lákavý - čerstvý mu smrdí a navíc nemá ani nektar, kterým by se bez za opylení odvděčil. Vůně květenství bezu se výrazně zlepší až po usušení, čerstvé květy nevoní ani lidem.

Bez černý můžete nechat růst volně a nebo pravidelným sestřihem tvarovat jako menší stromek. Prodávají se též vyšlechtěné odrůdy s netradičním zbarvením, u kterých je spojena funkce užitková s okrasnou. Ovšem pozor – pro lékařské účely používejte jen květy a plody „obyčejného – nešlechtěného“ bezu černého. 

Kultivary černého bezu

Velmi známým kultivarem bezu černého je forma zvaná Laciniata. Po dozrání má trochu větší, lesklejší a za syrova chutnější, ale méně aromatické bezinky. Listy má hluboce rozeklané, vykrajované a středně zelené, tvarem připomínající listy některých odrůd japonských javorů, čímž se tento bez „protlačil“ mezi své „parkové“ konkurenty.

Pro okrasné účely je vhodný například růžově kvetoucí kultivar bezu Black beauty. Známá je též v Československu vyšlechtěná odrůda Sambo, která vznikla výběrem z rostlin z okolí Kláštora pod Znievom. Velice chutné plody má například rakouský kultivar Haschberg. Známý je i černý bez s tmavě červenými listy Red Holy a výškou kolem tří metrů, který má růžové květy vonící po citronech. 

Bez s červenými plody?

Kromě bezu černého v přírodě najdeme i bez hroznatý (Sambucus racemosa), jehož plody jsou svítivě červené. I plody bezu hroznatého lze kulinářsky zpracovat, ovšem je třeba odstranit z plodů semena, která jsou ve větším množství jedovatá. A opět je možné konzumovat pouze uvařené produkty - syrové mají projímavý účinek a vyvolávají dávení. Bez hroznatý má na rozdíl od bezu černého žlutozelené květy. Od bílých květenství bezu černého jej tedy poznáte spolehlivě. Bez hroznatý má raději kypré a vlhčí půdy, snese však i jíl a mírně kyselé pH. Daří se mu na slunci i v polostínu. Za ideálních podmínek doroste výšky až kolem tří metrů. 

Bez černý pod mikroskopem

Kdo dříve prošel klasickým vzděláním a pracoval ve škole i s mikroskopem, ví, že duše bezu byla nezbytnou pomůckou při praktických cvičeních z přírodopisu. Listy nebo stonky se vložily do naříznuté bezové duše, která se pak žiletkou krájela i s listy jako salám. Průřezy rostlinných částí tak byly připravené pro mikroskopické sledování. 

Zdroj: www.ČESKÉSTAVBY.cz, abecedazahrady.cz, e-zahradnik.cz, ireceptar.cz, dedekkorenar.cz, www.shutterstock.com