Podobu zahrady, tedy její části lze změnit zcela netradičním prvkem, který je přirozený jen ve vybraných lokalitách – bahenní zahradu, například v okolí zahradního jezírka, ale lze ji založit i bez něj.
Bahenní zahrada je vlastně možná nevhodný pojem, ale začal se prostě používat, s bahnem totiž nemá mnoho společného. Ve skutečnosti jde o vymezenou část zahrady, kde vysadíme vlhkomilné rostliny, musíme jim však ke zdárnému růstu vytvořit podmínky. Nezáleží již na tom, jakou půdu v zahradě máte a nakolik je suchá či naopak vlhká.
Bahenní zahrada přitom do zahrady nepřinese pouze netradiční rostliny, ale též zlepší klima a přiláká živočichy, které byste zde jinak nenašli. Pokud již máte v zahradě jezírko, máte vyhráno, jelikož bahenní zahradu založíte jako přirozenou součást jeho okolí. Bahenní zahrada propojí vodní plochu zcela přirozeně s okolní zahradou, jezírko pak nebude v zahradě vypadat jaksi nepatřičně, uměle.
Ideální je přitom budovat bahenní zahradu již při zakládání jezírka. Je totiž v tomto případně možné nechat fólii na konkrétní straně delší, kde se stane podkladem pro bahenní zahradu, tedy vlhkomilné rostliny. Při osazování bahenního záhonu je třeba dodržet pravidla, která zamezí vysávání vody z jezírka rostlinami.
Bahenní plocha tvoří takzvanou příbřežní zónu jezírka
Okolo jezírka vytvoříme jamky o hloubce cca 40 cm, které vyplníme do výšky cca 30 cm půdou a zbylých 10 cm zabere na výšku voda. Jamky je třeba mírně zapustit pod úroveň okraje jezírka ve smyslu na výšku, jinak by se nám půda vyplavovala do jezírka. Do těchto jamek vysadíme bahenní rostliny, načež do vzdálenějších částí bahenní zahrady vysadíme rostliny vlhkomilné.
Partii pro bahenní a vlhkomilné rostliny oddělíme od jezírka hrází kamenů spojených maltou. Zamezí to odsávání vody z jezírka kořeny rostlin. Dno fólie též musí být v této části proděravělé, aby mohla být odváděna přebytečná voda. Mohlo by vás také zajímat: jak si na zahradě založit mokřad nebo tůni?
Jezírko v zahradě má volně přecházet do okolní výsadby a terénu
Dalším řešením je samostatná bahenní zahrada, kterou zakládáme s vlhkomilnými rostlinami. Hloubka samostatné bahenní zahrady, resp. bahenního koutu zahrady, musí být alespoň 40 cm, což zabrání většímu odpařování vody, půdu navezeme výživnou a propustnou. Nejprve tedy vytvoříme jámu hlubokou cca 40 až 45 cm, kterou vysteleme polyetylenovou fólií s otvory, které umožní postupné odvodňování. Na fólii poté nasypeme vrstvu štěrku (oblázky jsou pro tento účel zbytečně drahé), do ní umístíme proděravělou kovovou trubku, kterou budeme do plochy přivádět vodu, je-li to třeba. Štěrk je důležitý, jelikož se malé otvory v trubce nebudou zanášet zeminou. Na štěrk poté navrstvíme zeminu nejlépe se zetlelou organickou hmotou, načež vysadíme vlhkomilné rostliny.
Některé rostliny bahenní části zahrady se hodí i na okraje jezírka, například rákosy a orobince
Velikost bahenní plochy volíme podle velikosti a dispozic zahrady, měla by v zahradě působit zcela přirozeně. Navíc je třeba, aby se plocha plnila při srážkách vodou samovolně, trubkou přiváděnou vodu z řádu využíváme jen výjimečně, tedy pokud je to možné. Malé bahenní plochy lze přitom v případě potřeby zalévat i ručně. Určitě volíme pro bahenní zahradu nejnižší bod na pozemku, zvýší to pravděpodobnost, že se bude samovolně plnit vodou po většinu roku.
Ať už bahenní zahrada s jezírkem či bez, volíme stejné rostliny. Ty dělíme na druhy, které snesou občasné a krátkodobé zaplavení vodou (blatouchy, ostřice, kejklířky, prvosenky, kypreje, pomněnky, upolíny apod.), druhy, které vyžadují či snesou stálé zaplavení vodou do cca 15 cm (orobince, vybrané kultivary zakrslého leknínu, rákosy, pryšce, šípatky, přesličky, kosatce, potočnice apod.), druhy do hlubších vod do cca 40 cm (lekníny, orobince, skřípince apod.). Do větších hloubek se již hodí vyloženě vodní rostliny. Vzdálenější části bahenní zahrady, které nejsou vyloženě zaplavené vodou, se hodí třeba též pro bohyšky. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, abecedazahrady.cz, shutterstock.com
Díky bahenní části nevypadá jezírko v zahradě nepatřičně, uměle
