Co je klokoč a klokočí, jak klokoč pěstovat a jak množit

Klokoč je dnes již poměrně neznámý strom či častěji keř. Ale tak to bývá, některé věci přetrvávají, jiné postupně či náhle mizí. Tedy alespoň z našeho povědomí. Zajímavý je přitom již jen původ českého slova „klokoč“, znamená totiž „klokotati“, což opisuje charakteristické „chřestění“ (klokotání) zralých tobolek se semeny ve větru. Od tohoto keře jsou pak dokonce odvozena i jména obcí (např. Klokoč u Litoměřic, Klokočná u Říčan, Klokočí u Semil, Klokočov u Chrudimi apod.). Klokoč byl prostě kdysi poměrně oblíbený. Ovšem do čeledi klokočovité (Staphyleacae) řadíme 5 rodů a více jak 40 druhů. Rod klokoč pak zahrnuje cca 13 druhů (při širším pojetí rodu až 25). Klokoče rostou kromě Evropy také v Asii a Severní Americe i Jižní Americe. Na našem území se pak nejčastěji setkáme právě s klokočem zpeřeným (Staphylea pinnata), což je ostatně jediný evropský zástupce klokoče.

Mezi nejznámější klokoče patří kromě evropského klokoče zpeřeného (Staphylea pinnata) také klokoč japonský (Staphylea bumalda), klokoč celoplodý (Staphylea holocarpa), klokoč Bolanderův (Staphylea bolanderi), klokoč kavkazský (Staphylea colchica), klokoč himálajský (Staphylea emodi), klokoč trojlistý (Staphylea trifolia) a klokoč krásný (Staphylea x elegans), kříženec klokoče zpeřeného a klokoče kavkazského.

Klokoč zpeřený (Staphylea pinnata) pochází ze střední a jihovýchodní Evropy, Malé Asie a Kavkazu, najdeme jej též v Sýrii, směrem na sever jej pak najdeme nejdále ve středu Polska. Na našem území se nejprve vyskytoval na jižní Moravě (od Znojma a Brna až po tzv. Bílé Karpaty). V mnoha lokalitách na našem území se dnes klokoč stále vysemeňuje a semínka se ochotně ujímají. Je však vysoce pravděpodobné, že je to na místech, kde klokoč vysadil člověk a to již velmi dávno. Od konce 16. století pak byl klokoč vysazován kvůli semenům a také dřevu, které bylo velmi oblíbené v řezbářství. Především v Polabí a Posázaví, středních a východních Čechách je dnes výskyt klokoče dosud poměrně hojný, oproti jiným druhům dřevin však vzácný.

V naší přírodě roste klokoč zpeřený nejčastěji v teplejších nížinách, ale i teplých pahorkatinách. Najdeme jej ve světlejších dubových či habrových lesích (velmi často vedle babyky, lísky, lípy, jasanu, dřínu, ptačího zobu a nebo brslenu), nejčastěji na jejich okrajích a na pasekách. Preferuje půdu bohatou na živiny a humus, vlhkou a vápenatější. Vydrží však i na sušších stanovištích.

Klokoč zpeřený je strom či keř, který dorůstá výšky až 5 metrů, je však dosti nenápadný a poněkud řidší. Jeho borka je pruhovaná a dřevina tak trochu připomíná černý bez. Listy klokoče jsou lichozpeřené, dvou až tříjařmé (mají 5 až 7 široce eliptických až vejčitých lístků). Květy klokoče jsou pětičetné, poměrně malé, zvonkovitého tvaru, obvykle bílé a silně vonné. Uspořádány jsou v dlouze stopkatých latách, které visí volně směrem dolů. Klokoč kvete v květnu, kdy také intenzivně voní.

Plody klokoče jsou nafouklé, světlezelené až bělavé, později hnědé a nepravidelně vejčité tobolky. Mohou být různě velké (průměrná velikost tobolek činí cca 30 mm), jsou velmi lehké (plavou ve vodě) a obsahují nejčastěji 1 semeno, občas i 2, výjimečně více. Některé plody mohou být dokonce i bez semen. Semena uvnitř tobolek mají sudovitý tvar, jsou světle hnědá až leskle hedvábná, při skladování pak tmavnou až do šedohnědé barvy. Velká jsou 9 až 12 mm v závislosti na množství vláhy v daném roce. Vlastně dosti připomínají nám dobře známé lískové oříšky.

Využití semen je především dekorativní, pokud tedy chystáte podzimní výzdobu, nezapomeňte na klokočí. Z historického hlediska se z klokočí vyráběly křesťanské růžence, načež jsou tato semena dodnes používána k navlékání na nit do podob náhrdelníků a náramků. Největším „oříškem“ je však provrtání tvrdých semen. Dříve se semena vyškrabávala jehlami, dnes bude asi ideální elektrická vrtačka (ale pozor na ruce).

Byť klokoč zpeřený pochází z teplejších lokalit, je poměrně otužilý, dobře odolává mrazu (nenamrzá) a je nenáročný. U klokoče je to vlastně samé kdyby a i když. Byť miluje humózní půdu, stačí mu i obyčejná hlinitá, byť preferuje vlhkou půdu, snese i dlouhodobé sucho, byť má radši vápenatější půdu, snese i neutrální pH. Vhodnějším stanovištěm je pro něj dokonce suché než přemokřené. A pak si vyberte!

Pokud vybíráme stanoviště, je však velmi důležitý polostín, na plném slunci klokoč roste velice pomalu. Pokud máte větší zahradu a nebo řešíte parkovou výsadbu, je klokoč určitě zajímavým, dokonce doslova unikátním řešením. Pokud kvete, voní z dálky a z blízka nabízí pohled na nádherně rozkvetlé laty, na podzim pak vypadá zajímavě i již zcela bez listů, ale ještě s tobolkami. Pěkně vypadá například ve skupině podobně velkých keřů, ale přistíněný vzrostlými stromy. Není však vhodné jeho tvarování řezem a nehodí se proto také do tvarovaných živých plotů. Vhodný není ani pro solitérní výsadbu, jelikož poměrně brzy vyholuje ve své dolní části, což není příliš pohledné. Pokud však před klokoč vysadíme jiné kvetoucí dřeviny nižšího vzrůstu (např. kdoulovce, brsleny a kolkvície), problém vyřešíme. Celek pak nádherně doplní na jaře kvetoucí okrasné květiny a byliny zcela v popředí (prvosenky, jaterníky, čemeřice, plicníky, sněženky, bledule a krokusy, ladoňky, dymnivky, talovíny apod.). Jde o druhy, kterým se báječně daří právě v „listovce“ klokoče a v přírodě je u klokočů běžně nacházíme.

Množení klokoče zpeřeného je ideální semeny, vegetativně lze zkusit letní řízky, ale není to běžné a úspěch diskutabilní. Množení semeny je v našich podmínkách téměř výhradní. Plody se semeny sklízíme od konce září do půlky října, ovšem zásadně v době, kdy již mají plody tendenci opadávat samovolně. Na druhou stranu ale nemá smysl čekat příliš dlouho na pozdní sběr, jelikož nás rychle předběhnou veverky a navíc se na zemi plody těžko hledají pod spadaným listím. 

Před výsevem nesmíme semena dlouho skladovat, obzvláště pak ne v prostředí suchém a teplém. Vyséváme proto hned na podzim a nebo sáhneme po studené stratifikaci (semena prostě držíme v chlaďáku). Výsevní substrát volíme lehký a humózní, s neutrálním pH, přičemž semena vyséváme do plastových nádob, aby se k nim nedostali hlodavci. Výsev provádíme cca 2 cm hluboko a maximální hustota výsevu nesmí být větší jak 1000 semen na 1 m² (cca 250 semen na plastovou přepravku). Výsev zalijeme a čekáme.

Studenou stratifikaci semen provádíme po dobu cca 5 měsíců (obvykle od října až listopadu do března) za stabilní teploty 2 až 4 °C (postačí nastavit stabilní teplotu v lednici). Nejprve ale semena promísíme s vlhkým perlitem a uložíme do mikrotenových sáčků. Obsah sáčků pak vysejeme rovnou do venkovního prostředí v dubnu a to stejně, jako se provádí výsev podzimní, tedy např. do plastových přepravek kvůli hlodavcům.

V plastovém kontejneru samozřejmě nemůžeme nechat rostlinky nahloučené věčně. Prvním krokem však je, že nám musí semena vůbec vyklíčit. A jelikož právě semena klokoče pravidelně přeléhají, můžeme si na vyrovnané klíčení počkat i rok. Z podzimních výsevů obvykle vzchází 20 až 40 % semen, při studené stratifikaci a jarním výsevu pak i 50 % semen.

Vzešlé rostlinky intenzivně zaléváme, přihnojujeme a také stíníme. Vyzvednutí z přepravek a přesazení do volné půdy pak provedeme většinou až po třech letech za stavu, kdy jsou rostliny vysoké 15 až 20 cm a mají kořenový krček silný 3 až 4 mm. Vypěstovat si ze semínek klokoč zpeřený prostě vyžaduje přehršle trpělivosti. Pokud se ale „zadaří“, vydrží vám vaše klokoče růst a plodit na stejném místě mnoho desítek let.