Rizikové kácení je především postupným kácením vzrostlých stromů, kdy je třeba na strom vylézt a pracovat s řetězovou pilou ve výškách, ideálně však z vysokozdvižné plošiny, což je skutečně o řády bezpečnější. Dále jde o likvidaci či úpravu stromů při kalamitách (vítr, námraza, nadměrné sněžení) a odstraňování škod.
Nechte rizika na profesionálech
Rizikové kácení či prořezávky stromů jsou vlastně velmi nebezpečné stromolezecké práce. A nebezpečí nesmí podcenit ani profesionálové, natož amatéři, ti by se do ní vůbec neměli pouštět. Za uspořené peníze to nestojí. Aby mohl řemeslník provádět tuto činnost, musí dosáhnout určitých schopností a znalostí, přičemž prochází dlouhým a náročným odborným, fyzickým a psychickým výcvikem pod vedením zkušených profesionálů.
A nejenže hrozí riziko úrazu či úmrtí při práci samotnému pracovníkovi, ale také může ohrozit i kolemjdoucí a může způsobit škody na majetku. Používají se proto jednoduché mechanické pomůcky využívající základních fyzikálních principů (kladky, páky, lana, tření apod.). A proč se vzrostlé stromy odřezávají postupně? Samozřejmě z důvodu bezpečnosti a rizik poškození majetku. Obvykle jde o parkovou výsadbu, stromy v obcích, stromy sousedící s nemovitostmi či ploty, veřejnými komunikacemi apod.
Zásadní jsou též statické poměry káceného stromu a okolí stromu. Podle toho se pak volí prostředky nutné k dosažení kýženého výsledku. Například v případě stromů u silnic, které mohou padnout na louku či pole, lze použít bagr, který strom zatíží ve větší výšce směrem od silnice, případně naopak ocelové lano (dostatečně dlouhé) a naviják například na traktoru, kterým se kácený strom přitáhne kýženým směrem, kterým má spadnout. Jsou však místa, kde jiné řešení, než postupné odřezání stromu shora po částech není možné.
Odřezávané části se v tomto případě opatrně spouští ze stromu dolů, kde se ukládají a to až do okamžiku, dokud není pokácen strom celý. Pak je již na vlastníku, jak naložit se dřevem. Při postupném odřezávání stromu prostě není možné, aby se jediný z pracovníků dopustil jakékoli chyby. Samozřejmě to nemůže provádět jedna osoba, které by se dokonce pohybovala s pilou po stromě. Už jen z fyzického hlediska je to nereálné, o bezpečnosti nemluvě.
Kácení každého rizikového stromu má svá specifika, proto je třeba ještě před započetím prací vizuálně zhodnotit přítomnost statických defektů konkrétní dřeviny (tlakové či tahové větvení, přítomnost plodnic hub na kmeni, hlavně na jeho bázi, což svědčí o hnilobě uvnitř kmene a tedy snížení nosnosti dřeva, zohledňuje se také případné mechanické poškození stromu, dutiny a praskliny kmene, kořenové náběhy, uschlé či zlomené větve, které je třeba odstranit nejdříve, ale i naklánění kmene). Dále se zvažují rizika stanoviště (nadzemní vedení především elektřiny a telefonu, případné podmáčení půdy a eroze okolo kořenů, blízké objekty, které by mohly být kácením ohrožené, ale i případné ohrožení dopravní komunikace). Poté jsou až zvolené vhodné způsoby a techniky kácení a spouštění postupně káceného dřeva. V konkrétních případech může být samozřejmě možné i shazování dřeva dolů, případně navázání kmene lanem pro usměrnění pádu celého stromu či jeho odřezané části apod.
Důležité je také orientačně si spočítat (odhadnout) objem a hmotnost spouštěných částí stromu kvůli nosnosti lan, kterými budeme odřezané části spouštět. A nakonec i volba vhodného místa pro zpracovávání kácených a spouštěných částí stromu, uložení těžebního odpadu a pohyb spolupracovníků po zemi. Stejně tak je důležitá příprava používaných pomůcek a vybavení.
Jste si opravdu jisti, že byste takovou práci zvládli? A co třeba horolezecké úvazy a vybavení, hrotové stromolezecké stupačky a kmenové smyčky? Opravdu to raději nezkoušejte.
Kdy lze rizikové stromy kácet a podle jaké legislativy?
Pokud opravdu hrozí vážné riziko a blíží se například extrémně silné povětří, je to možné samozřejmě za vědomí úřadů po celý rok. Jinak však smíme kácet stromy a keře, i když jsou na našem pozemku a jsou naším majetkem, pouze v období vegetačního klidu. Zákon číslo114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny stanoví ve svém 8. odstavci, že smíme kácet pouze v době takzvaného vegetačního klidu, čili v období od začátku října do konce března. Mimo období vegetačního klidu lze kácet jen ty stromy, které bezprostředně ohrožují majetek nebo lidské životy a zdraví.
Navíc platí, že stromy, které mají v obvodu svého kmene více jak 80 cm, můžeme pokácet pouze na základě povolení orgánu ochrany přírody. Každá obec a město stanoví obecními vyhláškami, na koho je třeba se obrátit. Ve městech je to nejčastěji kompetentní Odbor ochrany životního prostředí magistrátu daného města, v obcích zase příslušný obecní úřad. V konkrétních případech je dokonce možné strom pokácet a tuto skutečnost oznámit až dodatečně.
Mnohé obce mají stromy na svém území dokonce podrobně zdokumentované včetně fotodokumentace. Snadno vám pak tedy dokáží, že na konkrétním místě strom stál, a že jste jej pokáceli neoprávněně, bez jejich souhlasu.
Zákon sice neupravuje povinnost kácení stromů odborníkem na soukromé zahradě či parcele, to však neznamená, že jde o jednoduchou záležitost. Bez jakýchkoli zkušeností se jedná více o hazard. Je vhodnější, když stromy kácí kvalifikovaná osoba s odpovídajícím vybavením a zkušenostmi.
Bez povolení lze kácet pouze stromy, které mají ve výšce 130 cm nad zemí obvod menší jak 80 cm. Bez povolení lze také kácet keře, jestliže celková výměra porostu nepřesahuje 40 m2. Pozor však, tato pravidla platí pouze pro fyzické osoby, nikoli pro osoby právnické. Bez povolení lze také kácet stromy a keře, jejichž „stav zřejmě a bezprostředně ohrožuje život či zdraví nebo může způsobit hmotnou škodu značného rozsahu“ (stromy poškozené větrem nebo bouřkou – bleskem, povodní, poničené škůdci až do té míry, že hrozí vyvrácení či lámání větví). Je však nutné jejich pokácení oznámit do 15 dnů místně příslušnému orgánu ochrany přírody.
Navíc též platí, že bez povolení nelze kácet stromy a keře, které patří do významného krajinného prvku (historické zahrady a parky, aleje, mokřady, meze, remízky, …), a které stojí v chráněném území, případně jsou dokonce označené jako památné.
A „černé“ kácení dřevin se skutečně nevyplácí. Podle § 87 a 88 zákona č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny vám může být udělena pokuta až 5.000 - pokud nesplníte ohlašovací povinnost či neprovedete stanovenou náhradní výsadbu, až 10.000 korun - pokud bez povolení pokácíte dřevinu rostoucí mimo les a až 50.000 korun - pokud zničíte památný strom či bez povolení pokácíte či závažně poškodíte skupinu stromů. Pro podnikající právnické i fyzické osoby pak platí při pokácení dřeviny či skupiny dřevin, nesplnění ohlašovací povinnosti či náhradní výsadby pokuta ve výši až 500.000 korun.
Svým jazykem pak hovoří i takzvaný Lesní zákon. Zákon číslo 289/1995 Sb pojednává o dřevinách na lesních pozemcích. Pokud ohrožují majetek, zdraví a životy, je podle něj možné provést adekvátní bezpečnostní opatření. Musíme si však zajistit souhlas vlastníka lesa (v potaz se bere i jeho nesouhlas). Žádost o povolení pokácení stromu může podat vlastník ohrožené nemovitosti či osoba, která se cítí být konkrétní dřevinou ohrožena, nebo má obavy o zdraví dalších osob. Pozor však - bez vyjádření (souhlasu) nesmí nikdo pokácet dřevinu svévolně. Pokud chcete žádost podat, musíte mít s sebou doklady pro svou identifikaci, nachystané odůvodnění, svůj návrh řešení a také dokumenty, které identifikují dotčené pozemky včetně jejich vlastníků. Potřeba dalších dokumentů bývá zmíněna na úředních deskách obcí a měst. Ve městech se žádost podává na odboru životního prostředí, v obcích na obecních úřadech.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
