Co jste nevěděli o dřevěných terasách

Výběr dřevin

Dřevěná terasa působí útulným, teplým dojmem a může za to právě přírodní dřevo. Kvůli vysoké odolnosti jsou pro konstrukce teras oblíbené exotické dřeviny, například ipe, massaranduba, bangkirai, cumaru, merbau, ale ne každá dřevina cizokrajného původu je pro terasy vhodná. Cenově nejdostupnější jsou tuzemské dřeviny, avšak jejich životnost je poměrně nízká a nároky na údržbu vysoké. Často proto bývá naopak sáhnuto po odolných dřevinách severských či sibiřských, obzvláště oblíbená je borovice a tvrdý modřín. Byť rostou tyto dřeviny i u nás, získávají v podmínkách chladnějšího klimatu a extrémnějších zim mnohem vyšší odolnost. Stejné materiály dostávají přednost i pro konstrukce či rekonstrukce srubů, roubenek a hrázděných domů. Dřeviny pro vodorovné venkovní plochy nemá smysl vybírat podle barvy, jelikož zpravidla již do jednoho roku získají bez impregnace a povrchového ošetření šedo stříbrnou barvu (rychle oxidují). A k tomu bude docházet i v případě ochrany materiálu, pouze se tento proces oddaluje (prodlužuje).

Srovnání vlastností dřeva a dřevoplastu

Velmi zajímavé je ovšem porovnání vlastností dřeva a kompozitního dřevoplastu. Dřevo (pokud nejde o některé druhy cizokrajných dřevin) je levnější, ovšem vyžaduje pravidelnou údržbu, má nižší trvanlivost a mění svou barevnost. Zatímco dřevoplast je bezúdržbový, nehrozí u něj zadření třísky, má dlouhou životnost a téměř nemění svou barevnost (materiál je probarven v celé své ploše), ovšem je poměrně drahý. Paradoxně jsou nejdražší položkou při výrobě polymeru složky, které mají ve směsi nejmenší podíl: biocidy, retardéry hoření, maziva, anorganická plniva, barviva a UV stabilizátory. Ovšem tyto složky zásadně ovlivňují konečnou podobu a vlastnosti materiálu. Maziva usnadňují zpracování kompozitu, anorganická plniva zlepšují jeho vlastnosti, biocidy zvyšují odolnost a prodlužují životnost. A co víc, prakticky na pohled nepoznáte, zda se díváte na terasu z přírodního dřeva, nebo na dřevoplast (WPC - woodplastic composite).

Srovnání cen materiálů

Například 1 m² položených terasových prken ze sibiřského modřínu pořídíme za cca 650 korun. Odolnější a trvanlivější terasovky z některých druhů exotických dřevin (bangkirai, cumaru, massaranduba, merbau, ipe a jiné) pořídíme za cca 1400 korun / m² (bangkirai) a více. Porovnáme-li tuto částku s plnými dřevoplastovými profily, zjistíme, že ty lze pořídit za ceny od 900 až do 2100 korun (podle značky a výrobce) za 1 m² terasy (profily plné). Vždy platí, že čím levnější a méně odolná je dřevina, tím vyšší nároky jsou na ošetřování terasových prken a údržbu. Pokud tedy k pořizovacím cenám zakalkulujeme postupně rostoucí náklady za nátěrové hmoty a provádění nátěrů, dostaneme se už po několika letech na hodně vysoká čísla. A pokud se přece jen rozhodnete pro tuzemskou dřevinu, určitě si nevyberte smrk. Odolnější je tvrdý a křehký modřín, nebo borovice s vysokým obsahem pryskyřic, které prodlužují životnost materiálu. Vysoké odolnosti dosahuje také dub a další dřeviny, ovšem opět je třeba porovnávat i ceny. A pozor, prodejci poskytují záruku na dřevěný materiál pět let, ale na kompozitní materiály 25 let.

Plné nebo duté dřevoplastové profily?

Výhodnější je vyšší vstupní investice za profily plné a pozor - bez PVC. Pokud se přece jen rozhodnete pro snížení vstupní investice pořízením dutých prken, vyplatí se ta s větším počtem komor. Tyto komory jsou menšího průměru a mají více přepážek, což zvyšuje jejich odolnost vůči nárazu (průrazu). Nešvarem lehčených dřevoplastových profilů jsou nepravidelné průřezy komor, kdy pak nelze nasadit spojovací klipy, proražení profilů v místech, kde jsou komory a olámané hrany profilů. Navíc potřebujeme hustější rošt – duté profily se více prohýbají.

Vzhled terasových prken, podklad a nosná konstrukce

Nejčastěji se setkáme s lamelami (terasovými prkny) s vyfrézovanými podélnými protiskluzovými drážkami a nosnou konstrukcí – kovovou, z dřevěných nebo dřevoplastových hranolů. Konstrukce venkovních teras se zakládají na rovný a zhutnělý štěrkový základ nebo na betonový základ. Vlastně alespoň na stejný podklad, jako bychom stavěli chodník či příjezdovou cestu. Je proto třeba vykopat zeminu nejlépe do hloubky cca 20 cm, vysypat ji hrubým štěrkem a zhutnit a nahoře použít jemnou frakci. Vyplatí se též použít geotextilii, aby nám povrchem neprorůstaly plevele. Tyto stavební práce vyjdou na cca 500 až 1000 korun za 1 m² v závislosti na terénu, ovšem lze je provádět i svépomocí.

Hranoly jsou na podklad kladené v rastru podle odborného návrhu (respektive nosná konstrukce musí být odborně navržena stejně jako kladečský plán). Při nedostatečném rastru se terasová prkna prohýbají, v opačném případě za hranoly zbytečně utrácíme. Použít lze též plastové výškově nastavitelné terče, které vyrovnají nerovnosti či spád. Terasová prkna jsou k nosnému roštu kotvena pomocí klipů nebo šrouby, ovšem ty jsou pak při pohledu na terasu vidět. Někomu to vadí, někomu zase ne.

Pokud se rozhodnete pro dřevoplast, je výhodou, že se s tímto materiálem pracuje stejně jako se dřevem. Používá se stejné nářadí a nástroje. Pokud se však rozhodnete pro kotvení dřevoplastu šrouby, je třeba vyvrtat širší otvor a šrouby se nesmí utahovat na krev. Materiál se za horka rozpíná.

Jak udržovat dřevěnou terasu

Povrch dřevěné terasy ztrácí časem barvu a praská. Ve dřevě se usazuje špína, houby, řasy a mech.
Dřevěná terasa by měla být konstruována z předem impregnovaného a natřeného materiálu. I v případě tropických dřevin, které nevyžadují chemické ošetření povrchu, je vhodné napustit materiál a opětovně jej z pohledové strany ošetřovat vhodným přípravkem. Prodlužuje to životnost, zachovává déle přírodní barvu materiálu a též to prodlužuje proces šednutí způsobovaný UV zářením. A jelikož čela (konce) prken absorbují vlhkost a nebo naopak vysychají až 200 krát rychleji, je vhodné jejich ošetření speciálním voskem. Po hloubkové impregnaci materiálu následuje povrchová úprava - nejlépe olejem. Pokud se rozhodnete pro barvu či lak, nejsou vhodné syntetické materiály, které dřevo zcela uzavřou. Po narušení nátěru pak probíhá pod jeho povrchem degradace dřeva rychleji.

I pravidelná údržba dřevěné terasy má svá pravidla. Terasu je nejprve třeba důkladně umýt, novinkou je kartáčový čistící stroj na terasy, který si můžete v případě potřeby zapůjčit. K čištění terasy lze použít speciální přípravek smíchaný s vodou a pokud je dřevo hodně špinavé, lze čistit i bez ředění. Pokud použijete obyčejný kartáč, drhněte nasáklé dřevo ve směru vláken, dokud není terasa zcela čistá. Poté je třeba povrch důkladně opláchnout vodou a nechat vyschnout alespoň 24 hodin. I povrchové ošetření olejem je třeba provádět, pokud neprší, ovšem nevhodné je i přímé sluneční záření a vysoké teploty. Najít vhodný okamžik k nátěru je prostě problém. Dřevo natíráme rovnoměrnou a tenkou vrstvou oleje. Za tímto účelem se prodávají exteriérové aplikátory oleje, stejného výsledku však lze dosáhnout i obyčejným štětcem. Po dokončení je dřevo částečně odolné vodě a získá pěkný naolejovaný vzhled. Olejem můžeme povrch dřeva i tónovat. Tento postup se doporučuje každý rok na jaře a na podzim. Z toho je patrné, že leckdo raději sáhne po dřevoplastových profilech a věnuje svůj čas a energii jiným činnostem.

Zdroj: www.prochazka-parket.cz, www.bona.cz