Co nesmí chybět teplovzdušné vložce

Rozdíly mezi krby a krbovými vložkami

Hlavní předností otevřeného krbu je přímý pohled na oheň a také vůně dřeva. Jeho nevýhodou je nízká účinnost (uvádí se 5 až 35%) a tedy vyšší spotřeba dřeva a malá schopnost vytápět interiér, prašnost a neopomenutelné riziko zpětného tahu. Stejně tak i vyšší nebezpečí vzniku požáru. Hlavními výhodami krbových vložek jsou úspora dřeva (až 70% ve srovnání s otevřeným krbem) a tedy i mnohem vyšší účinnost spalování (až 75% ve srovnání s otevřeným krbem), malá prašnost, minimální riziko zakouření obytného prostoru a samozřejmě především schopnost vytápět více místností, případně i celou stavbu. Nevýhodou je omezenější pohled na oheň a v nakonec i vyšší cena.

Teplovzdušnou nebo teplovodní krbovou vložku?

Před rozhodnutím pro teplovzdušnou nebo teplovodní krbovou vložku, díky kterým lze vytápět kromě místnosti, ve které je krb umístěn, i další prostory domu, je nutné zvážit veškeré vstupní informace. V případě nepravidelného obývání rekreačního prostoru není problémem instalace teplovzdušné krbové vložky i bez filtrace vzduchu. V rodinném domě je filtrace naopak zásadně důležitá, navíc musíme brát ohled na již stávající rozvody topení. Pokud je dům vybaven systémem ústředního vytápění, třeba i včetně podlahového teplovodního vytápění, bylo by zbytečné investovat do rozvodů vzduchu. Nejjednodušším řešením je instalace teplovodní krbové vložky a její napojení právě na rozvody topné vody. 

Zásadním kritériem je také požadovaný výkon krbové vložky a fakt, zda půjde o hlavní či doplňkový zdroj tepla. Otevřené možnosti máme při plánování vytápění novostavby, u starších staveb již budeme narážet na možná omezení, včetně stavebně technických. U rekreačních objektů se doporučuje teplovzdušné vytápění i proto, že náklady na kompletní teplovodní rozvod by byly příliš vysoké a údržba zařízení, využívaného se značnými časovými odstupy by byla náročná, roztápění přitom pomalejší a vyšší akumulace tepla by způsobila zbytečné vyhřátí objektu i dlouho po jeho opuštění.

Problémem pak může být i závislost na elektrické energii, nezbytné pro funkci oběhového čerpadla. U rodinného domu však teplovodní systém vytápění uspoří oproti teplovzdušnéhmu až 70% nákladů, přitom vytápíme dům i ohříváme užitkovou vodu (přebytečné teplo je tedy odváděno do akumulační nádrže, kde je nadále připravené k použití).

Teplovzdušné vložky jedno a dvouplášťové

Pokud jste se rozhodli pro teplovzdušnou krbovou vložku, je nutné znát hlavní výhody a nevýhody vložek jedno a dvouplášťových. Jednoplášťové vložky nevyžadují instalaci ventilátoru, pokud nejsou rozvody delší jak 5 m od krbového tělesa. Produkují větší objem ohřívaného vzduchu a není téměř možné vložku přehřát, pokud je její obestavba provedena správně. Dvouplášťové vložky však oproti jednoplášťovým rychleji přenášejí teplo. Stinnou stránkou jednoplášťových vložek je riziko přenosu kouře po místnostech, u dvouplášťových je to nezbytnost instalace ventilátoru, s ní spojená vyšší hlučnost a nakonec také i riziko přehřátí vložky.

Princip teplovzdušného vytápění

Teplovzdušné krbové vložky mají dva pláště. Mezi nimi vzniká vzduchový prostor (teplovzdušný výměník), který je krbovou vložkou ohříván. V horním plášti krbové vložky jsou umístěné vývody teplého vzduchu. Jimi je teplý vzduch rozváděn do jedné a více místností, záleží na výkonu vložky. Na povrchu výměníku je v závislosti na konstrukci topidla teplota 150 až 300 ^oC.

Principiálně je teplovzdušné vytápění postaveno na cirkulaci studeného a teplého vzduchu ve vašem domě. Chladný vzduch se do místnosti s umístěnou krbovou vložkou dostává netěsnostmi ve dveřích a oknech, nebo ventilačními průduchy či digestoří. Jde o princip konvekce (konvekční vytápění), proto je v případě nuceného oběhu s ventilátorem nutné zajistit návrat stejného množství vzduchu, jaký je odváděn, ke zdroji tepla (otvory ve dveřích, samostatná roura, …).

Konstrukce teplovzdušného vytápění

Teplovzdušné rozvody pro vytápění více místností fungují buďto na principu samotížného oběhu (bez ventilátoru) nebo oběhu nuceného (s ventilátorem). Základním prvkem teplovzdušného rozvodu je přitom už opláštění krbové vložky, kterým je zachycováno teplo. Jako náhražku opláštění lze využít i teplo ze sopouchu krbu, účinnost tohoto řešení je ale minimální. Opláštění je ve své horní části vybaveno několika výdechy teplého vzduchu. Na ně lze napojit potrubí (hliníkové nebo izolované flexibilní). Přitom platí, že vývody procházející stropem vyžadují izolované potrubí. Běžně se však vývody teplého vzduchu instalují v podlaze nebo stěně místnosti.

Platí, že systém samotížného oběhu je cenově mnohem dostupnější a může být dokonce i účinnější, přitom je naprosto nezávislý na elektrické energii. Vodorovná délka rozvodů pro samotížný oběh však nesmí být větší jak 2 metry, jinak by se díky pomalému odcházení teplého vzduchu nadměrně zatěžoval (přehříval) plášť vložky a zkracovala by se jeho životnost. Svislá délka však omezena není. Na nejdelším konci teplovzdušného vedení je zároveň instalována mřížka, kterou nelze zcela zavřít (opět kvůli zamezení rizika přehřívání pláště krbové vložky při případném uzavření okruhu) a musí být zajištěna cirkulace vzduchu, tedy přívod odvádění studeného vzduchu z místnosti, kam je přiváděn teplý (např. malou mezerou mezi dveřmi).

Systém nuceného oběhu (teplovzdušné rozvody s ventilátorem) dokáže vytápět i vzdálěnější místnosti a přitom nezáleží na délkách rozvodů. I zde ale platí pravidla, která musíme respektovat. Za prvé je podstatný výkon ventilátoru, který musí odpovídat kapacitě rozvodů (výkon = množství vzduchu, které je ventilátor schopen dodat za 1 hod). Celý vytápěný prostor (součet v m³) musí být ventilátor schopen vyměnit alespoň 3 krát za jednu hodinu.

I v případě nuceného oběhu je zásadní opláštění krbové vložky, které přebírá teplo. Na toto opláštění je v případě nuceného oběhu možné připojit jen jeden vývod (u samotíže až 4), maximálně pak 2, které jsou však Y dílem svedné do jednoho. Pro průchod stropem je i zde nezbytné izolované potrubí. A navíc platí, že je před ventilátor vhodné instalovat mechanický filtr nečistot. Mechanický filtr nečistot zachycuje prachové částice, čímž chrání systém teplovzdušného vytápění před přenášením nečistot po domě.

Není-li ventilátor vybaven by-passem, který jej chrání před výpadkem elektřiny a nadměrným přehříváním, nesmí být délka potrubí před ventilátorem kratší jak 3 metry. V opačném případě hrozí zkrácení životnosti ventilátoru nadměrným tepelným namáháním. Důležitou součástí ventilátoru je termostat, který nastavíme na teplotu, kdy ventilátor začne vzduch rozvádět. Rozvod teplého vzduchu i zpětné zastavení ventilátoru pak probíhají zcela automaticky.

Klíčem k funkci celého systému je nakonec samozřejmě samotná teplovzdušná krbová vložka, kterou je nutné správně a precizně obestavit a systém odvodu kouře – kvalitní systémový komín (betonový či cihlový s vložkou).