Přestože mnozí z nás nemají o daňové politice státu žádné podrobnější znalosti, s daněmi všeho druhu se setkáváme dnes a denně, přičemž nemusíme ani podnikat.
Takzvané majetkové daně nás totiž provázejí doslova na každém kroku.
Abychom naše poznatky prohloubili, následující řádky nám sdělí více o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí.
Dědictví může pro někoho znamenat radostnou nebo dokonce očekávanou událost, pro jiné se stává doslova danajským darem, a to zejména kvůli darovací dani. Ta se totiž zvyšuje v závislosti na hodnotě darované věci. Odborná terminologie říká, že předmětem dědické daně je nabytí majetku děděním. Takovým majetkem rozumíme jak nemovitosti, tedy například pozemky, byty nebo nebytové prostory, tak také věci movité, jako třeba peníze v české i cizí měně, cenné papíry, pohledávky, majetková práva a jiné majetkové hodnoty.
Poplatníkem dědické daně je osoba, která nabyla dědictví nebo jen jeho část ze závěti, ze zákona nebo z obou těchto právních důvodů. Dědická daň se vybírá od dědiců nemovitostí nacházejících se na území České republiky bez ohledu na jejich státní občanství. Z tohoto pohledu je důležité vědět, že u zděděných nemovitostí, které stojí mimo území ČR, se dědická daň nemusí státu odvádět – to v zásadě platí, pokud nestanoví jinak mezinárodní smlouvy.
Ve výjimečných případech mohou být dědici od platby daně osvobozeni – platí to zejména u nabytí majetku po nejbližších příbuzných (syn dědí dům po otci) nebo například u movitých věcí konkrétní podoby u fyzických osob, pokud tyto věci nebyly využívány obchodně. Další výjimky přesně vymezuje příslušný zákon.
Pro konečnou výši dědické daně je rozhodující, z čeho se příslušná částka vypočítává. Zákon stanoví, že základem daně je cena majetku, jež je ovšem snížená o prokázané dluhy zůstavitele, které automaticky přecházejí na dědice, dále o cenu majetku osvobozeného od platby dědické daně, o náklady spojené s pohřbem zůstavitele, o částku, kterou dědic musel zaplatit jinému státu z nabytí majetku v cizině a také o odměnu pro notáře.
Nejen movitý a nemovitý majetek, ale také další úkony, jako například prominutí dluhu, jsou předmětem darovací daně. Jejím poplatníkem je ve většině případů nabyvatel darované věci. Nemusí to tak ovšem být vždy – pokud se rozhodneme darovat nějakou věc do ciziny, pak musíme zaplatit darovací daň jakožto dárci my. Zákon rovněž přesně vymezuje, kterých darů se zdanění netýká. Jsou to například důchody vyplacené na základě smlouvy o důchodu, dotace a příspěvky ze státního rozpočtu nebo z rozpočtu samosprávného územního celku, příspěvků pojišťoven nebo darů z rozpočtu Evropské unie.
Ovšem může nastat i situace, kdy některé dary za normálních okolností zdanitelné jsou od sazby daně osvobozeny. To se týká například bezúplatných převodů bytů, nebytových prostor, rodinných domů nebo garáží z vlastnictví družstev do vlastnictví fyzických osob, dále bezúplatného nabytí majetku na humanitární nebo charitativní účely či u fyzických osob za účelem zvýšení kvalifikace nebo léčení. Stejně jako v ostatních případech, i zde o dalších možnostech informuje zákon.
Podobně jako u dědické daně, i u darovací je základem pro výpočet její výše cena majetku, který je darován. Tato cena je zpravidla snížena o prokázané dluhy spojené s darem či o clo a daň placené při dovozu movitých nebo darovaných věcí z ciziny.
Také při převodu vlastnictví nemovitostí jsme povinni odvádět do státní kasy daň. Ta se konkrétně týká zrušení nebo vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem a také bezúplatného zřízení věcného břemene při nabytí nemovitostí darováním. Poplatníkem takové daně je převodce, tedy člověk, který nemovitost prodává, v některých případech i nabyvatel (zejména tehdy, jde-li o získání nemovitosti na základě exekuce, vyvlastnění, konkursu apod.) a dále oprávněný z věcného břemene. Při výměně nemovitostí se výše daně půlí mezi převodce i nabyvatele nemovitosti.
Od platby daně z převodu nemovitosti jsme osvobozeni například při bezúplatném převodu bytů, nebytových prostor nebo rodinných domů z vlastnictví družstev do vlastnictví fyzických osob a dále při převodu vlastnictví nového domu nebo bytu.
Tato daň se vypočítává zpravidla z ceny nemovitosti zjištěné podle zákona o oceňování majetku. Její výše činí 3 % ze základu daně.
Z těchto řádků vyplývá, že porozumění problematice daní není zcela jednoduché. Tento článek by měl posloužit spíše základní orientaci a popisuje řešení jen těch situací, s nimiž se každý z nás může v běžném životě setkat. Pokud se někdy dostaneme do pozice, kdy si nejsme jistí, zda máme či nemáme povinnost odvést určitou sumu peněz do státní pokladny v podobě daně, raději bychom měli naše jednání konzultovat s odborníkem.
