Domy za jedno euro, lákavá nabídka, kterou se vyplatí odmítnout

Není to tedy úplně vyložený podvod, spíš jen hodně klamavá reklama, navlečená na podezřele nízkou cenu, která prostě sází na vaši důvěřivost a velké sny. Za euro nebo dolar tyhle domy k mání totiž skutečně jsou, ale vyplatit se k jejich skutečnému vlastnictví musíte řádově většími sumami.

Dnes už těžko říct, kde se poprvé takový inzerát objevil. Jedny z prvních se datují k roku 2012, ale zdá se, že tahle „móda“ super-levných domů tu byla už mnohem dřív. Navíc je v senzacechtivých médiích opakují stále dokola. Obecně se tyhle neuvěřitelně lákavé nabídky týkají levných domů převážně v Itálii, na Sicílii, ve Francii i na Kostarice, ve Španělsku, Chorvatsku, Japonsku a poslední dobou i v Řecku. Tedy v příhodně svůdných lokalitách, kde si klidně umíte svůj prázdninový dům nebo bydlení na důchod představit. Jejich příběh je vlastně totožný: rurální selanka starosvětské venkovské vesnice, z níž se v průběhu posledních dekád odstěhovali za lepším všichni mladí, takže sídlo prakticky vymírá. Tudíž se tu nachází spousty domů, které v různě zásadní míře pozbývají svého majitele, a proto chátrají.

Místní radnice to pak řeší tím, že tyhle opuštěné domy nabízí k prodeji za směšně nízkou, symbolickou cenu, k dalšímu zasídlení. Vyjde je to levněji, než demolice. Nastěhovat se sem znamená pomoci bojovat proti de-populaci a zachraňovat krajinný ráz! A zájemci, kteří už vidí, jak za luxusní nemovitost k rekonstrukci kdesi ve Středomoří platí jeden dolar nebo euro, se jen hrnou. V čem je háček? V tom, že za hubičku sice pořídíte onu nemovitost, ale musíte kolem toho podepsat spoustu dost nevýhodných dodatkových smluv a stvrdit četná prohlášení, a přitom ještě složit rafinované jistiny, které se vám v součtu rozhodně nevyplatí. Regionálně se mohou ty háčky trochu lišit, v zásadě jsou ale vždy pro pořizovatele nemovitosti dost nevýhodné. Například?

Při pořizování nemovitosti za 1 dolar/euro se obvykle musíte nechat zastupovat jen místním právníkem, notářem. A věřte, že jeho hodinová taxa nebude zrovna skromná. Druhé nemilé překvapení se váže k povinnému  depozitu. Jakési předkupní jistiny, která vám bude po X letech (teoreticky) vyplacena nazpět. Radnice si totiž nepřeje, abyste jim z koupě vycouvali. A tak po vás budou chtít dalších 5-7 000 eur (120-170 000 Kč), které složíte v místní bance, na uzavřený účet. S těchto vyplacením peněz zpět se obvykle vážou nějaké podmínky. Třeba to, že do 2-3 let onu pořizovanou nemovitost kompletně zrekonstruujete, do obyvatelného stavu, včetně kolaudace. Pokud to nestihnete, depozit propadne městu. Že vám elán do velkých oprav rozhodně nechybí?

Vaše nadšení může zbrzdit podmínka, že k rekonstrukcím budeme moci využít jen místní firmy, řemeslníky. Možná byste si to raději udělali sami, po svém a často nejspíš kvalitněji. Ale dodatky smluv obvykle diktují, kolik % rekonstrukce musíte realizovat z místních zdrojů, anebo ještě konkrétněji, kolik musíte u místních firem profakturovat za materiál a práci. A bývá to kolem 15-30 000 eur (360-720 tisíc korun). A když se vám to nepodaří? Rozlučte se s depozitem. Smluvní podmínky mohou taky modifikovat to, kolik dní do roka se zavazujete v nemovitosti minimálně trávit, nebo jak dalece volně s ní můžete dál nakládat. Abyste se jí třeba nechtěli zbavit pře-prodejem, nebo ji využívat jako výdělečný Airbnb byteček.

Standardem pak je, že se zavazujete dodržet stavební ráz, styl okolní zástavby. Což vás omezuje naprosto ve všem, od výběru střešní krytiny až po nucenou absenci garáže. Je to sice vaše, ale místní mohou mít tolik připomínek k provedení, že to tak úplně jako vaše nebude.

Přečkali jste úspěšně tyto ústrky, a skutečně se stali právoplatným majitelem nemovitosti v lákavé destinaci? Tak to je nejvyšší čas srovnat dluhy. Jaké, když jste se teprve nastěhovali? Předně musíte vyřešit poplatek za převod nemovitosti, a daň z jejího nabytí. A současně se s vaší adresou nyní nově pojí břemeno dosud nevymáhaných pohledávek ušlých poplatků. Třeba za svoz odpadků. Nemusí to být nějak závratná suma, pár stovek eur ročně. Ale co když jste si pořídili nemovitost, kde za svoz odpadů nikdo posledních dvacet let neplatil? Je na vás, abyste to teď doplatili. Připojení elektřiny, napojení na vodovodní řad, připsání parkovacího místa… to vše není zadarmo.

Například, že cena jednoho dolaru nebo eura není konečná, ale jen počáteční, vyvolávací. V aukci, do které mohou přihazovat desítky, stovky zájemců z celého světa. To je častým případem v těch skutečně atraktivních lokalitách. V italské Sambuce se při ne zrovna průhledné internetové aukci o 16 domů ucházelo 100 000 zájemců. Asi si dokážete představit, kam cena nakonec vystřelila. Takže sen o laciném bydlení se vám může rychle vzdálit, ještě než jej začnete naplno snít. Dalším faktorem je, že realita technické stránky domů za hubičku, skutečně není radostná. Co byste za ty peníze taky chtěli, že? Takže do renovací, které mají někdy podobu komplexní rekonstrukce, je třeba vrazit dalších 17-127 000 eur (400-3 miliony korun).

V sardinském Ollolai se koupí jednoeurové ruiny zavazujete k tomu, že v průběhu následujících tří let tu vyfakturujete 25 000 eur za odvedenou práci místními řemeslníky. Pětitisícový depozit a požadavek na profakturování 15 000 € ročně (po tři léta) je poplatný laciným domům v Sambucce. Pořídit si super-levnou nemovitost k rekonstrukci můžete i v Cinquefrondi, jen kousek od národního parku Aspromonte. Kromě depozitu si připlatíte 250 € za pojistku, a počítejte s tím, že pokud své obydlí do tří let plně nerekonstruujete, hrozí vám 20 000 € pokuta. Ve středu Itálie se nachází i polo-vyprázdněné Castropignano, kde je domů k pořízení přehršel. Většina z nich si ale žádá, dle skromných odhadů, investici nejméně 40 000 € do obyvatelnosti.

V kalábrijské Albidoně počítejte s tím, že tu musíte u místních řemeslníků prohospodařit za tři léta dohromady 33 000 €. I ve Francii se domy za hubičku prodávají. Třeba v Saint-Amand-Montrond. Jednou ze smluvních podmínek je, že s rekonstrukcí začnete do 6 měsíců, a do dvou let ji budete mít hotovou. Nejsou to vždycky jen špatné zprávy: v italské Troině vám radnice přispěje až 5000 eur, pokud budete chtít střechu svého nového domu osadit solárními panely. V Santo Stefano di Sessanio se dočkáte od radnice finančního daru, pokud si tu zařídíte trvalé bydliště. A můžete se dobrat ještě většího příspěvku z místní pokladnice, pokud si tu otevřete stálou pobočku své vlastní firmy.

V Teoře, poblíž Amalfi, na to jdou jinak. Nabízí vám tu super-laciné prázdninové bydlení (za 200 € měsíčně) ve vybydlených domech, které se zavážete v rámci svých možností během pobytu rekonstruovat. V Chorvatsku, pokud dokážete, že jste solventní, mladí a máte skutečně zájem v oné vesnici bydlet, vám přispěji na rekonstrukci až do 20 % ceny nákladů. Za jednoeurové bydlení v Borgomezzavallee, na pomezí Itálie a Švýcarska, skládáte 5000 € částečně nevratného depozitu. Vtip je v tom, že pokud se tu opravdu zabydlíte a zplodíte tu jedno dítě, které tu bude chodit do školy, tisícovku vám vrátí. A pokud tu rozjedete nějakou zdanitelnou formu podnikání, vrátí vám hned dvě tisícovky.

S nemovitostmi za dolar nebo euro se pak pojí ještě pár drobných chytáků. Pro města a jejich radnice je to v první řadě dokonalá reklama. Mluví se o nich a píše ve světovém tisku, což je vynikající pobídka pro investory. Současně se tím vytváří velké haló mezi obyčejnými kupci. Dost možná, když uvidíte, jak jednodolarové domy ve skutečnosti vypadají, kývnete raději na nemovitost za 25 000 $, s níž ale nebudete mít tolik práce. Byť jste dřív o podobné koupi ani nepřemýšleli. A samozřejmě, v lokalitách, kde dochází k bouřlivým nákupům nemovitostí, se zvyšuje i cena, respektive daň z převodu nemovitostí. Kterou budete platit vy.

Jsou tedy nemovitosti za hubičku podvodem? To úplně ne. Ale rozhodně tu za historické obydlí v havarijním stavu, s výměrou od 45-85 metrů čtverečních, zaplatíte víc, než za 1 dolar nebo euro.

Zdroj: Indepedent.co.uk, Insider.com, Realtor.com, dispatcheseurope.com, LAtimes.com