Čím více se ve stavebnictví prosazují nové materiály, tím větší je poptávka po těch tradičních. Vedle dřeva, cementu, pálených cihel a kamene lze jmenovat i Heraklith. Ostatně, tvoří ho právě dřevo a cement.
Třicátá léta 20. století a tehdejší rozmach funkcionalismu byly věkem Heraklithu. Kulturní domy, kina, společenské sály po celé republice, ale také legendární bar „Embassy“ pro hotelové hosty a tehdejší smetánku v pražském hotelu Ambassador, tam všude se dodnes mohou návštěvníci setkat s Heraklithem. Otevřená struktura desek z dřevité vlny pohlcuje zvuk stejně dobře teď jako v minulosti. „Na názor na Heraklith jsme se zeptali Davida Vávry, architekta a populárního herce. Ten nám svůj názor sdělil svou specifickou formou,“ říká Romana Janošová, marketingová manažerka Knauf Insulation. David Vávra povídá o o Heraklithu:
Modrý Heraklith
Mezi nejvýznamnější a nejzajímavější současné stavby, které využívají krásu Heraklithových desek, patří tiskárna Karmášek v Českých Budějovicích od Ivana Kroupy. Povrch minimalistické budovy tvoří heraklithové desky, které u tiskárny podtrhují strohý výrobní ráz a současně svou členitou strukturou umožňují budově ožívat a měnit se podle denního světla. V interiérové architektuře stojí za pozornost dům “Květináč” v japonské Jokohamě od architektonického studia no. 555. Heraklith zde pocitově zatepluje místnosti a výrazně vylepšuje jejich akustiku. “S Heraklithem se na českých i zahraničních stavbách znovu častěji potkáváme a věříme, že tomu bude i nadále. Jeho škála použití je široká, od ryze technických stavebních opatření po design a podtržení charakteru staveb,” dodává Romana Janošová.
