Pokud máte na chalupě třeba i staré a nefunkční kachláky, tedy kachlová kamna, určitě se vyplatí investice do jejich rekonstrukce. Pořídit si však můžeme i nová kamna určená k vaření, ale i pečení, například ocelová, kterým se říká sporák. Nakonec před nástupem sporáků elektrických a plynových lidé k vaření dříve nic jiného neměli, jedno již zda na vsích či ve městech.
Vaření a pečení ve sporáku na dřevo ke starým chalupám, ale i rekreačním chatám, prostě patří. Jde o stylovou záležitost, tradici, atmosféru. Navíc z kamen sálá teplo a obzvláště za chladných dní je pobyt u nich příjemný. Navíc si u nich kromě vaření prostě i jen posedíme. Přitom je možné zakoupit si taková kamna (resp.) sporák, která budou cenově mnohem přijatelnější než krb, navíc si na nich ještě uvaříme.
Ať už použijeme k vaření kamna jakákoli, koupíme na inzerát starší, pořídíme si nová, nebo necháme opravit staré kachláky, je třeba si kamna pořádně vyzkoušet, osahat, zjistit, kde plotna nejlépe hřeje, kolik vkládat paliva atd. To vše ale přinese čas. Platí však, že již po několika zatopeních nám kamna svá tajemství sdělí, klíčem je ale samozřejmě také dobře vyčištěný a dobře táhnoucí, funkční komín a kouřovody.
Ať už jsou kamna litinová, ocelová, kachlová či plechová, uvnitř vybavena šamotem a shora litinovou varnou deskou, již krátce po zatopení nám bude do místnosti sálat příjemné teplo. Jakmile se však litinové tály rozpálí, můžeme také začít nad topeništěm vařit, ohřívat vodu, nádoby dle potřeby též přesouvat na chladnější a nebo naopak rozpálenější místa a u sporáků i péct. Když nakonec přistaneme přikládat, prokáží nám kamna službu velkou teplotní setrvačností. Hřejí prostě ještě velice dlouho poté.
Vývod pro kouřovod může být u kamen na vaření a sporáků horní, zadní či boční, samozřejmě je výhodnější vývod zadní (či boční), jelikož pak máme k dispozici větší plochu na vaření.
Zrekapitulujme si však ještě možnosti. V chalupě můžeme nechat zrekonstruovat či si pořídit nový kachlový sporák (kachlák) či přímo pec s litinovou plotnou na vaření, kamnovcem pro ohřívání vody a s troubou na pečení. Přesně takové zařízení, jaké používali naši předci. Modernější verze již pak bývaly opatřené i vyjímatelnými kruhovými plotnami (skružemi), díky čemuž bylo možné připravovat pokrm přímo nad plamenem. Nepraktické je však na tomto řešení silné znečištění hrnců, které se špatně odstraňuje.
Tyto zděné sporáky a pece se dříve nejčastěji stavěly ke stěně, zatímco současná kachlová kamna mohou mít mnoho různých podob. Dokonce mohou být i v prostoru místnosti. Pokud ale nemáme dost místa a ani peněz pro kamna zděná, je možné zakoupit přenosný kachlový kuchyňský sporák na nožičkách, který zabere mnohem menší podlahovou plochu a je samozřejmě i mnohem levnější.
Pokud ale zrovna nepatříme mezi vyznavače kamen kachlových, či se nám kachle do interiéru zrovna nehodí, je možné si pořídit sporák z litiny nebo z ocelových dílů a litiny. Tyto sporáky nabízí velmi ekonomický provoz a přitom též udrží teplo dlouho díky instalovanému šamotu, resp. šamotovým tvarovkám, cihlám či deskám v topeništi. Některé modely mají dokonce smaltovaný plášť, mohou ale mít na boku i kachle.
Jelikož však výrobci hledají další možná využití takových a s tím spojené další úspory, můžeme si dokonce pořídit kamna s teplovodním výměníkem, který dovede ohřát i několik radiátorů, stejně jako teplou užitkovou vodu.
Sporáky si lze pořídit v různých rozměrech a různého vzhledu (designu), některé lze dokonce i zakomponovat do kuchyňské linky, pokud jsou vybavené takzvanou integrovanou ochranou před ohněm. Pokud ne, je třeba zachovat minimální odstup od nábytku (uvádí výrobce).
Sporák též může mít v topeništi 2 rošty, což je velmi praktické řešení. Za teplých dní topíme na horním roštu, díky čemuž jsou plameny blíže k plátům plotny a ty se rychleji rozpálí. My pak díky tomu nemáme v kuchyni takové horko. Navíc uspoříme palivo. Za chladných dní pak použijeme rošt spodní, čímž zároveň více vytápíme místnost (rozpálí se celá kamna). Plotny sporáků se vyrábí z litiny a nebo kotlářského plechu.
U sporáků je třeba brát ohled i na dvířka a čelní plochy a jejich funkce. Některé sporáky umožňují regulovat množství paliva a přívod vzduchu pro vaření či pečení. Dvířka též mohou být prosklená, kamna mohou mít i přisávání vzduchu.
Co se týká spalování, může být primární a nebo sekundární, případně i terciální. Primární spalování probíhá přímo ve žhavém ohništi, přičemž vzduch je přiváděn pod rošt a slouží k rozhoření (primární spalování se používá při zatápění a přikládání). Při topení dřevem je primární vzduch za provozu uzavřen. Sekundární a terciální vzduch slouží k regulaci výkonu. Tento vzduch je přiváděn k horkým kouřovým plynům v oblasti horních plynových plamenů. Před vstupem do ohniště je předehříván ve vnějším plášti topidla (ve vzdušném kanálu). Dochází pak ke dvojímu spalování, kdy se zužitkují i zbytkové hořlavé plyny uvolněné spalováním dřeva.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
