Termín Černý pátek se do historie zapsal hned několikrát. Spojován byl s hospodářskými krizemi, v roce 1869 v USA a o čtyři léta později v Rakousko-Uhersku, a pak taky s velkým pádem na burze v roce 1929. Od té doby se to černě negativní vyznění dost proměnilo. Černý pátek je dnes spíše chápán jako svátek komerce. Po jistou dobu patřil, psychicky i fyzicky, k nejnáročnějším dnům, které prodavači v obchodech na západ od Aše zažívali. Čím to?
Protože lákal silou výprodejů, pádem cen, na údajně neuvěřitelně laciné nákupy. Býval kolem toho pořádný shon a tlačenice, protože ty slevy se dávaly zpravidla jen pro omezený počet prvních prodaných kusů. Je to marketingová finta, kterou už teď máme naštěstí za sebou. Jednak proto, že se většina velkých nákupů přesunula na internet, a též proto, že se Černý pátek pojí v kalendářích prodejců se začátkem adventu a časy velkého shonu předvánočních nákupů.
Proto se budeme věnovat pátku docela jinému. Hnědému.
Hnědý pátek je jako termín prozatím docela neoficiální, ale široce přijímaný. Minimálně mezi instalatéry. Pro které představuje – stejně jako kdysi Černý pátek představoval pro prodavače - nejnáročnější pracovní den v roce. Kdy přesně nastává? Jeho datum je úzce navázáno na to, kdy se tradičně v té které zemi koná ta velká slavnostní vánoční hostina.
Obvykle to bývá den po Díkuvzdání, takže letos přijde osmadvacátého prosince. Nám v Česku se tahle záležitost naštěstí docela slušně vyhýbá. Stejně jako šílenství nákupů Černého pátku. My s nákupy raději šílíme celý prosinec, a na léčku podezřele laciných nákupů rádi skáčeme celoročně.
Jinak by nejspíš, rozpočítáno následky štědrovečerní večeře, u nás korespondoval termín Hnědého pátku s Božím hodem nebo rodinnými návštěvami zpestřeným Štěpánem. A čímže se ten svátek projevuje? Možná už trochu tušíte.
Je to den rozbitých toalet, ucpaných odpadů, zanesených sifonů, neodtékajících dřezů v kuchyních, vyteklých myček a vyplavujících se koupelen.
Příchod smrduté pohromy
Je to den, kdy kanalizační systémy po celém světě dostávají pořádně zabrat, a ne vždy to ustojí.
Všichni totiž víme, že horký tuk z pánve na smažení do výlevky dřezu vypouštět nemáme. Ale snad je to tím shonem či objemem připravovaných pokrmů, že si jednou za rok trochu zahřešíme a usnadníme si práci. A chrstneme ten tekutý přepálený olej rovnou do výlevky.
Odpadní potrubí ale nebývá v prosinci zrovna předehřáté, takže se tuk vlivem chladu velmi rychle vysráží.
Spolu s ostatními nečistotami vytvoří mastnou zátku. Té se, poněkud eufemicky, někdy říká tukovec. Protože je podobná mastnému ledovci. A umí odpadní systém perfektně zamrznout. Ucpat. Během těch svátečních dní, kdy nad zemí znějí koledy a pokojně svítí mihotavé světlo svíček, prochází odpady pod zemí výrazně větší objem odpadů.
Aniž bychom to chtěli nějak do detailů rozebírat – to opravdu rozebírat nechce nikdo – vaše kanalizační přípojka je obvykle disponovaná a „zvyklá“ na to, kolik uživatelů ji doma používá. Přes svátky se ale ten počet uživatelů může, díky hostům a rodinným návštěvám, docela znásobit. Více se splachuje, a taky se toho tam někam do bezedné hlubiny, ehm, více splachuje. A může se najednou ukázat, že ta hlubina bezedná není.
Taky asi umýváte násobky běžných počtů nádobí. Dřezy i myčky prodělávají zatěžkávací zkoušku. Drobečků, zbytků, nečistot je mnohem více. Do odpadů se zanáší obtížně rozložitelné rybí šupiny, kosti, škrobem prosycené slupky od brambor. Věci, které jsou doslova předurčené k tomu, aby ve spojené směsi slepené tukem vytvořily dokonalý špunt.
Den svatého instalatéra
Svatí jako Medard, Anna, Martin nebo Žofie se obohatili kalendář o pár hezkých pranostik, jiní se stali patrony řemesel. I těch novodobých. Topenářům a instalatérům je prý příslušný sv. Prokop, jehož den připadá na 4. července. Proč zrovna on, těžko říct. Protože instalatéry vzýváme hlavně po vánocích.
Hnědý pátek je totiž charakteristický tím, že se k takovým nenadálým poruchám instalatéři ve velkém volají. Kvůli pohotovostním výjezdům, domácím haváriím, poruchám odpadů a napojených spotřebičů.
Počet těch závad přesahuje až o 65 procent běžné všední dny, a to opravdu náhoda v kalendáři nebude. A vzhledem k tomu, že jsou svátky v plném běhu, nebývá to shánění procesně úplně snadné.
Ulovit v té sváteční atmosféře někoho, kdo bude v montérkách ochotný pustit se do hodně špinavé práce, je nadlidsky náročný úkol. Už proto, že věci znalí instalatéři – v očekávání věcí příštích, jakmile zavoní purpura – raději vypínají mobilní telefony.
Zrození v kanalizaci
Státem, kde s „oslavami“ Hnědého pátku neplánovaně začali už dávno, je Spojené království, Velká Británie. I když světu tohle někdejší impérium přineslo Průmyslovou revoluci, a taky jako jedni z prvních začali se zaváděním centralizovaných kanalizačních systémů, jejich měřítka podcenili.
V době kdy jejich města byla desetitisícová, plánovali jejich měřítka na ekvivalent statisíce obyvatel. Jenže dnes už dotahují na vyšší statisíce a první milion. A to už nestačí.
První britské kanalizační systémy do praxe převedly spoustu novinek, z nichž některé jsou v technických modifikacích používány dodnes. Ale jsou žalostně poddimenzované, silně náchylné k tomu, aby se ucpávaly. Zvlášť když se nepoužívají „v souladu“ s doporučeními instalatérů.
Modelové pojetí britských kanalizací podědily i všechny státy, které byly jeho koloniemi, čímž se trend Hnědého pátku stal skutečně globálně rozšířeným.
Jen Američané si k Hnědému pátku dopomohli trochu jinak. Technickou vychytávkou, zvanou drtič odpadů. Na pohled velmi praktická hračka, která má rozdrtit všechny ty nechutné zbytky sestřádané na dně dřezu a spláchnout je do odpadu, je z hlediska provozuschopnosti odpadních systémů učiněnou časovanou bombou.
Nádivka ke krocanovi a jeho kosti se už postarají o to, aby dříve nebo později vybouchla. A protože druhdy byly drtiče odpadů velice populární, narazíme na ně i v řadě domácností západní Evropy. Když se pak spojí poddimenzovaný odpadní systém s drtiči odpadů ve dřezech, je na hnědé neštěstí zaděláno.
Abyste nemuseli „slavit“
Češi na rozvoj centralizované kanalizace a odpadní sítě přistoupili o dost později, což se z dlouhodobého hlediska ukázalo být vlastně rozumné. Kvůli zpoždění jsme o krok napřed, střeva našich měst jsou modernější, a lépe disponovaná. To ale neznamená, že by nebyla náchylná k ucpávání a tvorbě tukovců.
Pravidla, která platí i u nás, zahrnují především to, že správně likvidujte kuchyňské tuky a oleje.
Místo vylévání do odtoku byste na ně měli používat speciální nádobu, a po ztuhnutí je můžete vyhodit do koše (když u vás nefunguje tříděný odběr tuků). Pořiďte si také do sprch, van a umyvadel v koupelně sítka. Pomůže to zachytit vlasy dříve, než se promění v ucpávku. Odpady proplachujte studenou vodou. Určitě nepoužívejte myčku, když zrovna máte zanesený odpad v kuchyni. Než vložíte špinavé nádobí a mastné pánve do myčky, umyjete je ručně ve dřezu, otřete je. A taky přemýšlejte, než na toaletě spláchnete! Vyvarujte se splachování ubrousků, dámských potřeb a dalších nerozpustných výrobků do záchodu.
A pokud se vám poštěstilo, že jste letos „neslavili“, dopřejte svým odpadům opožděný dárek, novoroční revizi a pročištění. Taková očista je praktičtější, než většina novoročních předsevzetí. Předejte tím tomu, že byste museli nechtěně někdy a neplánovaně oslavit Hnědý pátek, třeba v docela všední středu.
Zdroj: wikipedia.org, ČeskéStavby.cz, FamilyHandyman.com, blog.yelp.com, mrrooter.com, KTLA.com