Byt studený jako polární lednička, nebo naopak domácnost prohřátá tak, že máte chuť chodit v prádle? Každý to má rád trochu jinak. A o tom, jaké jsou vlastně osobní preference pro ideální nastavení termostatu, mimo jiné rozhoduje i to, jaké teploty si pamatujete z vlastního dětství.
Zní to podivně, ale pro volbu teploty domácnosti, kterou budeme považovat za ideální, je velmi pravděpodobně důležité i naše vlastní dětství. Při něm si totiž v povědomí utvoříme určitý obrázek o tom „jak to má vypadat“ a této předlohy přidržujeme se i v dospělosti.
Alespoň tak to tvrdí výzkumníci z Portugalska a USA, Dritjon Gruda a Paul Hange. K tomu odvážnému závěru v podstatě náhodou, když řešili praktické otázky boje proti klimatickým změnám. S nimi totiž úzce souvisí i klimatizace a vytápění domácností. Jak to?
Ve Státech se provoz klimatizací podílí až na polovině celoroční spotřeby elektřiny domácnostmi. A v celonárodní energetické bilanci dělají klimatizace v úhrnu jednadvaceti procent. Začít šetřit energii – emise u tak výrazného místa spotřeby se jevilo bát logické, protože až pětina elektřiny tam jde na to, aby se teplota domácností proměnila a přiblížila k nějakému preferovanému ideálu.
)
Ale jakému ideálu vlastně? Když se výzkumníci zběžně ptali lidí, na kolik chladí anebo přitápí, dostávali skutečně značný rozptyl odpovědí. Který ale moc nesouvisel s tím, v jaké podnebné oblasti ti lidé žijí dnes.
I obyvatelé sluncem rozpálené Kalifornie dokázali chladit velmi umírněně, stejně tak že ti žijící na severu země uměli přitápět docela střídmě. Ukázalo se, že o té chuti „zatočit s termostatem“ a vůbec s představou teplotního ideálu nejspíš rozhoduje něco jiného.
Jak to bylo kdysi
Hypotézou bylo, že půjde o minulost, respektive vzpomínky na dětství. To, na kolik stupňů byla vytápěna/chlazena domácnost, v níž dotázaní v dětství vyrůstali.
Gruda a Hange tuhle teorii otestovali na velice slušném vzorku 2128 respondentů. Vyptali se jich, mimo třeba ještě věk, pohlaví a příjem domácnosti, na průměrné zimní nastavení termostatu ve svých současných domovech a domovech z dětství. A opravdu, ukázalo se, že teplota domů respondentů z dětství pozitivně předpovídala teplotu jejich současných domovů.
Například lidé žijící v chladnějších oblastech státu New York – kde se zima umí ukázat i v dost nepřívětivé podobě – byli zvyklí vytápět a měli tendenci vytáčet termostaty výše. Tento svůj návyk si pak přenesli do vlastních domácností, byť později žili třeba na Floridě.
)
Opačně, lidé uvyklí v dětství mírným zimám neměli potřebu přetáčet termostat, ani když se přestěhovali do chladných končin. Fungovalo to zrovna tak se zimou i se zažitým teplem. Někdo, kdo vyrůstal v polopouštním klimatu Arizony, necítil takovou potřebu chladit domácnost klimatizací, poté co se zabydlel v Kalifornii.
I když výjimky se v tom uspořádání pochopitelně našly. A ty by si dost možná zasloužily svou vlastní studii.
Teplo a chlad rodinného krbu
Prvkem nesouladu v jinak statisticky hezky uspořádaném vzorku byla „movitost“ těch domácností, vzpomínaných z dětství. Kdo vyrůstal v rodině - ekonomicky zámožnější - která klimatizací disponovala už před X lety, svou současnou domácnost si zpravidla bez klimatizace představit nedokáže a ano, točí s tím termostatem častěji.
Ti pocházející z řekněme chudších poměrů dokáží žít bez klimatizace i dnes, byť už si ji sami dovolit mohou. Ale nepotřebují ji, jsou zvyklí žít bez ní. Když jejich současná domácnost klimatizaci vestavěnou má, netočí s termostatem tolik. Nepodchlazují, nevyhřívají nad nějaký běžný průměr.
A druhý aspekt? Vzpomínky na dětství nemusí být jen příjemné. A ti, kteří podle vlastních zkušeností necítili emocionální sounáležitost s vlastní rodinou, se dnes neztotožňují ani s představou o tom, jaká tehdy u nich panovala teplota.
Aniž bychom to pitvali – to by už právě chtělo tu vlastní studii – pokud bylo to dětství nějak neradostné až tragické, snaží se od něj dospělí respondenti pravděpodobně izolovat i odlišnou teplotou své vlastní domácnosti. Chtějí vystavět bariéru proti tomu, jak to kdysi fungovalo u nich. I teplotou své současné domácnosti. Pokud u nich doma tenkrát panoval chlad na teploměru i ve vztazích, dnes tedy spíš přetápí.
Co z toho plyne? Že momentální teplota vaší domácnosti a hučení klimatizace nejspíš neprozrazuje jen to, zda máte rádi chládeček či teplíčko. Ale i to, odkud pocházíte a v jaké rodině jste vyrůstali.
Pro badání nad klimatem a výzkumníky, kteří by rádi ordinovali domácnostem nějakou průměrnou teplotu, to ale znamená víc práce. Představa o tom, co je vlastně ideální teplota domácnosti, se totiž neodvíjí nutně jen z toho, co ukazuje teploměr. Roste z hlubších kořenů, sahajících až k našemu dětství.
Zdroj: ScienceDaily.com, journals.plos.org
