Ideální volba pro stavbu IV. díl

V době provádění jde o dodržování technologických pravidel a zásad, použití optimální konstrukční varianty nebo vyřešení detailu, využití všech prvků vyvinutých a použitelných pro daný systém, což s sebou nese úsporu pracnosti a materiálu pro investora a dodavatele prací. Co se provozu hotového díla týká, jde o souhrn vlastností konstrukce, který vede k vysoké užitné hodnotě stavby, o optimální provozní náklady, např. na vytápění, a v neposlední řadě o bezporuchový vzhled objektu, bez prasklin, opadávání fasády, o stavbu bez výkvětů, bez nežádoucích různobarevných odstínů barev omítek vzniklých vlivem nehomogenních podkladů pro tyto omítky ať vnitřní nebo vnější.
S vývojem výroby cihelných materiálů je spojeno dosažení velmi kvalitních cihelných bloků pro různé druhy konstrukcí s  vynikajícími vlastnostmi jako je tepelný odpor, akumulace tepla, difúze vodní páry, pevnost, objemová hmotnost a další.

Sortiment zdicích materiálů lze zpravidla rozdělit do několika skupin podle použití. Jsou to: 

• cihelné bloky pro obvodové stěny
• cihelné bloky pro vnitřní nosné stěny
• cihly pro příčky
  vše v provedení pero+drážka,
  
  dále pak:
• překlady pro vytvoření okenních a dveřních otvorů
• stropní konstrukce (nosníky a vložky)
• popř. malty a omítky jako doplněk systému.

Důležitou součástí systému jsou doplňky – rohové a poloviční tvarovky, vyrovnávací cihly a věncovky.
Věncovky slouží k zakončení stropní desky po obvodu konstrukce, vyrovnávací cihly pro jednodušší a bezodpadové zdění šetřící čas, peníze i nervy, rohovky a půlky také pro jednodušší a bezodpadové zdění, spojené se správným vyvázáním rohů a ostění. Všechny prvky jsou rozměrově zkoordinovány tak, aby je bylo možno využít v co největší míře a bez dodatečného upravování celých bloků na stavbě.

Nedívejme se na cihly pouze jako na  „kus“, je třeba mít stále na zřeteli, že jednotlivá cihla je součástí celého systému, kde jednotlivé součásti do sebe zapadají a navazují na sebe. Je tak zajištěna jednoduchost zdění při možné rozmanitosti, což pro ztvárnění svých představ mohou široce využít architekti a projektanti. A přitom jde stále o tradiční stavební materiál.

Jeden z důležitých momentů v realizaci zdiva je provedení spár mezi jednotlivými cihelnými bloky. Z  důvodu úspory práce a materiálu (15 % času a 30 % malty) se vyrábí výhradně bloky na pero + drážku, kdy se cihly skládají na sraz bez maltování styčné spáry. Systém P + D dostatečně zamezuje vzniku tepelného mostu ve styčné spáře. Maltujeme tedy pouze ložnou spáru, a to v ideální tloušťce 12 mm (238 + 12 = 250 mm), přičemž 250 mm je výškový modul, pro který jsou cihly vyráběny. Vzhledem k povoleným výrobním tolerancím výšky cihelného bloku lze tloušťku ložné spáry upravit v toleranci 8 až 15 mm. Spáru maltujeme vždy zplna a do líce zdiva. Pokud není ložná spára zplna promaltována, klesá únosnost zdiva až o 25 % při vynechání dvou pěticentimetrových pruhů.

Důležitá z hlediska únosnosti zdiva je jeho správná vazba. Délka přesazení jednotlivých bloků by měla být větší z hodnot 0,4 x h (h = výška cihly) nebo 40 mm. U bloků, jejichž výška je 238 mm, je to tedy 95 mm.
Doporučený půdorysný modul stavby 250 x 250 mm zaručuje u cihel délku převazby 125 mm. Pro jednoduchost provedení jsou k dispozici rohové a poloviční tvarovky.

Malty pro zdění – ideálním stavem je to, když malta má stejné tepelně technické vlastnosti jako vlastní cihelné bloky. Z tohoto hlediska je pak zajištěna homogenita zdiva. Tento požadavek zajišťují tzv. teplé malty. Použitím teplých malt se zároveň zvyšuje tepelný odpor konstrukce o 15 – 20 %.

Po položení izolace proti zemní vlhkosti je třeba první vrstvou malty vyrovnat případné nerovnosti podkladu. Následuje založení rohů za pomoci rohových a polovičních tvarovek. Pokračuje vyzdívání stěny. Pro případné vyrovnání mimomodulového rozměru v délce stěny použijeme vyrovnávací cihlu, která je vyráběna jako doplněk ke všem cihlám pro obvodové stěny. Jako jednoduchou pomůcku pro zdění je dobré používat lať, označenou po 250 mm, která nám pomůže zajistit průběžnou kontrolu správné výšky vzhledem k výškovému modulu (např. 5 vrstev cihel = 1250 mm).
Pro přikotvení příček používáme ploché nerezové kotvy, které zazdíváme přímo do spár nosné stěny, ke které je příčka připojena, nebo po ohnutí do pravého úhlu a připevnění pomocí hmoždinek do hotové stěny zazdíváme do spár současně při zdění příčky.
Velký význam pro kvalitu budoucího stavebního díla mají povětrnostní vlivy, které mohou velmi negativně zapůsobit při provádění zděných konstrukcí nebo omítek. Cihly jsou expedovány v igelitových fóliích, které jsou dostatečnou ochranou proti běžné vlhkosti a sněhu. Není proto nutné je při skladování více zakrývat.
Teplota při zdění by neměla klesnout pod 5°C, protože pak přestávají probíhat chemické procesy nutné pro zrání malty a  může dojít k jejímu znehodnocení. Cihly nesmějí být zmrzlé nebo na nich ulpívat sníh nebo led. Velmi důležitou, ale někdy podceňovanou, záležitostí, je zamezení vnikání vody do rozpracované stěny, kdy voda může zatéci do dutin. Odtud se potom velmi dlouho odpařuje a může být zdrojem nečekaných poruch, které se projevují po delší době.

Další fází je provádění omítek. Přitom problematika vnějších omítek je složitější vzhledem k velkému povětrnostnímu namáhání během životnosti objektu.

Podklad pro omítky musí být suchý (max. 6 %, v zimě 4 % hmotnostní vlhkosti), povrch je třeba zbavit prachu a volných částic, očistit od případných výkvětů. Nesmí se drolit, být vodoodpudivý ani zmrzlý. Dále musí být maximálně rovný, se zcela vyplněnými spárami mezi jednotlivými cihlami.
Pro zamezení vzniku trhlin je nutno 3 – 5 dní před omítání vyplnit případné díry nebo drážky a styk různých povrchů opatřit síťovinou.
Vnitřní omítky se provádějí v tloušťce 10 – 15 mm jádro a  1 – 2 mm štuk, při použití jednovrstvé omítky pouze o tloušťce 10 mm. Není nutno provádět přednástřik.

Pro vnější omítky je nutný cementový přednástřik, provedený alespoň tři dny před prováděním jádra. Jádro v tloušťce 15 –  30 mm je nutno nechat zrát tak, že 1 mm = 1 den zrání.
V prvních dnech se pro zamezení vzniku smršťovacích trhlin doporučuje omítky vlhčit a zároveň chránit před přímým osluněním či vysoušením proudícím vzduchem.