Jak postavit černý dům, který se nepřehřívá, popisuje architekt Adam Lokajíček

Mladá čtyřčlenná rodina se zálibou ve sportu a pobytech v přírodě si vysnila smělý moderní dům v horském prostředí. Zároveň nechtěla trávit příliš času starostí o fasádu, potažmo natíráním dřevěných obkladů, takže si v lokálním ateliéru Van Stajpen Architecture objednala dům minimalistický, bez rušivých prvků, s důrazem na bezúdržbovost a odolnost vůči klimatickým jevům. Mezi dalšími požadavky byla pracovna pro home office a velká garáž se skladem dřeva. Výsledek úspěšně zapadá mezi místní tradiční stavby, a přitom zaujme výrazem i odvážným řešením. Autor návrhu Adam Lokajíček nám řekl víc.

Pozemek se nachází v oblasti, kde jsou časté poryvy větrů, a tak se nabízelo navrhnout dům bez přesahů a bez okapů. I když probíhá celosvětová klimatická změna, v horském prostředí musí být počítáno s bohatou sněhovou nadílkou.

Lidé se investora často ptají, kde jsou okapy a co se děje s dešťovou vodou. Ale v blízkosti stojí několik původních dřevěnic a ty okapy také nemají. Před sto lety jednoduše okapy nebyly. 

Okapy nabízí příležitost pro vytváření rampouchů a často se pod tíhou sněhu trhají a deformují. Moje zkušenost architekta hovoří o tom, že v horském prostředí okapy nefungují. Ověřil jsem si to v praxi už na několika stavbách. Navrhuji teď obdobný dům v okolí a sám investor se rozhodl, že okapy nechce, protože jeho soused vedle měl okapy po zimě deformované.

Jak se to chová, když napadne sníh?

Sklon střechy byl zvolen tak, aby nabízel při sněhové nadílce bezpečnou a rychlou trasu. Střecha je cíleně navržena bez sněhových háků, což má vliv i na odlehčení konstrukce při větším sněhovém zatížení. Sníh klouže jednoduše dolů až k soklu, kde je nachystáno opatření pro bezpečný odvod sněhu - zapuštěný liniový žlab s topným drátem. Navíc je střecha černá, a když je mráz, sníh se tam nehromadí.

Požadavek bezúdržbovosti hned od začátku značně vymezil volbu materiálů. A požadavek černé barvy, inspirovaný původními černými dřevěnicemi, které se natíraly asfaltem nebo borovicovým dehtem, vyselektoval výsledný materiál fasády a střechy. Z důvodu teplotní roztažnosti a dilatace byl zvolen falcovaný hliník se zdrsněným povrchem (tvz. stucco). Dům je celoplechový, jen malá garážová část je tvořena šedou mikrocementovou vrstvou s voděodolným nátěrem. Výplně všech otvorů jsou přirozeně také hliníkové, odolné proti plísním a vlhkosti.

Je řešen jako klasická zděná stavba stěnového konstrukčního systému z pálených cihel HELUZ, s betonovým stropem a klasickým dřevěným krovem s podkrokevní izolací. Ta je zvolena s ohledem na krytinu. Podkrokevní izolační souvrství lépe akusticky tlumí plechovou krytinu při krupobití a silnějších deštích. V domě prakticky nepoznáte, že prší. Je to odstíněno použitím několika vrstev kamenné vaty. Praxí jsem dospěl k závěru, že střešní skladby nejsou pro plechové krytiny vhodné bez dalších tlumících podkonstrukcí.

V projekční fázi bylo upuštěno od kontaktní tepelné izolace v podobě polystyrenu nebo vaty. Jednovrstvá skladba za použití prodyšné cihly byla zvolena právě proto, aby byla fasáda, která má mezi nosnou částí a plechem větratelnou mezeru, difuzně otevřená – bez parotěsné zábrany. Také ze statického hlediska bylo výhodnější zavěsit rošt přímo na pevnou část – kombinaci zdiva a termoomítky, aby se kotvící prvky pod váhou dřevěného bednění a plechu příliš nenamáhaly. Je to bezpochyby staticky i finančně výhodnější varianta. I když je dům zateplen pouze keramickou  lehčenou cihlou tloušťky 500 mm, vyhoví pasivnímu standardu A a navíc dům tzv. „dýchá”. Vzduchová mezera mezi plechem a zdivem zabraňuje přehřívání, protože v ní vzduch neustále cirkuluje komínovým efektem. U soklové partie domu je skryté nasávání a ve střešní části je plně odvětrávaný hřebenáč, nebo-li výdech. 

Nesporná výhoda zděných domů je, že velmi dobře akumulují teplo a nepřehřívají se tak rychle, jako dřevostavby. Lidi se u domu často zastavují a majitelů se ptají, zda v něm při zvolené černé barvě není teplo. Díky pasivnímu větrání pod fasádou se tomu tak neděje. Ve vzduchové mezeře je sice teplý vzduch, ale neustále proudí. Když je horko, trvá minimálně pět dní, než teplo pronikne dovnitř a to jen za předpokladu nadměrného větrání. Jelikož je dům postaven v čistém horském prostředí, bylo upuštěno od rekuperace.

Vnitřní část rodinného domu je rozdělena na tři zóny. Technická část s garáží je nižší, situována vně hlavní hmoty a má plochou střechu, což je patrné z exteriéru. Celé přízemí je návštěvní a stravovací zóna s obývací halou, kuchyní, která je propojena se zahradou přes bezbariérový HS portál. Dále se ve spodním patře nachází koupelna, prádelna, spižírna, důmyslně schována pod schodišťovým prostorem. Horní patro je klidové se třemi pokoji, koupelnou s WC a pracovnou. Součástí jsou také potřebné skladovací prostory. Při návrhu byly také použity zonace dle světových stran.

Dům je přes rok v plném provozu a dá se tvrdit, že s ničím není výrazný problém. Vše bylo navrženo dle investorova přání. Jak říká většina nových stavebníků, dům mohl být trochu větší. Já si myslím, že pro danou menší parcelu je zvolená velikost dobrým kompromisem. Investor v domu našel dostatek místa pro žití i práci a pokoje velikostně vyhovují. Přestože je objekt díky sklonu střechy vyšší, nepůsobí v tmavém odstínu příliš mohutně. Z blízké vyhlídky od místního SKI areálu byste jej sotva našli - příjemně splývá s okolními porosty.

Vytápí se ekologicky kombinací dřeva a elektřiny. V technické části je elektrobojler a autonomní regulátor elektrického podlahového topení. Celá spodní část je vytápěna krbovým tělesem s akumulační šamotovou vestavbou. Do budoucna investor uvažuje o zapojení sluneční a větrné energie.

I když je dům v horském prostředí, kde je srážek dostatek, bylo myšleno také hospodaření s vodou. Za domem je schovaná podzemní nádrž na dešťovou vodu, do níž ústí nátoky z ploché střechy a liniových žlabů. Investor tak může se zálivkou zahrady hospodařit v letních měsících z vlastních zdrojů a není závislý na vodovodním řádu.

K extériovému řešení bych dodal, že sice dům vypadá jednoduše, ale je v něm spousta specifických detailů. Vykonzolované cortenové vikýře, které narušují zcela minimalistickou fasádu, jsou navrženy jako odkaz na místní kraj a ocel. V soklové části zase přechází hliníková střecha přímo do skrytého liniového žlabu přes fasádu. Technologicky se musela falcovat nejdříve fasáda a až poté střecha. Díky tomu je však přechod ze střechy plynulý, bez viditelných závětrných lišt či okapniček.

I v interiéru je spousta invenčních detailů – kovové parapety, zapuštěný sprchový kout v leštěné betonové podlaze nebo sedací okno se smaltovacím zasklením vystupující před líc fasády. Celkově je však interiér moderní, lehký v kombinaci bílé, šedá a černé.

Interiér má být spíše industriální a minimalistický, než horský, či valašsky pitoresktní. Jde o vůli investora, který chtěl odkázat na dědictví rázovitého průmyslového kraje kolem Beskyd a má rád moderní vzhled. Interiér je lehce surový a kombinuje černou, bílou a betonové pohledové plochy. Odkaz na kraj posiluje spousta detailů jako jsou roxorové doplňky, roxorové lampy, police nebo kovové vnitřní parapety. Právě roxor, který sám rád používám, hrdě odkazuje na Moravskoslezsko, Ostravu a Třinec, kde se roxory dodnes vyrábí. Kosek dřeva v interiéru přece jen najdete, a to v podobě černého mořeného dřeva v kuchyni a na všech vnitřních dveřích.

Adam Lokajíček je absolventem brněnské architektury. Ve funkcionalistickém městě se však dlouho neohřál a svou architektonickou praxi spojil se Slezskem a ateliérem pana Fialy. Ve stejném kraji si posléze založit vlastní ateliér Van Stajpen Architecture, který má širokou působnost od rodinných domů, veřejných staveb až po interiéry a design. Rád ve své tvorbě využívá industriální prvky, tmavé odstíny a aplikaci severského minimalismu v regionálních podmínkách.