Izolujte dům proti zemní vlhkosti

Stavby izolujeme proti zemní vlhkosti, gravitační (dešťové) a tlakové vodě. Respektive proti vodě v jakémkoli skupenství. Důkazem, že stavby nemají vodu vůbec rády, je okamžité zastřešování hrubých staveb domů. Případně izolujeme objekty vůči pronikání vody zevnitř ven (bazény, jezírka, jímky, …). Jakýkoli nedostatek, opomenutí a důsledek nekvalitně provedené práce jsou v případě izolace proti zemní vlhkosti tragické. Dojde k vážným škodám a finančním výdajům.

Zemní izolace

Zemní izolace zamezuje prostupu zemní vlhkosti a zároveň stavbu chrání i před volně stékající a tlakovou vodou. Často slouží i jako ochrana před pronikáním radonu do stavby, případně i jiných plynů. Nejčastěji se s ní setkámi při izolaci budov, chráníme jí však i jímky, jezírka na zahradě, bazény, nádrže a jiné objekty.

Nejdůležitější je prvotní volba správného typu izolace, odpovídajícího konkrétní potřebě. U tohoto druhu izolace je třeba zvláště přesně vybírat nejvhodnější typ. Hned na druhém místě je pak správná, bezchybná aplikace za dodržení technologické kázně a důsledné kontroly provedených prací. Opravy hydroizolací jsou později nemožné bez další nákladny investice a radikálního stavebního zásahu do konstrukce. Spodní části staveb jsou prostě postupně zakrývané. 

Typy hydroizolace

Běžně se používají hydroizolace asfaltové, dehtové, z plastů (PVC či HDPE a LDPE fólie) nebo pryže (syntetické), případně i kovové či z jílových materiálů, skla, stěrkové a další. Hydroizolace se natavují, svařují, lepí, pokládají za studena nebo připevňují (kotví) mechanicky, stěrky se natírají či nastřikují. Izolace musí odolat napětí (tlaku) alespoň 0,5 Mpa v kolmém směru. Při ochraně stavby před gravitační (dešťovou) vodou je možné nahradit ochrannou přizdívku textilií nebo jinými vhodnými materiály.

Asfaltové izolace

Lze je použít v úrovni terénu i pod jeho úrovní, jako hydroizolaci i izolaci proti agresivní vodě a radonu (max. Střední radonové riziko). Izolace však musí být svařena. Asfalt a dehet jsou nejtradičnějšími a historicky nejstaršími materiály izolace proti zemní vlhkosti. S dehtem se dnes setkáme pouze u starších staveb, při jejich rekonstrukcích, respektive při jeho likvidaci před pokládkou nové hydroizolace. Jinak se už dnes tento „uhelný produkt“ k výrobě izolací vůbec nepoužívá. Daleko vhodnější a taktéž již tradiční jsou právě vodotěsné izolace na bázi asfaltu. A ty dnes patří k nejčastěji používaným hydroizolacím. Setkáme se s nimi buďto ve formě penetračních nebo běžných nátěrů, asfaltových pásů či stěrek. Jinak hovoříme o izolacích z oxidovaného a modifikovaného asfaltu.

Nejčastěji se pokládají na podlahu asfaltové pásy navařováním, lze je však pokládat i za studena (volně) nebo kotvit mechanicky. Speciální typy asfaltových pásů se vedle své hydroizolační funkce používají i jako izolace proti radonu. Současné asfaltové pásy lze charakterizovat jako produkty s vysokou pevnost asfaltových pásů a zároveň pružností izolačních fólií.

Nejčastěji jsou používané izolační modifikované asfaltové pásy. Jejich horní strana je z asfaltové směsi APP (ataktický polypropylen), která má vysokou tepelnou odolnost. Na dolní nosné straně je pak rozměrově stálá vložka (třeba polyester a skelná vlákna) a na ni je nanesena asfaltová SBS směs ( styren-butadien-styren). Ta má na svědomí mechanickou odolnost asfaltových pásů (rozměrová stálost, odolnost proti proražení, vysoká tažnost, hydrofyzikální namáhání). 

Fóliové izolace

Hovoříme o takzvaných „syntetických fóliích,“ které tvoří samostatnou konstrukční vrstvu. Ta je od izolované konstrukce oddělena vyrovnávací textilií. Některé fólie lze lepit do asfaltu, jiné jsou opatřené asfaltovou vrstvou, která je použita k lepení na asfaltové materiály.

Nejčastěji se k hydroizolaci používají HDPE fólie (vysokohustotní polyethylen). Mají nízkou hmotnost, jsou odolné vůči agresivním chemikáliím a snadno se pokládají. Nejčastěji jimi izolujeme základy staveb, obvodové nosné zdivo a podlahy. Stejně jako speciální typy asfaltových pásů se tyto fólie používají i k izolaci radonové (až do střední zátěže).

Dalším typem jsou takzvané nopové fólie. Izolují spodní vlhkost a zároveň umožňují odvětrávání takzvaným pasivním ventilačním systémem ve vzduchovém prostoru mezi fólií a jejím podkladem. Nopové fólie se používají jako izolace tlakové vody.

Novinkou jsou fólie z měkčeného PVC. Jejich ohromnou výhodou je nenáročnost na podklad. Ten může být i vlhký. Materiál je rozměrově flexibilní, nedochází tedy k pohybu konstrukce a jejímu porušení. Fólie z měkčeného PVC lze pokládat za jakéhokoli počasí a při nízkých teplotách. Použít můžeme pouze jednu vrstvu fólie i ve vysoce namáhaných místech. Dokonce je konkrétní druhy PVC fólie možné použít nejen jako hydroizolaci, ale zároveň i jako pochozí vrstvu. 

Stěrkové hydroizolace

Tyto vodotěsné izolace jsou vyráběné tekuté nebo pastovité materiály. Nanášejí se nástřikem, natíráním nebo stěrkováním. Nejčastěji se s nimi setkáme u betonových konstrukcí, ideálně uzavřou povrch betonu a zabrání tak absorbování vlhkosti. Stěrkové hydroizolace se vyrábějí na bázi polyuretanu, akrylátu, nenasycených polyesterů, epoxidových pryskyřic, ale i asfaltu. Pozor však, stěrkové izolace nemohou zvýšit pevnost podkladu, zlepšují tedy pouze vodotěsnost konstrukcí.

Vyrábějí se stěrky jedno a dvoukomponentní, případně i vícekomponentní (dalšími složkami mohou být urychlovače, zpomalovače vytvrzení a jiné). Stěrkové izolace snesou kromě vlhkého podkladu i agresivní prostředí. Aplikace je snadná, bez potřebných manuálních zkušeností, stěrky můžeme dokonce aplikovat i na nerovný povrch. Výsledná izolace však musí být po svém vytvrzení bez spár a švů. Stěrkami snadno ošetříme i ztěží přístupné nebo složité konstrukční detaily. Stěrky navíc snadno opravíme dalším nátěrem. Aplikovat je však lze pouze za teploty vyšší jak 5 ^oC a pokud jde o vícekomponentní stěrkový materiál, je nutné dodržet technologický postup. Povrch pod stěrkou by neměl obsahovat nečistoty, prach a mastnotu.