Zásadní je vždy rozpoznat typ poruchy, její rozsah, příčinu a závažnost a tedy konkrétní stavební situaci. Největší problém samozřejmě nastává při poruchách konstrukčních prvků. Obkladové prvky a jiné doplňky příliš velký problém nepředstavují. Zásadní je proto vždy statika stavby. Důležité je tedy, jak je poškozený prvek konstruován a jak navazuje na další stavební konstrukce.
Odstraňujeme poruchu, ale především i její příčinu
U dřevěných konstrukcí však nejde často jen o samotné odstranění poruchy, ale také její příčiny, například pronikání vlhkosti, napadení houbou a podobně. Porucha se může jevit jako zprvu nepatrná, ale bez odstranění příčiny se bude i po lokální opravě dále rozšiřovat. Jako příklad můžeme uvést ignoraci terénu při stavbě domu a nedodržení výšky dřevěných prvků alespoň 30 cm nad terénem. Součástí odstranění příčiny pak budou terénní práce a vyštěrkování pruhů kolem domu spojené s drenáží.
Odstraňování příčin poruch může být mnohdy velice náročné, jindy může jít o detail. V případě chybně provedené základové konstrukce stavby pak jde o fatální problém. Též je nutné zajistit, aby porucha nepřesahovala do dalších konstrukčních či obkladových dřevěných prvků. U menšího poškození si vystačíme se základní údržbou povrchů dřeva, zanedbání péče o dřevo naopak vede k šíření poruch a nakonec až k snížení životnosti stavby a její tržní hodnoty. Nejhorší variantou je potřeba celkové rekonstrukce domu.
Degradovaný nosný trám
Ochranný nátěr dřeva
Prasklé vedení vody či odpadu představuje v dřevostavbě vážný problém
Opravy a rekonstrukce historických a památkově chráněných dřevostaveb
U těchto staveb je třeba vyjít z poměrně rozsáhlé projektové dokumentace. Historicky cenné a památkově chráněné domy mají svou morální hodnotu, kterou je třeba zachovat. Je proto třeba přistupovat citlivě k opravám a rekonstrukci přenechat renomované firmě se značnými zkušenostmi s prací na historicky cenných dřevostavbách. V podstatě zde nesmíme měnit vzhled budovy, nesmíme používat nevhodné materiály a jednotlivé konstrukční a jiné prvky se musíme snažit pokud možno zachránit a nenahrazovat je bezhlavě novými. Zásadní je také účel, k jakému objekt slouží a bude sloužit. Jinak se přistupuje k rekonstrukci roubené stodoly a roubené chalupy, kterou chceme dále využívat. Oproti tomu u běžných dřevostaveb bez morální (historické) hodnoty si vystačíme s běžnou stavební dokumentací původního a rekonstruovaného stavu.
Původní roubenka
Stavební zásahy při rekonstrukci dřevostavby
Každý zásah do dřevěné stavby je třeba odborně promyslet a navrhnout, ptořebujeme proto veškeré dostupné informace o stavu poškozených stavebních prvků. Pak teprve lze odstranit příčiny a poškozené prvky opravit s ohledem na statiku budovy a ostatní důležité vlastnosti opravovaného stavebního prvku. Zároveň si položíme otázku, zda jsme stavbu dostatečně chránili (či byla někým před námi chráněna) především proti působení vlhkosti. Klíčové jsou hydroizolace základů, přesahy střech, střešní krytina, pod kterou nezateče a povrchová údržba všech přiznaných stavebních prvků oleji, vosky či barvami. V případě dřevěných staveb se vyhybáme syntetickým nátěrům, které dřevo neprodyšně uzavřou. Při porušení syntetického nátěru bude voda do dřeva pronikat bez šance opustit jeho strukturu. Navíc se vzdáme přírodního charakteru dřeva, které lidově řečeno zemře – přestane dýchat.
Původní roubenka
Výměna konstrukčních prvků, v tomto případě částí krovu
Zachování původního hrázdění, byť vidíme místy již značné poškození, staticky je stavba v pořádku
Zásadní je statika rekonstruované stavby, čili stav jejích konstrukčích částí, její tepelně izolační a akustické vlastnosti, ale i požární bezpečnost a hygiena. U běžné stavby bez historické hodnoty můžeme při rekonstrukci dokonce měnit konstrukční řešení, nahradit poškozené dřevo alternativním způsobem a podobně. Z tepelně izolačních materiálů se do dřevostaveb srubového typu a roubenek hodí produkty s hygroskopickými (udržují, pohlcují vlhkost) vlastnostmi, sendvičové dřevostavby naopak vyžadují parobrzdy a parozábrany a jako tepelnou izolaci zde nejčastěji najdeme minerální vatu, která navíc splňuje podmínky požární odolnosti.
A u požární bezpečnosti se zastavme. Nejčastější vadou starších dřevostaveb je vzdálenost dřevěných prvků od komína. Měla by mezi nimi být otevřená mezera široká alespoň 5 cm, případně může být tato mezera vyplněna nehořlavou izolací. Trámy, záklopy stěn, krokve a kleštiny prostě s nebezpečím komína mnohdy vůbec nepočítají. Stejně tak je nutná nehořlavá podlaha kolem zdroje tepla. Minimální rozměry této plochy by měly být 80 cm od dvířek a 80 cm do stran od topidla. Také je vhodné postavit v místnosti se zdrojem tepla zděnou stěnu. Za prvé je to nejbezpečnější řešení, za druhé zajistí zdivo akumulaci tepla (dřevo sice dobře izoluje, ale není schopné akumulovat teplo). A pokud přece jen trváte na pouze dřevěných stěnách a příčkách, je třeba zachovat mezi stěnou a topidlem vzduchovou mezeru alespoň 10 cm, ideálně však mnohem víc.
Horská chalupa
Prevence poruch dřevostaveb
Stejně jako je nutné vytvořit detailní projekt rekonstrukce historicky cenné dřevostavby, je třeba vyjít z kvalitního projektu i u novostaveb a rekonstrukcí standardních dřevěných budov. Stejně důležité je také odborné provedení prací. Zdroj použitých fotografií: www.shutterstock.com
