Na místě stávala stará dřevěná zvonička, jejíž dřevo se už rozpadalo. Před ní kontejnery na tříděný odpad. A rázem se všechno změnilo. Ne každý sympatický, příjemný počin architektů musí být ověnčen medailemi a cinkat na každém kroku jako ovce se zvonečkem na louce. Někdy stačí jen málo. Přitom nová zvonička v Krásné pod Lysou horou cinká doopravdy. Dá se v ní však i na chvíli odpočinout a schovat se před nepřízní počasí, nebo se i pomodlit.
U hlavní cesty, která spojuje obec Krásné se světem, stála skoro sto let stará zvonice. Tedy malá zvonička, prostě jednoduchá dřevěná konstrukce, která chrání zvon. Vlastně zvonek. Zvoneček. Původně zde zřejmě byla jenom dvojice dubových pilířů, které nesly zvon. A nad ním malá jehlanová stříška. Zvoničky tak obvykle vypadaly.
)
V druhé polovině 20. století však zvonice byla rozšířena o dřevěný přístavek se sedlovou střechou. Konstrukci stavby tvořil ocelový skelet kombinovaný se dřevem a zaklopený smrkovými prkny. To celé stálo velice nedůstojně vedle kontejnerů na tříděný komunální odpad. Zvonice přitom byla díky přístavbě vlastně uzavřená a nepřístupná, určená jenom pro jeden účel. To se ale někdo vůbec musel dostat dovnitř. Zatímco nová zvonice se zcela otevřela veřejnosti a stala se oblíbeným místem pro zastavení, ale i jako krátkodobý úkryt před nepřízní počasí.
)
)
Nová zvonička ukazuje, že kultivovat veřejný prostor lze i malými věcmi za malé peníze. Nemusí být vůbec zapotřebí velké rozpočty, ambice a sny. Svou formou se zvonička symbolicky otevírá směrem do krajiny jako jakýsi trychtýř. Důvod? Má nést co nejlépe zvuk zvonu. Tradiční bouda s pilíři a zvonem byla nahrazena objektem (budovou), který skrývá vše pod jednou střechou. Dvojice pilířů nesoucí zvon a jeho zastřešení byla nahrazena vyvýšením hřebene střechy. A právě v průčelí objektu je pod hřebenem střechy umístěn původní zvon. Tak, aby byl pořád vidět. Jako ten původní, skoro se však nyní zdá, že bychom se ho mohli i dotknout.
Dispozice zvoničky je přitom rozdělena na dva prostory. Prvním prostorem je závětří s lavičkou a nikou, do které lze umístit kytice a svíčky, vlastně jde o místo odpočinku i duchovní pietní místo zároveň. Druhým prostorem je zadní část s lanem ovládajícím zvon. Manipulační prostor je od závětří oddělen pouze perforovanou příčkou z dřevěných smrkových lamel, ve které je zakomponován dubový kříž z původních trámů. Jde o jeden z fragmentů z původní stavby. Zvonici osvětluje po setmění svítidlo, které je umístěné u podlahy manipulačního prostoru. Skrz laťování mezi zádveřím a manipulačním prostorem proto vrhá na šikmé plochy podhledů paprsky a stíny připomínající symbol božského oka.
)
)
)
)
Zvonička v Krásné byla oceněna v rámci České ceny za architekturu 2024 Agenturou ochrany přírody a krajiny, jelikož působí jako tradiční prvek, který udržuje kontinuitu duchovní tradice horské krajiny Beskyd. Tato jednoduchá a vzdušná stavba v sobě spojuje typické místní stavební zvyklosti s moderním výrazem současné dřevostavby. Střešní krytinu má šindelovou a obklady dřevěné. Svým otevřením do krajiny zvonička láká návštěvníky k zastavení a nahlédnutí dovnitř.
)
)
)
)
Zvoničku v Krásné navrhl ateliér Kocián & Liška architekti. Spoluautory jsou Zdeněk Liška a Václav Kocián, dále spolupracovali Natálie Ollender, Patrik Žídek a Tomáš Kocich. Zvonička stojí v Moravskoslezském kraji, v Krásné pod Lysou horou. Nezapomeňte si ji při své cestě do těchto končin prohlédnout.
Zdroj: autorský článek – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, ceskacenazaarchitekturu.cz, cka.cz, novinky.cz
)
)
)
)
)
)
