Většina z nás, když uvidí krásné plody mochyně (Physalis), zpozorní a vzpomene si – jé, ty lampionky znám, to pěstovala babička a pak sušila. Ovšem právě na slovo mochyně si vzpomene málokdo. U nás je známa pod zlidovělými názvy židovská či peruánská třešeň (jde o dva různé druhy s různě zbarvenými plody). Mochyně má i další lidové názvy a například na Slovensku jí říkají Boľačkové ziľa, což je celkem trefná metafora léčebných účinků mochyně.
Plody mochyní jsou po usušení nádhernou ozdobou, která se hojně využívá do suchých vazeb, různých věnců a podobně. Ovšem tato rostlina se využívá i jako léčivka a její plody jsou uváděny jako jedlé, vaří se z nich džemy, nebo plody kandujeme. Ale pozor, chemicky prý není tato rostlina dostatečně prozkoumána a po požití většího množství plodů některých druhů mochyně se mohou projevit žaludeční nevolnosti a zvracení. Pokud nedojde spolu s nevolností ke spontánnímu zvracení, je třeba zvracení vyvolat například aktivním uhlím. Plody též mohou způsobit závrať a nebo halucinace, ovšem tyto druhy mochyní se u nás nepěstují, nebo pěstují jen vzácně. A pozor: nezralé bobule nejenže mají odpornou chuť, ale obsahují velké množství jedovatého solaninu, podobně jako zelená rajčata či brambory.
Co mochyně obsahuje
Rod Physalis zahrnuje na 100 různých druhů a patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae), jako třeba brambory. Již jen zařazením do čeledi o sobě tato rostlina říká, že konzumace plodů není až tak jednoduchá, i tolik známé a rozšířené brambory je třeba tepelně upravovat a pokud jsou zelené, jejich konzumace se nedoporučuje. Plody mochyně obsahují cukr (sacharidy), kyselinu citrónovou (větší množství vitaminu C než v citrónu) a další organické kyseliny, alkaloidy, karotenoidy, třísloviny, minerální látky a další. V prýtech a zvětšeném kalichu najdeme mírně jedovatou hořčinu physalin, v listech zase pektinové a pryskyřičné substance, cukr, mastný olej a tanin.
Rostlina mochyně
Léčebné účinky mochyně
Pro léčebné účinky se sbírá právě plod mochyně, a to v době zralosti a bez kalichu. Plody se suší ve stínu či uměle, kdy teplota nesmí překročit 40 oC. Plody mochyně mají močopudné účinky a používají se k vylučování solí kyseliny močové při onemocnění ledvin a močových cest. Ovšem používají se i při otocích, dně a revmatismu do koupele a třeba šťáva z čerstvých plodů se osvědčila proti svědění. Svým obsahem pektinů mochyně dovede příznivě regulovat trávení, snižuje krevní tlak, obsah cholesterolu v krvi a zlepšuje činnost nervové soustavy. Odvar se vaří cca 5 minut a doporučuje se odvařit 15 až 30 g této drogy v 0,5 litru vody. Nesmíme přitom vypít více jak 2 skleničky denně. Plody mochyně - sladce nakyslé bobule – mají příjemnou ananasovou vůni.
Plody se však dají pojídat i čerstvé, kandované, sušené, kompotované a v podobě džemu. Lze je přidat do moučníků a jiných cukrářských výrobků, ovšem i do likérů.
Původ a botanika
Mochyně pochází z Jižní Ameriky, především z Peru a Guatemaly. Plody mochyně jedli indiáni po tisíceletí. Z Jižní Ameriky se mochyně později rozšířila do USA, Asie, Afriky a Evropy.
Mochyně židovská (Physalis alkekengi) je u nás pěstována jako jednoletá (v domovině i jako víceletá). Dorůstá do výšky 1 metr a šířky až 1,8 metru, pokud jí poskytnete ty nejlepší podmínky. Střídavě postavené listy mochyně jsou protáhle vejčité a celokrajně vroubkované. A právě z úžlabí listů vyrůstají převislé květy s pětiklanným kalichem a světle žlutou pěticípou korunou s pěti tyčinkami a svrchním semeníkem. Plodem mochyně židovské je oranžová bobule o průměru 2–3 cm. Bobule je zcela uzavřena ve zvětšeném a nafouklém lampiónku, typickém v době zralosti žluto-oranžovou barvou. Drobná semínka mochyně jsou rozptýlena v dužině každé bobule.
Mochyně peruánská (Physalis peruviana) se též pěstuje jako jednoletá letnička, ovšem vypadá jako vzrostlý keř. Dekorativní je svými listy, květy i plody. Tato rostlina je až dva metry vysoká, její rozložité lodyhy se srdčitými listy bývají dlouhé až 17 cm. Mají výrazně vykrajované, zvlněné okraje, hnědavé žebrování a jemné ochmýření. I u této mochyně se po odkvětu její kalichy zvětší a vytvoří obaly plodů –lampionky. Uvnitř každého lampionku je 1 bobule žluté či světle hnědé barvy, velká 1 až 2 cm. Kalich (lampiónek) je po dozrání slámově žlutý. Plody mochyně peruánské jsou považované za velmi chutné, zdravé a bezpečné.
Mochyně židovská (Physalis alkekengi)
Mochyně – nezastupitelný aranžér
Mochyně bujně rostou a bohatě plodí. Jejich plody s obaly (lampiónky) jsou přitom předurčeny k impozantním dekoracím. Můžeme využít lampiónky celé – nepoškozené, z lampiónků obnažené plody pravidelným naříznutím zbytnělého kalichu, kdy vypadá každý plod jako květ s okvětními lístky, ovšem můžeme použít k aranži i celé stonky (lodyhy) s mnoha květy. Aby nevypadaly rostliny v tomto případě po usušení nepřirozeně, sušíme je opačně než ostatní byliny – kořenem dolů. Plody tak zůstanou v přirozené poloze.
Jak pěstovat mochyni?
Tuto teplomilnou rostlinu pěstujeme především v nižších – teplejších polohách. Aby se jí dařilo, vyžaduje teploty mezi + 16 a + 25 oC. Ideální jsou lehčí a humózní půdy, v těžších půdách se opožďuje a špatně dozrává. Rostlina vyžaduje slunné polohy (polostín) a ochranu před větrem. Sazenice mochyně mají stejnou pozici v osevním postupu jako rajčata. Před výsadbou je třeba záhon pohnojit, ovšem stačí i jen kvalitní kompost. Ven můžeme mochyni vysazovat až po polovině května – po ledových mužích. Semena mochyně vyséváme do truhlíků v březnu až dubnu. Mochyni vysazujeme do sponu 80 × 100 cm. Sazenice můžeme nastlat bílou či černou netkanou textilií. Ovšem do studeného pařeniště lze mochyni vysazovat již od konce dubna. Jakmile rostliny dorostou až k zasklení pařeniště, vysadíme okna a rostliny necháme volně růst. Mochyni sklízíme od srpna až do prvních podzimních mrazíků. Nastýláním a pěstováním pod fólií urychlíme sklizeň o 2 až 3 týdny. Jedna rostlina nám vynese cca 2 kg čerstvých plodů. Mochyně roste poměrně expanzivně, časem proto může utlačovat okolní rostliny. Množí se dělením a nebo semeny.
)
 - plody se zbytnělými kalichy - lampiónky)
