Děje se to každý rok, každé jaro. Co přesně? To, že se touhle dobou vždycky hezkých pár lidí odhodlá k tomu, že si letos přilepší. Tím, že začnou zahradničit. A že tím trochu pomůžou domácímu rozpočtu. Jenže většina z nich selže. Buď u toho fantastického koníčku nevydrží, anebo nic neušetří. Proč?
Není zvykem psát na stránkách ČESKÉSTAVBY.cz knižní recenze. Zvlášť ne na knihy, které šly do tisku před devatenácti lety, a v češtině nejspíš ani oficiálně k dostání nejsou. Ale opus autora Williama Alexandera si trošku vaši pozornosti zaslouží. Název jeho knihy The $64 Tomato (Rajče za čtyřiašedesát dolarů) trochu pointu prozrazuje.
V krátkosti: kniha pojednává o tom, jak se jeden chlapík (autor osobně) rozhodl zvelebit 190 metrů čtverečních půdy za svým staro-novým domem. Jeho snem byla zahrádka organická, ekologická a vůbec trendy, a on si za tím opravdu uměl jít. I když to znamenalo zápasit s počasím, chorobami rostlin a lstivými zvířecími škůdci. Nebo plánovat rodinné dovolené a pracovní cesty tak, aby mohl zahradničit.
Dá se říct, že po pár sezonách se mu to skutečně povedlo. A když ve finále provedl ekonomickou analýzu nákladů a výnosů, posčítal to, co investoval do veškerého vybavení a připočítal k tomu amortizaci nákladů? Zjistil, že ho vlastně to jedno bio-rajče, které slavně vypěstoval a přinesl na talíř své rodině, stálo 64 dolarů. Přibližně 1500,- korun.
Kniha je to memoárová, vtipná a čtivá, a docela slušně by mohla doplnit knihovničku tam, kde máte zastrčený Zahradníkův rok od Čapka.
)
Rajče za čtyřiašedesát dolarů (s neméně vtipným podtitulem Jak jeden muž málem přišel o zdravý rozum, utratil celé jmění a prožil existenční krizi při hledání dokonalé zahrady) tu ale zmiňujeme hlavně proto, jak se spolu s každým jarem vynoří odnikud mračno nadšenců, kteří pod vlivem optimistického počasí pojmou záměr začít sami zahradničit.
S tím, že nejčastějším argumentem pro takový počin bývá, že chtějí trochu ušetřit na nákupu zeleniny a ovoce tím, že si vypěstují vlastní. Kniha humoristicky na tyto představy nasazuje. Protože pokud jdete (napoprvé) do zahradničení s tím, že je to způsob, jak ušetřit, čeká vás velmi bolavý střet s realitou.
)
Není to cesta, jak ušetřit
Náklady spojené se zahradničením i na malinkém pozemku se totiž umí velmi rychle nasčítat až do opravdu bolavě vysokých částek. A pokud jde o prvotní ziskovost, máte asi větší šanci na úspěch v loterii, než že skrze zahradu hned ušetříte. Nechceme tím říct, že začít zahradničit kvůli úsporám je špatný motiv. Ale je možná trefnější říkat, abyste předešli zklamání, že to děláte z nějakého jiného důvodu.
Jakého? Třeba proto, že to, co si vypěstujete, bude vždy čerstvější než cokoliv, co si můžete koupit. Nebo proto, že zahradničení je skvělé cvičení. Zahradničením si můžete dopřát něco, co na pultech obchodů k sehnání není. Třeba kolekci dvaceti odrůd rajčat v jednom salátu. Anebo to, že na rýpání se v hlíně a sledování toho, jak to krásně roste, je něco magického. Jen to zkrátka není hned o úsporách.
Ušetřit skrze zahradu samozřejmě lze. Ale ten trik, jak reálně ušetřit peníze na zeleninové produkční zahradě, spočívá v omezení nákladů při maximalizaci výnosů. A to je něco, čemu začínající prvo-zahradníci ještě úplně nehoví. Chtějí to mít hezké a úhledné, promakané, vymyšlené, rozplánované. Prostě dokonalé. A pak končí, zoufalí a zlomení neúspěchy, s rajčetem za patnáct stovek.
Že ústa si každý musí nejprve natlouct sám (lidová moudrost to praví trochu peprněji) pořád platí, ale pokusíme se alespoň několika primitivními radami nastínit, jak třeba začít se zahradničením tak, aby to úplně nebolelo a obešlo se to, pokud možno, bez trvalých následků.
Vynecháme klasické (zahradnické) rady a moudra a přidržíme se spíš těch trendy věcí, které je lepší nedělat. Takže?
)
Co nejdůležitějšího budete potřebovat? Nebo vlastně nebudete?
- Měřič vlhkosti (vlhkoměr), Ph-metr, bariéry proti plevelům. To jsou přesně ty věci, které nekupujte.
- Dále nepotřebujete hnojiva, postřiky, mykorrhizní houby, akcelerátory kompostu ani rostlinnou výživu. Prostě nic.
- Semena nebo sazeničky? S tím prvním je víc práce. Pokud jste začátečníci, zkuste spíš sazeničky.
- Předpěstování? To zvládnete bez pařníčků, skleníků, jiffů, pěstebních a vyhřívacích podložek. Bez teploměrů, rosení, přesazování a otužování.
- Úprava zahrady? Ta se dá nastartovat s jedním rýčem a motyčkou. Jiné vybavení do začátku netřeba.
- Nezařizujte si vyvýšené záhonky. Je to zbytečně moc práce a do začátku to vážně není zapotřebí.
- Stačí vám jen docela obyčejná hlína, nepotřebujete žádný speciální substrát ani mulče nebo kompost.
- Neperte se hned s celým svým pozemkem. Udělejte si na začátku zahrádku malou, kapesní. Za rok třeba větší.
To jsou ty úplně základní věci do nebolavého startu.
Pěstujte to, co se vám vyplatí
Pochopitelně, že v těch dobrých radách budeme pokračovat dál. A zaměříme se na to, co vlastně pěstovat. Určitě by to mělo být něco, co vám chutná a přináší radost. Ale současně by to nemělo být nic náročného, komplikovaného nebo choulostivého. Zkrátka nic, co v začátcích potřebuje větší zahradnické know-how. Takže?
- Papriky, zelí, chřest, kukuřice, květáky, kapusta. Co s nimi? Vyhněte se jim.
Mají relativně malý výnos, od semínka či sazeničky k úrodě jim to dlouho trvá a k jejich pěstování je třeba více zkušeností. Letos s nimi prostě počkejte, a nechte si je až do dalších sezón. Až si trochu vypěstujete tu vlastní zahradnickou rutinu. Proti nim lze naopak postavit plodiny, které není velký kumšt vypěstovat a přitom si rostou docela (chutně) samy.
- Salát, rajčata, hrášek, fazole, okurky, ředkvičky, cukety, mrkev nebo dýně. Jasná volba.
A co dál?
- Do svého výběru rostlin vhodných k pěstování pusťte ekonomický rozměr přemýšlení.
Existuje totiž docela dost plodin, které jsou nenáročné na pěstování a k úrodě s nimi můžete přijít lacino… ale současně jsou takové na trhu běžně k dostání a jsou levné. Typicky třeba brambory. Během podzimu je pořídíte po celých pytlích lacino, takže se asi nedá říct, že byste nějak zvláštně ušetřili tím, že si doma uděláte vlastní brambořiště. Zrovna tak třeba cukety. Jsou fajn, ale… k čemu je vám metrák cuket?
)
Vyšší přidaná hodnota naopak může fungovat u nejrůznějších jedlých plevelů a salátové zeleniny. Hlávkový, ledový, kadeřavý, římský, rukola, polníček, čekanka, řeřicha, štěrbák. To jsou kousky, které není těžké vypěstovat, a jejich nákup přitom vyjde draze. Takže pěstovat je – pokud tedy fandíte salátové zelenině – je docela rozumná a ekonomická volba. To je ten produkt, na kterém můžete skutečně ušetřit.
S šetřením skrze zahradu se pojí i časové měřítko. Obecně platí, že když začínáte, tak se na malé zahradě snažíte vypěstovat něco čerstvého, k okamžité spotřebě. Až se trochu zavedete, po pár sezónách, pro vás začnou být ekonomicky zajímavé plodiny, které se naopak dobře skladují a dlouho vydrží. Těmi pak vylepšujete svůj rozpočet v průběhu roku.
)
Magie úsporného zahradničení
Úplně samostatnou dimenzí v plánování podle náročnosti, výnosu a námahy si pak vyslouží víceleté rostliny. Řekněme třeba pažitka, rebarbora, jahody. Proč? S jednou výsadbou se moc nenadřete, a rostliny si pak plodí tak nějak vytrvale, automaticky. Na jahodách se navíc dá docela slušně vydělat/ušetřit. Čím víc takových nenáročných druhů dokážete pěstovat, tím víc si zlepšíte svou bilanci.
S postupem času se pak naučíte další úsporné finty. Jednak třeba sběr vlastních semínek nebo konzervování úrody, tak třeba i práci šetřící mechanismy, jako mulčování nebo využívání krycích plodin. Nebo principy vertikálního pěstování. To všechno jsou už ale ty pokročilejší krůčky v zahradnické praxi. Je to něco, co je třeba neuspěchat.
Většině začínajících zahradníků nechybí zápal, a tak to prostě hned na startu přeženou. Svou zahradu si rozplánují jako velké dílo, které ovšem nebudou schopni časově ustát. A často nedopěstují ani svou první úrodu, protože toho na ně bude moc. O úsporách v takovém koníčku, do kterého napoprvé investujete tolik energie pro nic, pak nemůže být ani řeči.
Klíčem k ekonomickému zahradničení je začít z mála, a nesnažit se zbytečně investovat tam, kde není zapotřebí. Protože jinak to dopadne, inu, jako s tím rajčetem za patnáct stovek.
Zdroj: Wikipedia.org, Overdrive.com, IAstate.edu, WilliamAlexander.com, publisherweekly.com, GardenMyths.com
