Muďoul trojlaločný (Asimina triloba) si získal mnohou různých názvů: indiánský banán, banán chudáka, hoosier banán, pawpaw. Indiánský banán je vlastně název exotického ovoce, které si vypěstujeme i v našich zahradách. Přitom kvalita a chuť plodů je se známými banány skutečně srovnatelná. Tento exotický, opadavý, ovocný strom má dokonce jedny z nejkvalitnějších exotických plodů, obsahujících nejvíce bílkovin.
Muďoul (Asimina) je rodem nižších dvouděložných rostlin z čeledi láhevníkovité (Annonaceae). Tyto opadavé dřeviny mají jednoduché střídavé listy a značně velké květy. Rod muďoul zahrnuje 8 druhů a ve volné přírodě je rozšířen v jihovýchodních oblastech USA, především na Floridě, nepatrně ale přesahuje až do Kanady. Vlastně jde o jediný rod čeledi láhevníkovité, který zasahuje do mírného pásu.
Přes svůj exotický původ je muďoul velice houževnatou dřevinou, která se k nám dostala okolo roku 1990, čili s pádem železné opony. Do té doby byl znám pouze botaniky. Navíc je tento strom svou stavbou i velmi dekorativní. Jeho plody, které jsou vzdáleně podobné banánům, obsahují podobné látky a též se v kuchyni podobně zpracovávají. Muďoul je velice přizpůsobivý strom, nejraději však má půdy bohaté na živiny a humus, půdy vlhké a snese vyšší obsah vápníku v půdě. Raší velmi pozdě a proto zdatně uniká i pozdním jarním mrazíkům. V době vegetačního klidu přitom přežije i mráz větší jak –25 °C. Muďoul kvete 2 až 3 týdny, což mu v zahradě dodává na zdobnosti.
Muďoul
Nejjednodušším způsobem, jak muďoul získat, je koupě mladého stromku. Ale pozor, kultivary, které jsou schopny rodit, musí být naroubované. Ovšem právě tyto roubovance tvoří korunu s dostatkem plodného dřeva. Zprvu strom vyžaduje střídmý výchovný řez a v dalších letech bude stačit řez udržovací, díky kterému zachováme tvar a další vlastnosti koruny.
Při výsadbě mladého stromku nesmíme narušit jeho kořenový bal a obnažit kůlový kořen. Byl by to pro stromek značný šok, který by nemusel přežít. Kořenový systém muďoulu je chudý na drobné kořenové vlášení, proto je tolik choulostivý.
Muďoul dorůstá výšky 2 až 12 m, může tedy být keřem, malým stromkem, i velkým stromem. Borku má tenkou, tmavě hnědou, podélně praskající. Jeho dřevo je zeleno-žluté, lehké, měkké, hrubě zrnité a houbovité. Pupeny jsou malé, hnědé a chlupaté. Listy jednoduché, střídavé, vejčité, celokrajné, lysé nebo chlupaté, 20 až 35 cm dlouhé a 10 až 15 cm široké. Zcela vyvinuté jsou hladké, na líci sytě zelené, na rubu světlejší, na podzim se zbarvují rezavě žlutě.
Rozříznutý plod muďoulu
Vůně rozdrcených listů připomíná zelenou papriku, nepříjemně páchnoucí květy vyrůstají jednotlivě nebo po 7 až 8 v úžlabních svazečcích. Jsou velké 4 až 6 cm v průměru, mají 3 kališní a 6 korunních lístků ve dvou nestejných kruzích. Kališní lístky jsou zelené, chlupaté, korunní jsou bílé, fialové až červenohnědé. Na bázi korunních lístků jsou přítomna nektária. Plody muďoulu jsou velké bobule, obvykle v souplodí po 3 až 5 z jednoho květu, 3 až 16 cm dlouhé, se třemi až mnoha semeny.
Muďoul je zajímavý i svými léčivými vlastnostmi, obsahuje totiž látky, které jsou testovány pro alternativní léčbu rakoviny. Produkce účinných látek se však u jednotlivých jedinců muďoulu velmi liší.
Květ muďoulu
Plody muďoulu jsou největším původním ovocem Severní Ameriky. Za zralosti však mají velice krátkou trvanlivost. Chutí se podobají banánu a mangu, přičemž mají více bílkovin než většina ostatních druhů ovoce. Plody můžeme sušit do marmelád nebo želé, případně kompotovat. Lze z nich vyrobit dort či upéct koláč. Pozor však na semena, která obsahují toxické acetogeniny (polyketidy) s insekticidními vlastnostmi. Některé indiánské kmeny používají suchý prášek ze semen muďoulu na hlavy dětí proti vším.
A právě muďoul trojlaločný (Asimina triloba) je jediný zástupce čeledi, který je schopen přežít středoevropské zimy. Dlužno však říci, že v našich podmínkách dosahuje pouze keřovitého vzrůstu, o statném stromu si nechme jen zdát. Zdroj: magazinzahrada.cz, wikipedia.org, ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
