Zlatice (Forsythia) vítá každoročně příchod jara záplavou nádherných žlutých květů. A zaplesají nejen žlutě žárlivá lidská srdce. Zlatice patří k nejoblíbenějším časně z jara kvetoucím dřevinám, nesmíme si ji však plést se štědřencem, který je právem lidově nazýván zlatým deštěm, zatímco zlatici tak mnozí říkají z neznalosti. Štědřenec je na rozdíl od nejedovaté zlatice jednou z nejjedovatějších rostlin na našich zahradách. Už jen malé množství sladké šťávy na pokožce způsobí problémy alergikům a pozření i jen několika květů či lusku může být smrtelné. Záleží jen na množství pozřeného jedu.
Sněženky a bledule se krčí při zemi ve zbytcích sněhu, když ohlašují jaro, ovšem zlatice se hrdě vyjímá na zahradě jako žluté jarní slunce. Na jejích žlutých a pružných větvičkách vyrazí stovky květů. Když odkvete, nahradí ji záplavou žlutých květů právě štědřenec (Laburnum anagyroides z čeledi Fabaceae) a jelikož mají oba druhy podobné nároky na stanoviště a pěstování a vedle sebe se dobře snáší, budou nám po sobě žlutě zdobit zahradu až do konce června.
U nás je zaběhlou tradicí, že větvičky obalené žlutými květy zlatého deště jsou součástí velikonoční výzdoby. Květy z větviček ve váze s vodou postupně opadávají a zasypávají okolí vázy. Ovšem tato tradice není příliš stará, zlatice se k nám dostala teprve před cca 100 lety.
Zlatice (Forsythia) je krásný, vzdušný, okrasný keř střední výšky. Dosahuje tvaru buďto vzpřímeného a nebo silně převislého. Rod Forsythia patří do čeledi olivovníkovitých a zahrnuje 7 druhů - 6 pochází z východní Asie a 1 z jihovýchodní Evropy. Vědecké rodové jméno připomíná britského botanika Williama Forsytha, ředitele královské zahrady v Kensingtonu. Zlatice má listy opadavé, vstřícné, vejčité až podlouhle kopinaté. Její květ je zlatožlutý, čtyřcípý, po dvou až třech květech v paždí listů ještě před rašením listů. Jejím plodem je tobolka.
Vykvetlá zlatice v mobilní nádobě
Pěstování zlatice
Zlatice je zcela nenáročný keř. Potřebuje slunné stanoviště, jelikož v polostínu špatně kvete a také lehčí, humózní, záhřevnou a dostatečně vlhkou půdu (resp. nikoli příliš suchou) – v zásadě tedy běžnou zahradní zeminu. Velmi dobře tento keř vypadá například před tmavším pozadím jehličnanů, ovšem na jaře bude kvetoucí krásný všude, dokonce i v mobilních nádobách či na skalce.
Forsythia kvete pěknými zvonkovitými květy žluté barvy, kterými jsou větvičky doslova obsypané. Zlatice zakládá květní orgány na dřevě již v předcházejícím roce, proto je třeba provést řez ihned po odkvětu, aby měla rostlina dostatek času vytvořit do příští sezóny nové vyzrálé výhony. Větve stříháme až k postranním, níže rostoucím mladým výhonům, ale jen některé – musíme stále myslet i na tvarování keře. Po příliš silném zmlazení keř vytvoří deformované, plazivé výhony a neroste. A pokud jde o samostatně rostoucí keř, stačí jej pouze prosvětlit, jelikož pravidelný tvar nevyžaduje. Hlavní řez je třeba provést nejdéle v druhé polovině května, jinak by keře nestihly vytvořit do podzimu nové letorosty schopné založit květní orgány.
Zlatice množíme řízkováním a snadno je můžeme přesazovat, a to dokonce i starší rostliny. Z obchodu si můžeme domů přinést kontejnerované prokořeněné sazenice, které se snadno uchytí. Jejich roční přírůstek činí 20 – 30 cm. Prostokořenné sazenice seřezáváme hned po výsadbě, u kontejnerovaných stačí řez po odkvětu. Sazenicím prospěje i přihnojení hnojivem určeným pro okrasné dřeviny. Keř zkrátíme na polovinu výšky a dva ze zkrácených výhonů ještě až na jednu řadu oček nad zemí. Poloviční výhony budou tvořit základ hustoty keře, z hluboko seříznutých výhonů vyrostou dlouhé pruty. Pokud má sazenice tři výhony, hluboko seřízneme jeden, pokud 4, seřízneme hluboko 2 výhony, při pěti 3 atd. Výhony seřezáváme rovnoměrně a ty delší necháváme na obvodu. Výhony pak můžeme zkrátit ještě v létě, čímž dosáhneme zahuštění rostliny. Teprve pak keř kvete v celém objemu a nikoli jen na vrcholcích a po obvodu.
Přestárlé či poničené keře dobře snesou tvrdý řez až těsně nad zemí, dobře pak zmladí. První rok po tvrdém řezu narůstají velmi dlouhé, bujné výhony. Dále už o keře pečujeme stejně jako o nově vysazené rostliny.
Vykvetlá zlatice na zahradě
Druhy a kultivary zlatice
Nejčastěji se u nás setkáme se zlaticí prostřední (Forsythia x intermedia), což je kříženec původních druhů zlatice převislé (F. suspensa) a zlatice zelené (F. viridissima). Ovšem dosud bylo vyšlechtěno mnoho kultivarů. Jako solitér na samostatném stanovišti zaujme kultivar Goldraush, který je vysoký a široký 1 až 2 metry, od země vyhání větve do tvaru V a má mimořádně velké zlatožluté květy. Pokud chceme vytvořit živý plot, sáhneme po 3,5 m vysokých kultivarech Karl Sax a nebo Lynwood, případně nižších kultivarech (rostoucích jen do výšky 1,5 metru) Maluch a Minigold. Všechny tyto kultivary vytvoří husté a neprostupné keře. Do skalky můžeme pro změnu vysadit pouze cca 40 cm vysoký kulatý kultivar zlatice zelené Bronxensis. Kultivar Citrus Swizzle má pro změnu listy s citrónově zeleným středním žebrem, které časem až krémově zbělá a na podzim jsou listy před opadem jasně vínové. Kultivar Atrocarpa zase nabízí převislé smuteční větve a byl vyšlechtěn z původního druhu zlatice převislé.
)
