Nedostatečné větrání způsobuje kumulaci vydýchaného, vlhkého vzduchu v interiéru. A důsledek? Bolesti hlavy, špatné soustředění, neklidný spánek, hromadění škodlivin ve vzduchu, které přímo ohrožují naše zdraví.
Kvalita vnitřního prostředí a tedy především vzduchu v interiérech (nejen teploty) má zásadní vliv na naše zdraví a pohodu. Obecněji se používá výraz obytný komfort, který neznamená pohodlné rozvalení se na pohovce u televizoru, ale absenci plísní, alergenů, optimální vzdušnou vlhkost, teplotu prostředí a především právě čerstvý, nevydýchaný vzduch. Pravidelný přísun čerstvého vzduchu je prostě klíčový.
Z těchto důvodů je dnes již standardem řešení nejen tepelně-technických parametrů při projektování budov, ale také vnitřního mikroklima včetně ovzduší, osvětlení a hluku. Dostatek čerstvého vzduchu jsou spolu s tepelným komfortem základem pro zdravé prostředí a účinnou regeneraci lidského organismu. Doma si máme odpočinout, nikoli trpět. A nejen doma, ale i na pracovišti, ve školách, školkách, nemocnicích, obchodech apod. hraje zdravé prostředí zásadní vliv. Ovlivňuje náš výkon, soustředění a nakonec i zdraví.
Bohužel však dnes dochází často k tomu, že mnoho budov bylo znehodnoceno snahou o maximální snížení tepelných ztrát. Staly se z nich vzduchotěsné krabice, kde se při nedostatečném větrání daří nebývale dokonce i plísním, především pak na chladnějších površích, kde kondenzují za teploty rosného bodu vodní páry. Nejčastěji to bývají ostění oken a vstupních či balkónových dveří. Rekonstrukce budov jsou v tomto ohledu skutečným problémem. Pokud totiž staré domy netěsnily, dýchaly, docházelo k takzvané přirozené výměně vzduchu (infiltraci). Otázka větrání dodatečně zateplených budov s novými, těsnými okny, je proto velice palčivá.
U novostaveb bývá již standardem instalace rekuperačního zařízení a přívodu vzduchu, u starších domů však jde o poměrně náročný stavební zásah. Vzduchotěsné domy bez přirozeného větrání přitom přináší riziko hromadění škodlivin, především pak CO2 (oxidu uhličitého), vlhkosti a těkavých látek, které se uvolňují z různých materiálů a výrobků, jež jsou součástí staveb a vybavení interiérů.
Relativní vlhkost vzduchu by přitom neměla přesáhnout 60%, při vyšší vlhkosti již hrozí šíření plísní a dochází k větší kondenzaci vodních par. Například průměrná čtyřčlenná rodina dovede za jediný den vyprodukovat více jak 12 litrů vody ve formě vodní páry. Vezměte nádobu o takovém objemu a rozlijte ji v místnosti po podlaze. Neuvěřitelná spoušť, že?
Druhou největší škodlivinou je ve vzduchu koncentrace oxidu uhličitého (CO2). Zvýšené množství oxidu uhličitého stojí za snížením koncentrace, únavou a ospalostí. Obzvláště v ložnicích pak stoupá koncentrace CO2 rychleji. V místnostech se zavřenými dveřmi a okny hodnoty CO2 velmi rychle přesahují koncentraci 2000 ppm (parts per million = počet jednotek v milionu celkových jednotek). Jak si toto číslo představit? Vydechovaný vzduch má cca 40000 ppm, doporučený horní limit ve vnitřních prostorách je 1500 ppm.
Koncentrace CO2 [ppm] versus účinky na lidský organismus
- 350 ppm - úroveň venkovního prostředí
- do 1000 ppm - doporučená úroveň CO2 pro vnitřní prostory
- 1200 až 1500 ppm - doporučená maximální úroveň CO2 pro vnitřní prostory
- 1000 až 2000 ppm – projevují se příznaky únavy a snižování koncentrace
- 2000 až 5000 ppm – mohou nastat bolesti hlavy
- 5000 Maximální bezpečná koncentrace bez zdravotních rizik
- > 5000 ppm – projevuje se nevolnost a zvýšený tep
- > 15000 ppm - dýchací potíže
- > 40000 ppm - možná ztráta vědomí
(Zdroj: Z. Mathauserová, Hygienické požadavky na vnitřní prostředí staveb, TZB-info)
Všimněte si, že hodnota 40000 vlastně znamená dýchání pouze zcela vydýchaného vzduchu přímo od úst někoho jiného. Jak tedy zajistit pravidelný přísun čerstvého vzduchu? A je to možné pouze okny a dveřmi?
Větrání okny a dveřmi zpravidla znamená vytvoření průvanu, zvýšení nákladů na vytápění, vnikání prachu, pylů, chemikálií ve venkovním vzduchu (např. smog) a také venkovního hluku do interiéru. Navíc takto nejsme v žádném případě schopni zajistit optimální větrání. Buďto je toto větrání nedostatečné a nebo naopak nadměrné a tepelné ztráty jsou pak opravdu vysoké.
Jaká se tedy nabízí účinnější alternativy? Stále nejrozšířenější je nucené rovnotlaké větrání. Zároveň je jím přiváděn čerstvý vzduch a odváděn vzduch znehodnocený, odpadní. Toto větrání se dnes zpravidla doplňuje o rekuperaci, čili předehřívání příchozího vzduchu vzduchem odpadním. V novostavbách se nejčastěji instalují rekuperační centrální jednotky, ve starších budovách lze řešit situaci jednotkami decentrálními (lokálními), čili samostatnými jednotkami pro jednotlivé místnosti.
Decentrální (lokální) jednotky mají menší rozměry a jejich montáž zahrnuje pouze vyvrtání jednoho otvoru do obvodové stěny. I decentrální větrací jednotky zajišťují pravidelné větrání celého prostoru, filtraci přiváděného vzduchu, snižují hladinu vnějšího hluku a šetří náklady na vytápění. Investici do větrací jednotky s rekuperací lze navíc částečně pokrýt z dotačního programu Nová zelená úsporám.
