Rosení oken, stálý problém, který trápí většinu domácností. Někdo naletí na reklamu na nějaký zaručený přípravek, který pak stejně nefunguje, jiný si dokonce zaplatí radu, často zbytečnou. Internet se jenom hemží doporučeními, která se zaměřují na množství pokojovek pohlcujících vlhkost, realita je ale jiná. Jak rosení oken předcházet, jak mu zamezit? Klíčem k úspěchu je poznání, čím vlastně rosení oken je a jak k němu dochází. A také poznání, že jde o zcela přirozený jev, který vlastně nemusí až tak škodit. Někdy je prostě nejlepší nedělat téměř nic a smířit se se stavem věcí. A hlavně větrat!
Jak a proč k rosení oken dochází?
„Zase se nám rosí okna, včera jsem četla, co všechno to může znamenat a co nám hrozí. Hlavně plísně a ty můžou být i rakovinotvorné. Kdy už s tím konečně něco uděláš? Kdy ta okna vyměníš?“ Scénka jako z rozhlasového spotu nějaké oknařské firmy. Vlezlá hudba, lusknutí prsty a nová okna jsou na světě jako když mávnete kouzelnou hůlkou. A za hubičku. No nekupte to.
Rosení oken ale vůbec nemusí znamenat, že vaše okna jsou nekvalitní, a že bude třeba nová okna reklamovat u výrobce, případně starší okna vyměnit za nová. Rosa (kondenzovaná vzdušná vlhkost) na oknech, především na vnitřních površích jejich zasklení, je běžným fyzikálním jevem, který nám dokazuje, že svět stále ještě funguje, jak má. Tedy alespoň v něčem. Rosení oken je vlastně jistota a není kvůli němu třeba obvolávat vědmy a kartářky, obcházet známé a láteřit spolu se sousedy. Však stačí jen pozorovat, co dělá naráz zvýšená vzdušná vlhkost v koupelně nebo v kuchyni při vaření, i když zapnete digestoř a jiné ventilátory.
)
Však si stačí vyndat z lednice třeba vychlazenou láhev piva, hned se vám v bytě orosí, jako by pivo vytékalo skrz sklo na povrch. Omyl, to je vzdušná vlhkost, která se na ledovém povrchu skla hned sráží. A jelikož jsou okenní tabulky obvykle vždy chladnější než jiné povrchy v interiérech, děje se na nich to samé. Samozřejmě platí, že čím hůře okna izolují, tím více. Vzduch v místnosti dovede přijmout jenom určité množství vlhkosti, pokud je tato hranice překročena (rosný bod), na nejchladnějších plochách v místnosti se kondenzovaná vlhkost vysráží. A také platí, že čím vyšší je vlhkost vzduchu v místnosti, tím více se okna a jiné povrchy rosí. Protože vzdušná vlhkost potřebuje ke kondenzaci chladné povrchy, dochází k tomuto nejvíce v zimě, respektive od podzimu do jara. V zimě navíc teplejší vzduch v místnostech absorbuje více vlhkosti než je schopen absorbovat vzduch studený.
)
Nejvíce se logicky rosí okna ve starých domech s vyšší vlhkostí stěn. Právě zde dochází nejčastěji k hygienickým problémům spojeným s plísněmi, hnilobou a solnými výkvěty. K rosení oken však dochází i po rekonstrukcích a v novostavbách. A i zde je důvodů více. Předně vlhký stavební materiál a mokré stavební procesy, ale také výborně těsnící okna a dveře ve spojení s nedostatečným větráním. A ano, větrání je tím nejdůležitějším, protože zdrojů vzdušné vlhkosti je vždy mnoho. V domech starých i nových, rodinných i bytových. Obecně sice platí, že čím lépe okno izoluje a těsní, tím méně se rosí na vnitřní straně. Jenomže tím více se při nedostatečném větrání hromadí uvnitř vlhký a vydýchaný vzduch. Když opomineme zdravotní problémy spojené s rostoucí koncentrací CO2 a úbytkem kyslíku, je opět problémem vysoká vzdušná vlhkost. Jejímž následkem je rosení i na oknech naprosto dokonalých a velice drahých.
)
Jaké jsou nejčastější příčiny rosení vnitřních povrchů oken?
Výčet příčin je logický a docela dlouhý: páry vznikající při vaření; sprchování a koupání; mytí nádobí, pokud nemáme myčku; sušení prádla v místnosti, pokud nemáme sušičku; pobyt lidí, domácích zvířat a zalévaných i rosených rostlin v místnosti; akvária, terária, tropické skleníčky apod.; vlhkost novostavby, tedy vlhkost z mokrých stavebních procesů; vlhkost starého domu vzlínající od nedostatečných nebo neexistujících základů; nevhodné umístění topných těles;, nevhodné umístění nábytku přímo u stěn, kde vzduch nemůže proudit; vnitřní parapety přečnívající nad topení umístěné pod okny; stažené žaluzie zabraňující ohřívání a osušování skel; neprodyšné zateplení domu (difúzně uzavřené) a nedostatečné větrání. Najít bychom mohli příčin ještě více (třeba sušení mokrého deštníku a zmoklý pes po procházce), ale toto jsou asi ty nejdůležitější. V součtu všechny příčiny znamenají, že v domě a bytě žijeme a rosení oken je vlastně důsledkem našeho života a našich možností.
Jak minimalizovat rosení oken?
Otázka, jak zcela zabránit rosení oken, je vlastně nesmyslná. Nějak, do určité míry, se budou rosit stále. Můžeme však tento jev minimalizovat. Jak?
1. Výměna starých oken za nová. Ale…
Ano, i tato otázka je na pořadu dne. Starší okna se zamlžují (rosí, potí) více, protože špatně izolují a jejich vnitřní povrchy jsou proto chladnější. Stinné stránky však mají v tomto směru i moderní okna, která naopak těsní natolik, že jimi žádná vlhkost neuniká ven. Větrání je proto zapotřebí o to pravidelnější a intenzivnější. V novostavbách se to dnes řeší již standardně rekuperací, ta však znamená spotřebu elektřiny, pravidelnou údržbu včetně výměn filtrů a minimální kontakt s okolním světem, uzavíráme se do své PASIVNÍ (nízkoenergetické) BUBLINY. Nic proti rekuperacím, kdyby neměly smysl, neprodávaly by se, ale když otevřu okno, jsem vlastně svým způsobem venku. Cítím pachy a teplotu venkovního prostředí, slyším zvuky, lépe vidím než za oroseným sklem. Otevření okna je vlastně prvním krokem ven z bytu.
A pokud vám někdo tvrdí, že je kromě výměny oken stejně důležité zateplení celé obálky domu, není to pravda. Difúzně uzavřené zateplovací systémy nepropustí ven žádnou vodní páru. V bytě se pak vlhkost hromadí ještě více, ale ušetříme za teplo, protože vytápění je přece tak drahé. Někdo by skoro mohl mít dojem, že neví, co bylo první, jestli slepice, nebo vejce. Začalo to zdražováním energií, nebo propagací tvrzení, že musíme šetřit energiemi?
)
2. Správné a pravidelné větrání
Logicky jsme se dostali k větrání, které je sice v tomto případě obodováno číslicí 2, ale mělo by být na prvním místě. K přehození došlo kvůli návaznosti. Bez dostatečného větrání to nejde v žádném domě. Starém, rekonstruovaném, ani novém. A čím více vlhkosti, tím delší a častější větrání je třeba. V překladu: „Tím častěji a na delší dobu je třeba otevírat okna a pouštět ventilátory včetně digestoře v kuchyni. A tím častěji a na delší dobu se bude spouštět rekuperační jednotka, pokud ji máte.“
)
Neotvírat v zimě okna a nevětrat kvůli maximálním úsporám tepla je prostě hloupost. Obyčejným otevřením oken je třeba větrat alespoň několikrát denně. A pořádně, okna otevřít dokořán a nechat je otevřená alespoň pár minut, nejlépe 5 až 10 minut. Právě nyní však dostává na frak teorie o rostlinách pohlcujících vlhkost, které mají bránit rosení oken. Vesměs jsou totiž teplomilné a otevření okna dokořán jim ublíží. A většinu z nich máte kde? No jasně, na vnitřním okenním parapetu. Před otevřením oken je proto musíte přemístit co nejdál a pak zase vrátit zpátky. Vyloženě rostlinná šikana!
)
Rekuperační jednotka oproti tomu funguje automaticky a vaše zelené a často kvetoucí miláčky proto z okenního parapetu nevyštípe, stejně jako vás samé z pohovky. A věřte, nebo ne, i přes přehršel tropických rostlin se bude stále zapínat a tedy větrat. Existence pokojových rostlin, i kdyby jich byly stovky, nemůže nahradit větrání. Jakékoli. Vzdušná vlhkost je všudypřítomná.
I když, mnoho rad se vydává na zteč s takzvanou mikroventilací. Výměna vzduchu prý tak probíhá pomaleji, okna musí být přiotevřená delší dobu, stěny v místnostech díky tomu vychladnou a ohřátí čerstvého vzduchu trvá déle, což zvýší náklady na vytápění. Něco na tom sice bude, ale kdo má stará a špatně těsnící okna, větrá pomocí mikroventilace vlastně stále. A okna se více rosí. Rosení a úspory energií ale nechme stranou, vždy je lepší větrat jakkoli než vůbec. Někteří lidé dokonce nechávají okna v ložnici přiotevřená za mrazů i celou noc. Zalezou si pod pořádnou duchnu a ráno se cítí jako znovuzrození, jak se dobře vyspali.
)
3. Drobnosti, které také pomohou
- Nesušte prádlo v místnosti, kupte si sušičku, nebo sušte prádlo venku i za mrazů. Naše babičky a matky to dělaly také a jak prádlo krásně vonělo. Akorát nesmíte žít v místě s vysokou koncentrací smogu, obzvláště za inverze. Pak se nabízí možnosti jako garáž, přenosný sušák v chodbě hned za vstupními dveřmi, technická místnost apod.
- Místo mytí nádobí ve dřezu a pod proudem vody si kupte myčku. Ušetříte tak i spoustu vody včetně té teplé, kterou je třeba draze ohřívat.
- Používejte důsledně digestoř v kuchyni a ventilátor v koupelně. Ten na záchodě se používá kvůli zápachu. Tečka.
- Vyzkoušet můžete i odvlhčovač vzduchu. Prodávají se dokonce i jednoduché mechanické hračky, ze kterých každý den pouze vylijete vodu. Nebo odvlhčovače s různými tabletami, které přebytečnou vlhkost absorbují. Pomoci by to mohlo, ale smysl dávají odvlhčovače spíše ve starých domech s vlhkými stěnami.
- Ještě jedna rada na závěr, jako skvělý odvlhčovač vzduchu funguje obyčejný kočkolit (resp. psolit :-). Toto stelivo pro domácí zvířata dovede pojmout nejen zvířecí moč, ale jakoukoli tekutinu, včetně vzdušné vlhkosti. Dejte ho do nějaké otevřené nádoby poblíž okna a hmotu vyměňte, až bude hodně vlhká.
- A úplně poslední rada: teploměr má doma asi každý, ale máte i vlhkoměr? Rozhodně se vyplatí! Už jen proto, že budete vědět, kdy máte větrat, aniž by vás musela začít bolet hlava z nadbytku CO2. Doporučená vzdušná vlhkost v bytě by měla být v zimě 45 až 60 % a v létě od 40 do 55 %. Vždy bychom se měli pohybovat v rozmezí 40 až 60 %.
Už chápete, že se rosení oken jen tak nezbavíte? 40 % vody ve vzduchu je hodně, natož 60.
Zdroj: autorský článek – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
