Když vám vlhkost ničí bydlení. Jaký odvlhčovač vzduchu pomůže a na co si dát pozor

Doporučená relativní vlhkost vzduchu v domácnosti, ať už rodinném domě či bytě, se pohybuje někde mezi 40 – 60 %.

Přesnější je ale říct, že obě hodnoty jsou spíš nejzazším rozmezím, limitem. Optimálně, v parném létě by to mělo být spíš něco mezi 40 – 55 %, v zimě pak 45 – 60 %. Mít v létě v bytě vzduch nad hodnotu 55 % nejspíš znamená, že už se tu rýsuje problém v podobě skrytého zdroje vlhkosti. A samozřejmě, poklesnout v zimě pod 40 % zase znamená, že vás bude trápit vzduch příliš suchý. Dobře není ani jedno, pro vlastní zdraví potřebujeme dýchat vzduch s optimální vlhkostí. Ale na druhé straně, zatímco suchý vzduch škodí spíš našemu zdraví, nebude nám tolik devastovat růstem plísní omítky, domácí vybavení a nábytek, jako vzduch příliš vlhký. Za ten platíme škodami na majetku i na zdraví. Plísně jsou nebezpečné i pro nás samé. 

Jak vlastně poznáme, že je u nás doma příliš vlhký vzduch? Nepřímých indicií je celá řádka. Určitě si můžete všimnout orosených oken, na nichž kondenzuje vlhkost, sráží se kapičky vody. Podobně, jako v koupelně po sprchování, jen s tím, že tahle vlhkost nemizí. Špatně vám doma schne prádlo, ztěžka se vám dýchá. Dalším signálem jsou stále studené až vlhké stěny. Patrné taky mohou být stopy po drolení a odlamování omítky, koroze kovových potrubí, kroucení dřeva. Co spíš přehlédneme, to je pach zatuchliny, plesnivosti. Je přítomná, ale když v ní sami žijeme, ani ji moc necítíme. I když právě na ni jsou některé "nosíky" obzvláště háklivé. A z našeho oblečení je tenhle nelibý "náčich" patrný každému, koho potkáme.

U dětí vyrůstajících v domácnosti s příliš vlhkým vzduchem, můžeme po čase vypozorovat sklony k vyšší nemocnosti, k alergiím. I proto, že se ve vlhku až moc dobře daří dráždivým roztočům. Velmi dobrým dokladem vlhkosti je přítomnost plísní, usazujících se v rozích místností, za skříněmi, v tapetách. To už taky naznačuje, že se nedobré věci daly do pohybu a vyžadují akutní řešení. Začít víc větrat a snažit se omezit vzduch zvlhčující zdroje – například nesušit mokré prádlo v pokoji, vařit na plotně v hrncích s pokličkami, mít puštěnou digestoř s výfukem ven anebo alespoň se sběrnou nádržkou na kondenzovanou vodu, odstavit nábytek od stěn - nemusí být vždy dostačující odpovědí. Jakmile totiž relativní vlhkost vzduchu domácnosti dosáhne úrovně okolo 75-80 %, přiblíží se stavu, který už je běžnými prostředky skoro neřešitelný. Žijete v tropech!

Jen větrat už stačit nebude, chce to nějak aktivně sušit vzduch kolem nás. A od toho tu jsou chytré hračky, odvlhčovače vzduchu.

Obecně si tyhle užitečné krabice můžeme rozdělit na dvě množiny, dva funkční typy. Trochu rozměrnější odvlhčovače absorpční, které docela slušně fungují při nižších teplotách. Víc ale žerou - jsou náročnější na spotřebu energie - vzduch si ohřívají. Jsou dobrým řešením pro nevytápěnou vlhkou garáž, studený zamokřený sklep. Nic proti nim, ale pro interiér domácnosti, v níž žijeme, se zrovna nehodí. Taky jsou o něco dražší. Pro byt i rodinný dům, který zápolí s vlhkostí, jsou zatím lepším řešením odvlhčovače kondenzační. Ty nasávají vzduch z místnosti kompresorem, vlhkost z něj kondenzují a ve formě vody jímají do nádržky. Za pokojové teploty - v alespoň částečně vytápěné místnosti - jsou skoro dokonalé.

Proč jen skoro? Ony jsou vlastně úplně dokonalé, jen netrefíme občas výběr toho správného produktu podle podmínek naší domácnosti a naplnění představ očekávaného výsledku.

Zajímat by nás přitom měla už předem jejich odvlhčovací kapacita, vzduchový výkon, objem nádržky na vodu, spotřeba energie, hmotnost a rozměry, doplňkové funkce - které ještě navíc nabízejí, hlučnost provozu. A taky – v neposlední řadě – rozměry/kubatura místností, kde je hodláme používat.

Když to vezmeme od konce: velikost místnosti – někdy udávaná v metrech čtverečních a jindy krychlových – je orientační údaj, v podstatě shrnující potřebnou kapacitu/výkon odvlhčovače. Nevyplatí se vybírat na metr přesně, lepší je ponechat si trochu rezervu. Ty, které jsou „tak akorát“, vám nemusí stačit všude, a je škoda mít takové zařízení, které se nebude dát použít v jiné, o trochu větší domácnosti.

Hlučnost je asi tím největším provozním neduhem odvlhčovačů kondenzačních (to absorpční jsou opravdu tichoučké). Jinak to ale s kompresorem nasávajícím vzduch prostě nejde. Hodnoty startují na nesympaticky rušivých a skutečně hlučných 50 dB, které se vážně do zabydlené domácnosti nehodí. Je to skoro stejně hlasité jako pračka. U 40 dB jsme na hlučnosti běžné ledničky. To už tolik neruší. Ovšem tam, kde chcete mít klid – navíc v noci jsou všechny zvuky pocitově hlasitější – je lepší pátrat po kusech s 37 – 35 dB. Je to ale o tom, jak to máte nastavené vy. Pokud jste přes den v práci, hlasitější odvlhčovač během vaší nepřítomnosti zase tolik nevadí. A dál?

Odvlhčovací kapacita udává, co vlastně ta krabička nebo krabice umí. Je to ale informace trochu ošidná: údaj vychází z továrního měření za 24 hodin provozu, při teplotě 30 °C v místnosti s 80 % vzdušnou vlhkostí. Doma asi budete mít teplotu i vlhkost nižší a od rána do rána nejspíš tahle hračka asi nepojede. Obecně samozřejmě u odvlhčovací kapacity platí, že čím větší, tím lepší. Jednolitrový výkon za den není dostatečný ani na odvlhčení toalety nebo šatníku. Výkon 5-15 litrů je už docela slušný a 15-24 litrů je příhodných pro potřeby většiny domácností. Stroje s odvlhčovací kapacitou nad 30 litrů za den jsou už profi-mašiny, opravdu velké a pro domácnost (kterou třeba nesušíte po povodních) už skoro zbytečné.

Vzduchový výkon uživatelsky trochu souvisí s očekávatelným kraválem, hlučností odvlhčovače. A prakticky také s parametry místností. Udává se v metrech krychlových za hodinu a jde o to, kolik vzduchu nasaje, protáhne a odvlhčí. Hodnota vzduchového výkonu by měla odpovídat zhruba trojnásobku objemu odvlhčované místnosti. Když to bude méně, na výsledek si počkáte déle. Když to bude více? Může dojít k přesušení vzduchu. A jak víte, i s tím jsou pak nepříjemnosti. Chce to vybrat něco přiměřeného.

Máme hračku, která přesně sedí místnostem našeho bytu, zbytečně nehlučí, má vynikající odvlhčovací kapacitu a „proteče“ jí tak akorát vzduchu. Máme vyhráno? Ne úplně. Je tu ještě jedna prkotina. Objem nádržky na vodu, místo, které jímá kondenzovanou vlhkost. Je-li nádržka zbytečně malá, budeme ji muset měnit pořád. A to je otrava. Na druhé straně, voda v nádržce by se neměla nechávat odstát moc dlouho, takže čekat, než se zbytečně velká naplní… S objemem mezi 4-6 litry byste měli vydržet zhruba tak na 2-4 dny provozu, než budete muset vylévat.

A pak už jsou to jen drobnosti. To, jestli vás odvlhčovač vzduchu andělskou melodií nebo odpudivým pískáním upozorní na to, že už se mu nádržka naplnila. Jestli má ta hračka nějaké odlišné režimy provozu – třeba tišší noční provoz, nebo automatické vypnutí. Jestli je možné nastavit časovač, říct jí, odkdy dokdy má pracovat. Jestli to musíte ťukat na displeji, anebo jestli se s odvlhčovačem domluvíte přes chytrý telefon.

Jestli něco rozhodně doceníte, pak integrovaný senzor vlhkosti. Který vám poví, jakou relativní vlhkost vzduchu doma máte. A je docela uspokojivé sledovat, jak se to postupně lepší. U některých dalších funkcí je to na zvážení: chcete, aby součástí odvlhčovače bylo i čištění vzduchu, UV lampa, ionizace? Pak počítejte, že si za tyhle bonusy připlatíte.

Kde je výkon, je i spotřeba. A čím je mašina výkonnější, tím víc žere. S tím se nic moc dělat nedá. Protože pořízením odvlhčovače řešíte zásadní problém domácnosti, vlhkost s dalekosáhlými důsledky pro lidské zdraví i majetek, nevyplácí se moc koukat na šetrnost provozu a nízkou spotřebu energií. Hlavně, že to dobře funguje. Neřešené plísně by vás stály mnohem víc. Pokud budete chtít výkonný a přitom úsporný, bude to něco stát. A hmotnost, rozměry? To je jen o tom, jak dobře se vám bude s krabičkou nebo krabicí manipulovat.

Malé krabičky, velikosti reprobedýnky, pořídíte za pár stovek. Funkční jednotky do jedné menší místnosti stojí do 5000. Za 10 000 se už dá pořídit velmi slušný odvlhčovač, s kterým obsloužíte postupně celou domácnost. A nad 20 000 se už dostávají odvlhčovače super-výkonné, s přídatnými funkcemi. Velké tovární mašiny se pak šplhají nad 50 000, ale pro ty doma užití nejspíš nenajdete.

Zdroj: Radomír Dohnal, ČESKÉSTAVBY.cz