Zima, topná sezóna a nedostatek pravidelného větrání nahrává vzniku dvou opačných extrémů. Příliš suchému a příliš vlhkému vzduchu v domácnostech. Vlhko zaznamenáte asi o něco dříve, protože jde doslova vidět. Kondenzací vodních par na oknech.
Nevypadá to hezky, a dobré to také není. Ta excesivní vlhkost se totiž podílí na rozvoji plísní, vzniku nepříjemných pachů a vůbec problémů, kterých je ve vlastním zájmu lépe se vyvarovat. A protože problém, který jde vidět, hned volá po řešení - vyrojila se lavina nápadů, jak se zamlženými a orosenými skly bojovat. Přesněji řečeno, těch nápadů není lavina, spíš jen jeden a ten samý v mnoha variacích.
Nejčastěji se setkáte s tím, že od orosených oken vám má odpomoci kuchyňská sůl.
V principu to nezní vůbec hloupě. Protože ta kuchyňská jedlá stolní sůl – chemicky vyjádřeno jako NaCl, chlorid sodný – opravdu je silně hygroskopickou látkou. Znamená to, že má schopnost pohlcovat a zadržovat vzdušnou vlhkost. Teorie propagovaná internetovými rádci tedy velí, že stačí k zapařenému či orosenému oknu položit misku s hrstkou soli, a ta kondenzovaná vlhkost z oken záhy zmizí.
)
Jenže s tou hygroskopičností soli je to drobet složitější.
Předně, sůl je sice hygroskopická, ale ne úplně vždy. Tahle její schopnost se začne projevovat, až relativní vzdušná vlhkost přesáhne 74 %, počítáno za „pokojové“ teploty 20 stupňů Celsia. Přitom doporučená správná vlhkost v bytě je v zimě 45 až 60 %, a v létě pak od 40 do 55 %. Sůl tedy začne řešit váš problém s vlhkostí poněkud pozdě, za stavu až nadlimitní relativní vlhkosti. A nesníží ji pod limit, který by byl skutečně zapotřebí.
Špatně to vyloženě není, přeci jen, trochu váš problém umenší. Ale skutečně jen trochu, protože je tu ještě druhý háček.
Sůl totiž nemůže tu vodu ze vzduchu vytahovat neomezeně, ale jen do určité koncentrace. Přesněji, kuchyňská sůl je schopná vodu v nejlepším případě absorbovat do 95 % své vlastní váhy. Co to znamená? Že kilogramem kuchyňské soli – to už je slušná hromádka – dostanete ze vzduchu 950 gramů vody.
Sůl jenom pro efekt
Ono to napoprvé nezní zle. Ale záleží na tom, kolik gramů vody je vlastně obsaženo v tom vlhkém vzduchu domácnosti.
Existuje určitá fyzikální úměra. Platí, že čím je vzduch teplejší, tím více vlhkosti je schopen pojmout. Kubík vzduchu při teplotě 0 °C „unese“ 4,8 gramů vody, při 40 °C je to 51,1 gramů. Pokud tedy máte doma vytopeno na pětadvacet stupňů, při relativní vlhkosti 70 procent, je ve vzduchu 16,1 gramů vodní páry na každý metr krychlový.
)
Minimální normovaná plocha obývacího pokoje (u bytů se třemi nebo čtyřmi obytnými místnostmi) činí 18 metrů čtverečních. S šedesáti kubíky objemu tak budete mít v takové místnosti za daných podmínek 1020 gramů vody ve vzduchu. Ale jestli se už vlhkost sráží na oknech, bude to mnohem víc.
I proto, že jedna várka na sušáku sušeného prádla vám přidá dva litry (2000 gramů) vody do domácího klimatu. A vaření v kuchyni, mytí nádobí, sprchování? To přihazuje ještě víc. Zkrátka, abyste skutečně efektivně zabránili kondenzaci vodních par na oknech, museli byste mít ta skla obložená spoustou sáčků se solí. Anebo žít v solné jeskyni. Jednou mističkou tenhle problém zkrátka nevyřešíte.
Přílišnou relativní vlhkost vzduchu je třeba řešit u zdroje. A s tím vám sůl zkrátka nepomůže. Sůl je sice hygroskopická, ale nespasí vás. Odvlhčovač vzduchu by už ale mohl a vyplatí se do něj investovat spíš, než do domácí solné jeskyně.
Mimochodem, stejně fungující – a ve výsledku stejně neefektivní – jsou i variace na nápad s bojem proti domácí vlhkosti s pomocí dalších hygroskopických vychytávek. Jedlou sodou, živočišným uhlím, nemléčnou smetanou v prášku, chloridem vápenatým nebo silikagelem.
Zdroj: TheSpruce.com, wikipedia.org, PhysicsForum.com, alik.cz, chemistry.cz
