Proč v zimě plesniví i nově zrekonstruované byty?

V literatuře se často cituje tabulka Gertise a Erhorna (1985), ze které vyjímáme pár zdrojů:

Pokud se vlhkost, která je na příjmové straně bilanční rovnice, nedostane na stranu „výdej“, dochází k její akumulaci. Na těch místech stavby, která nejvíce odnímají teplo. Chladné části z kovu, skla, keramiky, kamene, betonu. Na víc vlhkost při teplotě rosného bodu kondenzuje, voda stéká a nasáká do porézních materiálů.

Příčinou kondenzace je vždy kontakt teplého a vlhčího vzduchu s výrazně chladnějším podkladem. Jde o vztah teploty podkladu (například stavebního detailu obvodového zdiva, stropu, podlahy, okenní niky) a tzv. rosného bodu vzduchu. Rosný bod vzduchu o určité teplotě, například 21 °C se liší podle stupně nasycení vzduchu vlhkostí – tzv. relativní vlhkosti. Pro relativně příjemnou vlhkost vzduchu 35 % r.v. je rosný bod tohoto pokojového vzduchu 4,8 °C. Pravděpodobnost, že se vzduch setká s povrchem tak studeným, je jen u láhve, vyjmuté z ledničky (orosí se), u brýlí příchozího z mrazu, nebo na jednoduše zaskleném okně. Pokud ale vlhkost v bytě vystoupá na 60 % r.v., rosný bod vzroste na 12,89 °C a při 75 % r.v. až na 16,37 °C. Teplota 16 °C není lokálně na vnitřním povrchu konstrukce panelového domu žádnou neobvyklou hodnotou.

Důvody, proč ke kondenzaci vlhkosti a růstu plísní v minulosti nedocházelo, jsou dva:

• Vytápělo se na vyšší teploty. V panelácích nebyla výjimkou teplota 24-26 °C. Teploty povrchu stěn a oken byly vyšší.
• Netěsnosti oken a vstupních dveří byly velké, docházelo k několikanásobné výměně vzduchu za hodinu. Vyrobená vlhkost rychle odcházela se vzduchem a ten byl nahrazován suchým chladným vzduchem.

Máme k dispozici tři řešení, a jejich kombinace. První řešení pomocí nátěrů s obsahem mikroskopického stříbra jsme zde již popisovali v jiném článku. Výhodou je rychlost a jednoduchost. Nevýhodou je, že není odstraněna příčina a vlhké mikroklima zůstává, plíseň může klíčit na jiných nenatřených plochách. Druhý řešením je změna způsobu vytápění a větrání. Zjednodušeně snížit vlhkost vzduchu tak, aby se rosný bod snížil pod teploty, které vykazují povrchy ve stavbě. Provede se větráním, rekuperací, odvlhčovačem, klimatizací.

Třetím řešením je konstrukční řešení, tedy stavební zásah, na konci kterého bude povrch zdiva (stropu, podlahy) ve stavbě vykazovat vyšší teplotu než před zásahem. Aby byl zásah efektivní, nesmí teplota povrchu klesat pod rosný bod ani se rosnému bodu blížit. Blížit méně než cca 4 °C. Plísně neklíčí až při rosném bodu, ale při vlhkostech vrstvy vzduchu při povrchu nad cca 75 % r.v. Rychlost klíčení je vyšší u vyšší r.v. a naopak. Pokud se podaří „zateplit“ problematické detaily bytu alespoň tak, že teplota na povrchu zdiva/stropu vzroste nad 17 °C, mělo by to růstu plísní zamezit.

Prvním krokem je průzkum problematických míst. Průzkum můžeme provést (spíše nechat provést) v zimě v době mrazů. Tehdy lze naměřit největší teplotní rozdíly a ty budou dobře patrné i použitím jednoduchých metod.

Měření povrchových teplot infračerveným teploměrem zvládne i laik. Pozor, nekalibrovaný teploměr dobře měří rozdíly, ale absolutní hodnota teploty nemusí být pravdivá. Ale změříme si povrchovou teplotu nějakého předmětu uprostřed místnosti (stolu, židle) a potom teplotu problematického detailu (niky v okně, nadpraží oken, fabion stropu, strop v šatně). Pokud známe skutečnou teplotu v místnosti (např. změřenou rtuťovým či lihovým teploměrem) a víme, o kolik je detail chladnější, známe i přesnou teplotu povrchu detailu. Pozor, infračervený teploměr měří zkresleně lesklé povrchy – sklo, laky, leštěné kovy. Druhou možností je použití infračervené kamery (termokamery). V nepravých barvách nám ukáže místa s nižší povrchovou teplotou, a při správném nastavení i jejich aktuální teplotu.

Pokud známe skladbu zdiva a povrchovou teplotu vůči teplotě v místnosti, je jen otázkou odborného výpočtu, jak detail vylepšit.

Okno v domě bylo neodborně vyměněno za plastové. Nika kolem okna byla vyspravena dozděním a omítkou. Díky tomu měříme kolem okna teplotu 15,7 – 16°C, ačkoli na stěně vedle teploměr ukazuje povrchovou teplotu 21°C. Abychom na ztenčené zdi zvýšili povrchovou teplotu, je třeba buď niku vytápět (např. radiátorem pod oknem), nebo zvýšením tepelného odporu izolantem. Popíšeme si níže, jaký postup s materiály Remmers zvolíme – systém Power Protect.

Šatna v bytě je umístěna k obvodové zdi domu. Kdysi tu byla spíž. Zdivo je z plných cihel, tloušťka zdiva 30 cm. Fasáda není zateplena a díky tloušťce zdiva ostatních místností (60 cm) není jinde v bytě s plísněmi problém.

I zde zvolíme systém vnitřních protiplísňových desek Power Protect, které způsobí zvýšení vnitřní povrchové teploty za zdi nad kritické hodnoty.

Prvním krokem je odstranění plísní z povrchu omítky. Plíseň je třeba zlikvidovat postřikem fungicidu, např. BFA koncentrát, naředěný 1:5 vodou. Při nástřiku se musí dodržet hygienické podmínky, aby nedošlo k rozšíření spor po bytě, ani jejich vdechnutí.

Pokud je omítka pevná (vápenocementová), ponechá se na místě, jen se po likvidaci plísní omítky omyje od zbytků plísní a malby. V případě nepevné vápenné omítky, nebo sádrové omítky je nutné omítku sejmout až na zdivo a nahradit pevnější omítkou třídy CS II – CS III, nejlépe SP LEVELL, a srovná se do rovinnosti + 4mm/m

Po vyzrání omítky (u SP LEVELL 3-5 dnů) se na povrch omítky nanese zubovým hladítkem 10 lepicí malta PP FIX. Malta se nanáší jednostranně na zdivo (tzv. floating systém), desky se na ni kladou suché. Kladení desek probíhá jako u fasádního zateplovacího systému, je třeba se vyhnout křížovým spárám. Při lepení je nutné se vyhnout ponechaným dutinám za deskami, kde by mohlo docházet ke kondenzaci vody a jejímu hromadění.

Desky Power Protect jsou lisovány z buničiny a cementu, a jsou trvale alkalické, což je chrání proti plísním. Desky se dodávají ve dvou tloušťkách, 25 mm a 40 mm (P25/P40). Tenčí z desek postačí k řešení výše uvedené niky okna (bok niky), deska větší tloušťky vyřeší plochu niky vedle okna, nebo zadní stěnu šatny. Pro volbu správné tloušťky desky je nutný výpočet, který výrobce poskytuje jako technický servis programem iQ-Lator.

Výpočet ukazuje, že použití Power Protect P40 zvýší teplotu na povrchu v šatně z aktuálních 15 °C (při vnější teplotě -2 °C) na bezpečných 17,4 °C v časech dlouhotrvajících mrazů -12 °C. Výpočet dokládá, že maximální teoretický kondenzát (1,01 kg/60 dnů tuhých mrazů) se odpaří i za velmi chladného léta (+17 °C) za kratší dobu, než je letní sezóna (90 dnů).

Povrchová úprava desek se provádí systémovou dvouvrstvou omítkou PP FILL v celkové tloušťce 5 mm. Mezi dvěma vrstvami omítky je vložena perlinka, aby se zabránilo prokreslení spár. Omítka je bílá a je možno ji ponechat bez povrchové úpravy nebo ji lze natřít silikátovou barvou COLOR Si. Celý systém funguje pouze společně, není možno některou složku nahradit. Fyzikálně systém propouští vlhký vzduch dovnitř, kondenzát se může šířit souvrstvím. V létě se z povrchu voda odpaří.

Častou chybou, které se obyvatelé bytů dopouštějí, je nerovnoměrné vytápění. V ložnici chceme na spaní nižší teplotu, je to příjemné. Chybou je nezapínat v ložnici radiátor vůbec s tím, že se večer vpustí do místnosti teplý vzduch z bytu. Povrchová teplota obvodového zdiva v ložnici pak může poklesnout ve dne pod rosný bod a vlhkost vpuštěného teplého vzduchu zkondenzuje na oknech a omítkách. Nejhorší kombinací je propojení koupelny s nevytápěnou místností – studenou ložnicí, nebo šatnou. Rozdíl teploty vzduchu po sprchování 26-30 °C a povrchu stěn šatny (15-16 °C) vede k rychlému klíčení plísní na stěnách i textilu. Tyto místnosti je třeba co nejtěsněji oddělit.

Větrání koupelny po sprchování tím, že otevřeme dveře do bytu je cestou, jak roznést vlhkost do celého bytu. Koupelnu bychom proto měli vyvětrat nejprve ven, ideálně oknem. Pokud je větrání omezeno a ventilátor (koupelny uprostřed dispozice), nezapomeňme na přísun vzduchu zvenčí, pootevřenými dveřmi a některým oknem v bytě.

Boj plísněmi je každoročním zimním sezónním problémem, se kterou se potkáváme o to více, o co více se snaží uživatelé bytů ušetřit energii za vytápění. Systémy Remmers Power Protect, SLP CS, a iQ Therm jsou trvalým řešením problému i v případě omezeného větrání interiérů. Větrání ale nelze zcela vynechat, přísun vlhkosti je také stálý.