Vlhké byty znamenají pro naše zdraví podobný problém jako interiéry příliš suché, akorát je to jaksi naopak. A z hlediska našeho vnímání je suchý byt, přesušený, s rozpálenými radiátory, vlastně v pořádku. Jde o vrchol blahobytu, především kvůli teplu. Na vlhké byty pak pohlížíme jako na něco nepatřičného, co nikdo nechce. Ani vlastnit, ani užívat jako nájemník. Ne vždy je ale hned jasné, kde se ta vlhkost vlastně vzala, kdo za ni může. Majitel, který podcenil její zdroje? Nebo nájemník svým užíváním bytu? Kde je pravda?
Nejhorší je trvalý zdroj vysoké vlhkosti
Nadměrná vlhkost v bytě je vždy nepříjemná a její řešení není snadné, pokud je její zdroj trvalý. I přes neustálé větrání jsou pak mokré stěny a plísně v rozích a na ostění, které se šíří dál. V konečném důsledku se mohou přidat i zdravotní potíže. Jenže když je nadměrná vlhkost problémem nájemního bytu, kdo za ni může? Kdy je to pronajímatel a kdy samotný nájemník? Může se nájemník nějak bránit?
 )
Problémy s vlhkostí se dají před pronajmutím bytu i kamuflovat
Když se nastěhujete v létě do čerstvě opraveného, vymalovaného a dobře větraného bytu ve starším domě, nemusíte poznat vůbec nic. A problémy začnou s blížící se zimou. Nakonec se může ukázat, že po zimě je vlastně výmalba nutná každý rok, což je velice nemilé překvapení. Šířící se vlhkost a s ní spojené plísně přitom mohou způsobovat alergie, kašel, rýmu, slzení očí, bolesti hlavy, únavu, poruchy soustředění, nepříjemné kožní potíže a dokonce i rakovinu. Ale je problém opravdu v samotné nemovitosti? Nebo byt prostě neužíváte správně? Kamufloval majitel skryté vady, nebo ne?
 )
Vsaďte na vlhkoměr, jde o empirický důkaz měřením
Kromě nepopiratelných příznaků vysoké vlhkosti v bytě je určitě dobré si pořídit vlhkoměr. Nejen cítit a vědět, že vlhka je příliš, ale vzdušnou vlhkost si také změřit. Pohybovat by se měla okolo 40 %. Pokud se ale dlouhodobě pohybuje okolo 60 %, jde již o vlhkost rizikovou, která podporuje šíření plísní. Nesmíme si však plést krátkodobě zvýšenou vlhkost vzduchu třeba vařením, koupáním, nebo sušením prádla, s vysokou vzdušnou vlhkostí dlouhodobou. Ovšem i ta krátkodobá může v konečném součtu vytvořit dlouhodobý problém. Vlhkost je třeba odsávat a vzduch musí cirkulovat, prostě musíme větrat. I v zimě.
 )
Majitel bytu vás může nachytat i na nábytku u stěn
Pokud ale v bytě vlhkost a plísně přesto přetrvávají, je třeba situaci řešit s majitelem bytu. Samozřejmě hned poté, co si ověříte, že problém není na vaší straně, kdy jednoduše uděláte proti vysoké vlhkosti vše možné, ale nic nepomáhá. Majitel se totiž může zkusit ohradit, jelikož jako nájemníci máte povinnost užívat pronajatý byt správně v tom smyslu, že budete větrat a zajistíte právě optimální vlhkost. V tomto smyslu je důležité i umístění nábytku, který nesmí být příliš blízko u stěn, aby kolem nich mohl proudit vzduch.
Nájemník musí zajistit správnou péči o byt a mnoho zbraní vlastně nemá
Jednoduše řečeno, pokud jako nájemník nezajistíte správnou péči o byt, za vysokou vlhkost můžete zodpovídat a to včetně odstranění plísní na vlastní náklady. Dost často proto může vzniknout patová situace. Vy sice na jednu stranu víte, že vše děláte správně, ale prokažte to. A prokažte, že chyba je na straně majitele nemovitosti. Respektive ve stavebním řešení budovy a jeho chybách. Nejčastějšími příčinami vysoké vlhkosti jsou nekvalitní izolace a vznikající tepelné mosty, porucha v rozvodech vody, případně špatně provedená rekonstrukce. Pokud se takové skutečnosti prokáží, má nájemník vyhráno, zdroje vlhkosti by měl odstranit majitel nemovitosti. Ten ale může bohužel jednat i tak, že nespokojenému nájemníkovi neprodlouží nájemní smlouvu (obvykle se dnes uzavírají jen na rok), byt pronajme někomu jinému a vše se opakuje. Do nekonečna.
 )
Co tedy jako nájemník dělat?
1. Ověřte si, že děláte všechno správně. Kupte si vlhkoměr a měřte hodnoty při běžných domácích činnostech i mimo ně.
2. Když objevíte v bytě plíseň, oznamte tuto skutečnost majiteli bytu neprodleně (e-mail, dopis, klidně i doporučený). Ve zprávě problém přesně popište a nejlépe přiložte i fotografie, do e-mailu klidně i video.
3. Pokud jde o opakovaný, případně dlouhodobý problém, uveďte tuto skutečnost. Je dost dobře možné, že bude majitel bytu problém jen odkládat a dělat takzvaně "mrtvého brouka". Naléhejte opakovanými žádostmi. Majitel nemovitosti by totiž měl podle zákona jednat bez zbytečného odkladu. V praxi je doporučována lhůta do 30 dní.
4. Pokud majitel nemovitosti zbytečně otálí s nápravou, nebo vůbec nereaguje, má nájemník právo žádat podle § 2219 občanského zákoníku slevu z nájemného. Jednoduše proto, že byt nenabízí odpovídající kvalitu bydlení.
5. Další možností je vše důkladně zdokumentovat a plísně odstranit na vlastní náklady. Poté můžeme požadovat od pronajímatele úhradu nákladů. Nárok na to rozhodně máme.
6. Samozřejmě je možné, že se takto dostanete s pronajímatelem do právního sporu. Pak je na každém, jak se zachová a zda bude ochoten řešit problém právní cestou. Stát to rozhodně něco bude.
Ať již tak či onak, za kratší konec provazu tahá vždy nájemník. To ale neznamená, že by se měl nechat jen jako ovce odírat.
Zdroj: autorský článek – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, bezrealitky.cz, fyi.cz
 )
